V předvolebním období je to vidět ještě více než kdy jindy. Téměř na každém rohu na nás z plakátů a billboardů shlížejí politici, snažící tvářit se jako co možná nejpřátelštější a v pohodě lidé, kteří pro vás udělají první poslední. Mnoho z nich si u oficiálních fotek trochu pomůže a nechá si grafiky vyretušovat svou podobu tak, aby vypadali co nejlépe. Je ale toto ohýbání reality ve vlastní prospěch vůbec ku prospěchu?
S blížícími volbami se konfrontaci s politiky nevyhneme. Doslova všude můžeme v posledních týdnech vidět jednotlivé muže a ženy ucházející se o zvolení do poslanecké sněmovny. V novinách jsou politici, v televizi jsou politici, z rozhlasu k nám promlouvají politici, billboardy a plakáty s politiky jsou na každém rohu, a jak se tak říká, člověk aby se pomalu bál otevřít lednici, kdyby z ní náhodou nevyskočil taky nějaký politik, aby odprezentoval svůj volební program. Všichni se přitom snaží tvářit jako co nejvíce šťastní a spokojení fajn lidé, kteří budou ze všech sil usilovat o to, aby i jejich voliči byli stejně šťastní a spokojení.
Oficiální fotky politiků na plakátech si přitom v ledasčem nezadají s fotkami modelek z obálek módních časopisů. Konkrétně v tom, že stejně jako ony modelky i politici hojně využívají služeb grafiků, kteří je dokáží zretušovat takřka k nepoznání. A to se rozhodně netýká jen žen – političek. I muži v politice již pochopili, že když si nechají vyhladit vrásky, zahustit vlasy, odstranit kruhy pod očima, vybělit zuby nebo využít jakékoliv jiné digitální úpravy svých vad na kráse, budou se více líbit sami sobě, a tím pádem asi i voličům. Je to ovšem skutečně tak?
Ukázkovým příkladem přehnaných retuší je oficiální portrét Miloše Zemana. Srovnáme-li prezidentovu podobiznu, která visí nad katedrou ve školách, s jakoukoliv fotkou Miloše Zemana z akcí, které navštívil, jako bychom se dívali na dvě zcela rozdílné osoby. Pochopitelně že Zeman chce ve svých letech budit stále dojem energií překypujícího muže, nicméně když ze sebe nechá udělat něco, co vypadá spíše jako jeho neexistující, o 20 let mladší bratr, pak je to jemně řečeno poněkud kontraproduktivní. První pohled na reálného Zemana podvědomě voliči říká, že když mu prezident bezskurpulózně lže do očí i o tom, jak vypadá, pak nejspíše nebude úplně pravdomluvný ani v mnohem závažnějších záležitostech.
Mnoho politiků se naopak vydalo opačným směrem a zdokonalování ve Photoshopu odmítají. Často se jedná o takové politiky, kterým by odstranění drobných nedostatků nikdo za zlé neměl. Kupříkladu místopředseda ČSSD Petr Dolínek dostal nabídku od grafiků, že mu na fotkách do kampaně ‚ostříhají‘ jeho husté srostlé obočí. Dolínek tuto nabídku odmítl s tím, že je na své obočí zvyklý a zvyklí jsou na něj i voliči. Pravdou je, že právě ono obočí z něj dělá svým způsobem zapamatovatelného v řadě všech ostatních „mužů v oblecích a kravatách“.
Stejně jako například Václav Klaus mladší kvůli své vrozené vadě obličeje nebo Jiří Paroubek kvůli své bradavici na tváři, i Dolínek je díky svému obočí terčem různých vtípků a není pochyb, že kvůli tomu, jak vypadá, zažil v určité míře i šikanu. Nicméně všichni tři jmenovaní se dovedli nad své vady na kráse povznést a víceméně tak dali najevo, že kniha by se neměla soudit podle obalu, nýbrž obsahu. Politik, který toto učiní, říká voličům, že mu v prvé řadě záleží na činech, a ne na tom, aby vypadal na obrázku jako model. A to je o poznání lepší sdělení než: „Podívejte, jaký jsem fešák!“
A na závěr se ještě podívejte na zvířátka, u kterých to Photoshop už fakt přehnal.
Plus další nášup zde, protože Photoshopových potvor není nikdy dost.
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
