1. Z plastu se do piva uvolňují jedovaté látky

Od skla k nerozeznání Foto: Profimedia.cz Zajímavé a smělé tvrzení, pro jehož vyvrácení se stačí projít libovolnou lékarnou nebo obchodem se zdravou výživou. Mají snad farmaceutické firmy či výrobci zeleninových šťáv a kojeneckých vod nějakou výjimku, která jim povoluje používat ‚jedovaté' obaly? Pochopitelně že ne. Pivní plasty jsou úplně stejné jako ty, do kterých se plní limonády, sodovky, mléko... A taky víno nebo vodka, protože alkohol z plastu žádné jedy neuvolňuje.

2. Ze skla se do piva neuvolňuje nic

Z každého pevného povrchu se při styku s kapalinou něco uvolňuje, ať už se jedná o plast, plech nebo sklo. Pravda, ze skla se v porovnání s plastem uvolňuje mnohonásobně nižší množství látek, stejně jako se s plastu uvolňuje mnohonásobně nižší množství látek než z plechu. Co je ovšem nejdůležitější – všechny potravinářské obaly musejí mít atest Státního zdravotního ústavu, a pokud se z nich něco uvolňuje, je to v tak nízkých koncentracích, že je ani nejpřísnější zkoušky nedokážou zachytit.

3. Plast je levnější než sklo.

Plast jako surovina možná ano, ale výrobní náklady na PET lahev dnes vycházejí podstatně dráž než na vratnou lahev skleněnou. Že by tedy v našich pivovarech pracovali dobrodinci, kteří chtějí pro zákazníky to nejlepší i za cenu nižších výdělků? Samozřejmě že ne, funguje zde jiná logika – petky jsou oproti sklu lehčí, dají se do nich plnit větší objemy, nemusíte vracet lahve v krámě, dají se otevřít a znovu neprodyšně zašroubovat... tohle všechno jsou bonusy pro zákazníky a tudíž i pro daný pivovar, protože díky tomu si budou lidé jeho výrobky víc kupovat. Nebo tak se to aspoň předpokládá.

Plastové preformy, z kterých po vyfouknutí vzniknou lahve (Foto: commons.wikimedia.org)

4. Plastové lahve se před naplněním vyplachují roztokem, který při dlouhodobém požívání mění pohlaví z mužského na ženské

Ne že by neexistovaly tzv. hormální disruptory, které v životním prostředí tuto změnu vyvolávají, jde ale o různé látky (například z hormonální antikoncepce), které se do přírody dostávají z odpadních vod. PET lahve s ničím takovým nepřicházejí do styku. Do pivovarů se kvůli úspoře místa při dopravě dodávají lahve ve formě zkumavčitých zárodků (viz obrázek), které se těsně před plněním vyfouknou do finální lahvovité podoby. Než po dopravním pásu doputují pod plnicí trysku, mohly by do nich z okolního vzduchu napadat mikroorganismy, které by pak pivo kontaminovaly a pomnožily se v něm. Proto se těsně před naplněním vyplachují pouze slabým dezinfekčním roztokem a poté čistou vodou.

5. Pivo se v petce zkazí dřív než ve skle

Tenhle mýtus se nám úplně zbořit nepodařilo. Trvanlivost piva v PETce je tři až pět, ve skle tři až dvanáct měsíců. Sklo je v jednom ohledu nadřazené plastu – je zcela neprodyšné. Plast je na mikroskopické úrovní porézní, takže jím dovnitř proniká kyslík, ven pak zase oxid uhličitý. Za posledních dvacet let ale prodělaly nápojové plasty (na rozdíl od skla) značný vývoj. Základní materiál (polyetylentereftalát = PET) je sice stále stejný, ale přidávají se do něj speciální látky, tzv. scavengery, které zabraňují prostupování látek skrz stěnu lahve. Na rozdíl od plastových lahví v devadesátých letech dnes již nedochází k pronikání kyslíku dovnitř lahve. Pořád sice uniká ven oxid uhličitý, ale jen v takovém množství, že to při napití poznáte až za několik měsíců. A kdo vydrží tak dlouhou dobu skladovat pivo v lednici? Buran.

