Svátky bez Lásky nebeské, to by snad ani nebyly ty pravé Vánoce. Britské romantické komedie měly vždycky něco do sebe a nejlíp fungují právě na pozadí sváteční atmosféry. Novým přírůstkem do tohoto šuplíčku je snímek Last Christmas, další klasika z něj ale nebude.
Vánoční Daenerys
V roce 2003 udělala Láska nebeská díru do světa. Ačkoliv scenárista Richard Curtis v té době už měl na kontě některé z největších britských komediálních klasik, třeba Černou zmiji, Bridget Jonesovou nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb, až jeho režijní debut přetvořil jeho jméno v synonymum pro opravdu dobrý a vtipný slaďák. A z hvězdně obsazené filmové mozaiky romantických příběhů se stala mezinárodní sváteční klasika, která je třeba v českém vánočním programu stejnou jistotou jako Popelka.
Britové mají zvláštní smysl pro humor a pokud ho máte rádi, málokdy vás zklame. Jejich komedie jsou vlastně samostatným subžánrem a každý nový kousek budí vysoká očekávání. Pokud je navíc zasazen do tématické adventní atmosféry, otázka, zda se jedná o kus, který Lásku nebeskou doplní nebo dokonce nahradí, je na místě. Počin režiséra Paula Feiga a herečky/scenáristky Emmy Thompson Last Christmas tak přelomový určitě není.
Z Emilie Clarke se v posledních letech stala superstar, a to díky roli Daenerys Targaryen v populárním seriálu HBO Hra o trůny. Vzhledem k tomu, že to v něm jako jedna z mála hlavních postav dotáhla skoro až do konce, získala si mnoho fanoušků. V temném fantasy ale Clarke nedostala mnoho příležitostí ukázat to, pro co se narodila. Rodilá Londýňanka má totiž neskutečný kmediální talent. Dokonce je její hlavní devízou a stejně jako Leslie Nielsen by se měla co nejdřív úplně vykašlat na seriózní role a plně se ponořit do humorného žánru. Ne každý se narodil pro Shakespeara a je to tak jedině správně.
Bohužel ale ani velmi vtipná okatá Clarke nedokáže zakrýt neoriginální až kýčovitý příběh (něco podobného už bylo k vidění mnohokrát, nabízí se srovnání třeba s Collateral Beauty s Willem Smithem), do kterého Thompson navíc přimotala přistěhovaleckou problematiku a Brexit, čímž ho lehce, skoro nenápadně, tím pádem poněkud nevhodně (nebo spíš zbytečně) politicky zaangažovala. Výsledek balancuje na hranici směšnosti a trapnosti, což určitě nebyl záměr. Ledaže...? Je třeba brát v potaz i to, že film pracuje s hudbou George Michaela, která tvoří jeho soundtrack, název i aktivní součást narativu, a ta sama vždycky balancovala na tomto vratkém ostří. Ostrovní lidé jsou prostě svérázní.
Na druhou stranu, jako adventní oddechovka by to asi šlo. Chcete-li něco těžšího, tady si přečtěte o dlouho očekávaném filmové hitu, Scorseseho mafiánském eposu Irčan.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
