Reprezentativní funkce

„Je jedno, kdo bude dalším prezidentem, stejně jde jen o to, aby nás reprezentoval.“ Jedná se o častý, zčásti však chybný pohled na prezidentskou funkci v naší zemi. Pravdou je, že prezident v parlamentních republikách je zpravidla tou „slabší“ politickou figurou, která má opravdu zejména reprezentovat daný stát.

To však neznamená, že nemá žádné další pravomoci, jež by nemohly v určitých chvílích značně zamíchat kartami. To se ostatně ukazuje i v současnosti, kdy je prezident republiky indisponován a hospitalizován v nemocnici, přičemž povolební vyjednávání stojí na místě a nelze s nimi nikam pohnout.

Poté, co byl Miloš Zeman zvolen prezidentem, bylo mu často vytýkáno, že nebude schopen plnit ani svou „jedinou“ funkci, tedy řádnou reprezentaci. On si byl však nepochybně vědom toho, že pravomocí a funkcí má mnohem víc, čehož si byl ostatně dobře vědom i Václav Klaus. Zajímavostí je v tomto směru skutečnost, že samostatná Česká republika nezažila období, kdy by nebyl u vlády (na postu premiéra či prezidenta) jeden z nich – Václav Klaus či Miloš Zeman.

mohlo by vás zajímat

Děkujeme, odcházíte: Komunisté se poprvé od svého založení nedostali do sněmovny, česká levice skomírá

Přímá nebo nepřímá volba

Od roku 1993 do roku 2012 navíc v České republice fungovala nepřímá volba prezidenta republiky, kdy byl prezident volen nepřímo parlamentem. Již z této strohé definice je jasné, že tato volba určitým způsobem posilovala parlament – Ústava ČR ani příslušné zákony navíc nepředepisovaly, zdali má být volba tajná či veřejná. Až do roku 2008, kdy se konaly jediné veřejné volby prezidenta v historii samostatné České republiky, byl tedy prezident volen nepřímo a tajně.

Přímá volba totiž není zásadou parlamentních republik, ale republik poloprezidentských (např. Francie). Proto když byla v roce 2012 zavedena přímá volba i v tuzemsku, dá se mluvit o jakémsi vychýlení státního zřízení směrem k semiprezidencialismu (poloprezidentské republice). Například právník Vladimír Klokočka, který užívá pojmy prezidiální parlamentarismus a parlamentní prezidencialismus, existenci zmíněného semiprezidencialismu popírá. Podobný pohled v zahraničí zastávají například Shugart a Carey, kteří rozlišují formu vlády prezidentsko-parlamentní a premiérsko-prezidentskou.

Nutno však podotknout, že kategorie semiprezidencialismu v posledních dekádách nabyla na významu, zejména pak ve (středo)evropském prostoru, kde nově ustanovené demokratické státy po pádu komunistických režimů často přijaly model např. přímo voleného prezidenta, ale zároveň formu vlády, jež odpovídá parlamentarismu.

V podobné situaci se nachází i Česká republika – forma vlády má rysy parlamentní republiky, přímá volba prezidenta však může poukazovat na posílenou pozici prezidenta ve vztahu k parlamentu. A jaké že funkce má tedy český prezident?

mohlo by vás zajímat

Proč je dlouhodobá vláda v demisi nelegitimní? A udrží Zeman Babiše u moci?

Pravomoci prezidenta republiky

V kontextu nedávno proběhlých voleb lze začít u jedné z těch nejdůležitějších. Prezident republiky nejen, že pověřuje sestavením vlády v zásadě kohokoli si zamane – to, že se zpravidla jedná o předsedu vítězné strany ve volbách, je pouze ústavní zvyklostí, ale následně i jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. V povolebním období tedy může výrazně zamíchat kartami a určit směřování republiky na následující čtyři roky.

Prezident také může svolat zasedání Poslanecké sněmovny, Poslaneckou sněmovnu může dokonce rozpustit. Jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu. Má právo vetovat zákon, podepisuje zákony, jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, může udělit milost.

Je potřeba také říci, že výše zmíněné pravomoci jsou absolutní, tedy platné bez kontrasignace. Prezident má totiž i další významné pravomoci, které jsou už však „s kontrasignací“ – vyžadují spolupodpis premiéra nebo jím pověřeného člena vlády. Mezi tyto pravomoci patří například zastupování státu navenek, vyjednávání a ratifikování mezinárodních smluv, dále je velitelem ozbrojených sil, vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, jmenuje a povyšuje generály, jmenuje soudce, má právo udělit amnestii. Prezident také nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.

Prezident republiky má samozřejmě ještě dalších mnoho funkcí a pravomocí. Je tedy zřejmé, že se nejedná o bezvýznamnou politickou figurku, která pouze jezdí na zahraniční cesty a reprezentuje stát před zahraničními hosty. Síla a „nutnost“ prezidentského úřadu se zase jednou ve své plné podobě ukazuje právě v současnosti, kdy je potřeba co nejdříve po volbách ustanovit novou vládu.