„Příroda si poradí s kyselými dešti i kůrovcem, ukázal výzkum na Šumavě,“ informuje iDnes. Článek pojednává o výsledcích bádání hydrobiologa Jiřího Kopáčka z Biologického ústavu Akademie věd ČR, který se zabýval tzv. kyselými dešti.

Že si už nepamatujete, o co šlo? Kyselé deště byly v Česku ekologickým problémem až do poloviny 90. let. Spalováním hnědého uhlí v tepelných elektrárnách totiž vznikal mimo jiné i oxid siřičitý, který se v mracích chemicky vázal s vodou. Zjednodušeně řečeno pak pršela zředěná kyselina sírová, což mělo ničivý vliv hlavně na smrky. I kvůli kyselým dešťům v 80. letech uschly lesy v Krušných horách, Jizerkách, na Šumavě a leckde jinde.

„Později se v Česku ovzduší zlepšilo a kyselé deště, podle Kopáčka na území Česka nejintenzivnější v celosvětovém měřítku, postupně zmizely,“ píše iDnes. Fráze „ovzduší se zlepšilo“ zní podobně hloupě jako „ono se to rozbilo“ nebo „ono mi to upadlo na zem.“ V klíčové větě článku prostě chybí hybatel zásadní ekologické změny k lepšímu. Kdo nás kyselých dešťů zbavil? Kdo vyčistil Čechy?

Rafinovaný trojský kůň

Vraťme se skoro dvacet let do minulosti. Ředitel České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj, Petr Horáček, označil v únoru 2000 v Lidovkých novinách Václava Klause za „velice rafinovaného trojského koně zelených iniciativ“. Vzhledem k mediálnímu obrazu předsedy ODS jako kazisvěta a ekologického ignoranta to sice zní jako ironie, Horáček to však myslel smrtelně vážně. Svá slova doložil přesnými čísly, která si lze snadno ověřit na internetových stránkách ministerstva životního prostředí.

Ve zprávě MŽP o životním prostředí v ČR v roce 2000 se dočtete, že právě vláda ODS demokratů věnovala na životní prostředí tolik, jako nikdo před ní ani po ní. V letech 1992 – 1997 sem šly až 2,5 % hrubého domácího produktu (celkem asi 180 miliard Kč), což bylo nejvíc ve státech OECD. Daleko za Českou republikou se tak umístilo například „ekologické“ Rakousko (2,1 % HDP) či Německo (1,4 % HDP).

_dsc1547.jpg

Mrtvé lesy na Šumavě (Foto: Foto Ivan Brezina)

Obrovské investice do odsíření, filtrů a čističek jsou znát: průmyslové emise pevných látek se v Čechách od roku 1990 do roku 2000 snížily až o 98 %, oxidu siřičitého o 96 %, odpadních vod o 92 % a tak se dá pokračovat. V rychlosti zlepšení životního prostředí jsme v 90. letech zaznamenali světový rekord – přeskočili jsme v ní všechny státy OECD a v absolutních číslech se jim ve většině parametrů vyrovnali.

Vtělený satan

„Klausův kabinet ekologizaci českého průmyslu upřednostnil před restrukturalizací, ba i před privatizací bank,“ psal na jaře 2000 Horáček. Jeho text tehdy zapadl a nevyvolal žádnou polemiku. Nudná statistická data totiž na rozdíl od emotivních zelených kampaní novináře nezajímala (nejspíš i proto, že nesla pozitivní poselství), ekologičtí aktivisté je pak ignorovali už z principu. Přiznat nenáviděnému Klausovi zásluhy na vyčištění Čech a připustit, že se ekologická krize odkládá na neurčito, to přece nejde! Klaus je přece vtělený satan a ODS zemští škůdci!

„Rozhodující investice do ochrany životního prostředí byly dokončeny do roku 1998,“ píše se ve zprávě ministerstva životního prostředí. Václav Klaus byl premiérem od července 1992 do ledna 1998 a v letech 1991 – 2002 předsedou ODS. Dejte si to dohromady s dobou, kdy byly kompletně odsířeny české tepelné elektrárny, a tím odstraněny kyselé deště. Víc vědět nepotřebujete.

A jak je to s tou údajnou obnovou stromového patra na Šumavě? Kde jsou ty „tisíce semenáčků“, o kterých mluví biolog Kropáček? Na vlastní oči se na to podívejte ZDE.

A TADY asi přečtěte, proč ekologové nejsou ekologisti.