Ultratenká vrstva PET v mikroskopickém zobrazení - díváte se na oblast velkou několik mikronů (Foto: commons.wikimedia.org)

6. Pivo z plastu chutná hůř než ze skla

Viz předchozí bod. Můžete sice namítat, že jste si koupili pivo někde ve večerce a bylo hnusné, protože tam bůhvíjak dlouhou dobu stálo někde ve výloze na slunci. V tomhle případě by se to samé stalo i v lahvi skleněné, protože hlavním viníkem chuťově zkaženého piva, tzv. lišky, není obalový materiál, nýbrž sluneční záření. Proto jsou taky pivní lahve barevné, přičemž hnědá je obecně lepší ochrana než zelená. Ale zase jenom u skla, u PET lahví je to docela jedno, protože světelná bariéra funguje u plastu jinak.

Zmíněnou „lišku", v originálu „skunked beer" – prostě to pivo chutná, jako kdyby se prošlo kolem liščího výběhu – si můžete snadno a rychle ‚vyrobit‘ sami, třeba jen na zkoušku. Stačí postavit sklenici s pivem (čím tenčí, tím to půjde rychleji) na přímé slunce a do pěti minut ji tam máte. Zaručeně.

beer.jpg

Jiná věc je pocitový vjem při pití, kdy chuť piva ovlivňuje rychlost a směr jeho tečení do vašich úst, což se liší podle průměru a tvaru hrdla. Plastové a skleněné lahve je mají téměř totožné, takže tam byste žádný rozdíl poznat neměli.

Druhou zásadní věcí je teplota piva versus teplota nádoby, z níž pijete. Čím je rozdíl vyšší, tím je chuťový vjem horší. Sklo se na rozdíl od plastu rychle zchladí na teplotu piva, proto chutná pivo (ale nejen pivo) se sklenice lépe než z plastového kelímku. U lahve vytažené před napitím z lednice je ale jedno, je-li skleněná či plastová.

A jedna zajímavost na závěr:

Pivo přichází do styku s plastem prakticky pořád, bez ohledu na to, zda ho koupíte v krámě ve skleněné lahvi nebo si ho dáte v hospodě, třeba i z tanku. Schválně se podívejte na spodní stranu korunky (uzávěru) skleněné lahve. Co tam najdete? Plast. Ať vám výčepní ukáže, kudy proudí pivo ze sudu do pípy. Přes plastové trubičky. A pokud má ještě k tomu moderní tankovnu, pak uvnitř každého takového tanku je obří plastový vak naplněný pivem. To se pak do pípy ‚vytlačuje‘ – pumpuje se vzduch mezi vnější stěnu tohoto vaku a vnitřní stěnu tanku. Pivo tak na rozdíl od klasických, kompresorem hnaných výčepních zařízení, nepřijde vůbec do styku s okolním vzduchem, nezvětrává ani neabsorbuje sklepní zatuchlinu, naopak zůstává stále čerstvé a dobré. A o to asi jde především, nebo ne?

A ještě jeden argumentační bonus:

V Česku existuje několik superšpičkových minipivovarů, kde ti nejpovolanější vaří skvělá piva. Třeba Jan Šuráň v Břevnovském pivovaru, Honza Kočka v létajícím pivovaru Nomád, nebo třeba Jára Dorážka z jihlavského Radničního pivovaru a to nemluvíme o Kocourovi, Matuškovi a desítkách dalších. A do čeho stáčejí piva? Do plastu!

Tento článek vznikl jako reakce na náš ironický text o tom, že Moraváci absolutně nerozumí pivu. Ten najdete ZDE.

Naopak TADY je článek (i s důkazy) o tom, zda jsou Češi znalci piva, nebo pivní jelimani.