Benešovy dekrety vyvolávají i dnes vášnivé diskuze. Vznikly v době největšího utrpení v dějinách lidstva, v době kdy najít správné řešení bylo mimořádně těžké a neexistuje na ně správný názor. Zda byl poválečný odsun sudetských Němců spravedlivým činem či jen aktem pomsty, bude rozdělovat společnost ještě dlouho.
Dekrety vydával v exilu prezident Edvard Beneš během druhé světové války a krátce po ní, tedy v době kdy nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc. Později pak vyšly ve sbírce zákonů.
Dnes je tomu přesně 73 let, co byl vydán takzvaný osidlovací dekret, podle kterého se provádělo zemědělské osídlování konfiskovaných pozemků. Zejména v pohraničí. Dekret presidenta republiky 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, je platný dodnes.
Předcházel mu dekret o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku nepřátel a zrádců a nepřátel našeho národa ze 21. června 1945.
Oprávnění uchazeči si mohli podat žádost u rolnické komise o příděl půdy, která byla předtím na základě zmiňovaného dekretu zkonfiskována. Oprávnění uchazeči pocházeli z krajů, ve kterých byl půdy nedostatek půdy, případně ve kterých panovaly pro zemědělství nepříznivé podmínky. Muselo se jednat o příslušníka českého, slovenského případně jiného slovanského národa. Musel být státně a národně spolehlivý. Mnohočlenné rodiny, které měly nejméně tři děti, mohli například získat až 10 hektarů orné půdy.
Vysídlování pohraničí bylo kruté a provázelo jej velké množství excesů. Ale co teprve tomu předcházející válečné běsnění. Nelze to srovnávat a dnes nezbývá než litovat, že k něčemu takového mohlo vůbec dojít.
Nejvyšší představitelé České republiky vyjádřili nad poválečným vyháněním Němců z tehdejšího Československa lítost. Za politováníhodné označili zejména to, že bezpráví, které bylo vykonané na nevinném obyvatelstvu, nebylo kvůli tehdejším zákonům nikdy potrestáno.
Německá strana zase přiznala odpovědnost Německa za události, které vedly k Mnichovské dohodě za roku 1938, jakož i vyhánění lidí z československého pohraničí a rozbití a obsazení Československa. V Česko-německé deklaraci rovněž uvedla, že nacionálně-socialistická politika Německa vůči českému lidu přispěla k poválečnému nucenému vysídlení.
Obě strany vyjádřily litost na křivdami, ke kterým došlo. Ale měly by Benešovy dekrety platit i nadále? To je oč tu běží a o čem se vedou spory.
Podle Berndta Posselta, předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, patří dekrety na smetiště dějin. Náš bývalý premiér Bohuslav Sobotka se však nechal slyšet, že otázka zpochybňovaní Benešových dekretů není na pořadu dne.
Co říká průzkum?
Mladé Čechy už odsun Němců tolik nezajímá. Česká veřejnost je rozpolcená, podle nedávného výzkumu se polovina populace domnívá, že by měly platit v nezměněné podobě dál, o jejich zrušení má jasno 14 % dotázaných a zbývajících 36 % nedokáže k problematice zaujmout postoj.
V tomto průzkumu se ukázal jako hodně důležitý věk dotazovaných. Jejich zrušení odmítaly dvě třetiny lidí starších 60 let, ale mezi mladými do 29 let se jednalo jen o třetinu. Ale právě mezi mladými je velké množství těch, kteří se nedokážou rozhodnout, protože je pro ně tato historie už moc vzdálená.
A zde si přečtěte o kruté mstě Habsburků: krvavá poprava 27 českých pánů trvala pět hodin, v půlce si kat musel vyměnit meč.
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
Komerční článek
Jan Fiedler
