Češi nejsou pivní znalci, ale jen pivní jelimani!

Obrázek uživatele Radek Kovanda
11.6.2015, 20:06

Vypijeme nejvíc piva na hlavu na světě (hned po Bavorsku), a proto máme arogantní pocit, že se v pivu nejlépe vyznáme. Ve skutečnosti jsme ale jen opilci.

K tomu pak taky rádi a často prohlašujeme, že české pivo je to nejlepší na světě. Tak se na to podívejme podrobně a zblízka. Loni proběhla médii bombastická zpráva, že gambáč vyhrál pivního Oscara. „A kterej gambáč, paní Müllerová?" dalo by se hezky česky švejkovsky parafrázovat. „Já znám dva – desítku a dvanáctku... no, obou není žádná škoda." Takže byla to dvanáctka a dostala stříbro v kategorii ležáků s obsahem alkoholu 5,0 až 5,6%. Jenomže v ležácích, české to chloubě, byly ještě další tři kategorie, v nichž jsme nedostali vůbec nic. A celkově se udílely ceny ve třiatřiceti kategoriích, kterých jsme se pro jistotu ani nezúčastnili, nebylo totiž čím.

Ležáky českého typu na soutěži European Beer Star. Ten náš se mezi nimi lehce ztratí. (Foto: http://www.european-beer-star.de) „Pivní Oscaři" jsou lidová přezdívka prestižní mezinárodní souteže International Brewing Awards, která běží už od roku 1886. České pivo se v podobných mezinárodních soutěžích sice úplně neztrácí, ale na dlouhých výsledkových listinách abyste jej hledali lupou. Na jiné soutěži, World Beer Cup, kterému se zase přezdívá „Pivní olympiáda" a pořádá se jednou za dva roky, jsme od roku 2000 získali v každém ročníku minimálně jednu cenu. Předloni a teď naposledy letos jsme dokonce v kategorii Bohemian-Style Lager (= ležák českého typu) obsadili všechna tři medailová místa (konkrétně v pořadí od zlaté po bronzovou – Radegast, Kozel, Pardál). Jenomže se tu soutěží v celkem asi sto kategoriích, kde opět podle očekávání nejsme přítomni vůbec (pouze občas v kategorii České černé pivo). A pak je tu ještě, když už jsme u těch příměrů, něco jako pivní mistrovství Evropy, European Beer Star. Tam taky úspěšně reprezentujeme a občas ve své kategorii českého ležáku plzeňského typu nenajdeme přemožitele (naposledy loňská stříbrná medaile pro Radegast), opět ovšem vítězíme zásadně jen ve své kategorii a těch ostatních padesát nám zůstává zapovězeno.

Takhle vypadají pivní Oscaři – ceny, na které si Češi konečně už také jednou šáhli. (Foto: www.internationalbrewingawards.com) Je to stejné jako s Rakušany a jejich sportovci. Jsou to bezesporu špičky v lyžování, ale co jejich atletika nebo třeba kriket? Co? Nic! My ovšem na to naše české (nejlepší na světě) pivo nedáme dopustit. Jako kdybychom byli třeba mistři ve výrobě čokolády, ale pouze té hořké s brusinkami, a už bychom si vůbec nevšímali třeba bílé s pomerančem nebo obyčejné mléčné. Případně je vůbec nepokládali za opravdové čokolády. Je pravda, že spousta kategorií na zmiňovaných soutěžích zahrnuje piva, která by podle zákona o jeho čistotě Reinheitsgebot z roku 1516 (tedy používat k jeho výrobě jen vodu, chmel a obilí) byla po právu odsouzena k smrti. Ale je tam stále převaha těch, které tento zákon ctí. Je taky podle nás pravda, co nám už řekla spousta českých sládků při našich cestách po pivovarech, naposledy pan Černohorský v Úněticích: že český sládek se má nejdřív pořádně naučit vařit dobrou ,plzeň', než se pustí do jiných stylů, našim končinám cizích. I když umíme dělat dobrý ležák, sbíráme za něj ceny a říkáme si, že tedy aspoň v tom našem českém ležákovém rybníčku jsme nejlepší na světě, není ani to tak úplně pravda. Na ‚pivních Oscarech' dostal loni gambáč stříbro, zlatou medaili ale ve stejné kategorii získalo pivo Livu Senču z Lotyšska. Na pivní olympiádě jsme sice předloni vyhráli v českém ležáku všechno, ale třeba v roce 2010 dostal v naší kategorii zlatou medaili americký pivovar Morgan Street Brewery a v roce 2008 australský The Malt Shovel. A taky na evropském mistrovství nás často předeženou jiní, v roce 2011 třeba Rusové se svou dvanáctkou Žiguli.

Jasně, že tady zase jen zbytečně prudíme a opakujeme se. Jak to kdysi pěkně vyjádřil básník Ivan Wernisch: „Opakování (čehokoli a donekonečna) směřuje ke skutečnosti." Nebo říšský ministr propagandy Goebbels: „Donekonečna opakovaná lež se stává pravdou." V případě Čechů jako samozvaného národa pivních znalců tahle poučka nefunguje. Pánové a některé (pivní) dámy, někdy je dobré číst pohádky, například tu o Císařových nových šatech. Není ostuda zvolat, že je císař nahý. Stejně jako není ostuda, že jsme sice největší znalci, ale jen jednoho ze sta různých druhů piv, nikoliv všech. A neposmívejme se proto jiným pivům – mohlo by se stát, že se třeba v Anglii nebo Belgii vysmějí oni vám, že spíte celý život s jednou ženou a ty ostatní jako by neexistovaly (slovo „žena" klidně nahraďte slovem „pivo"). Článek s pěti pádnými důkazy o tom, že ještě víc než Češi nerozumí pivu Moraváci, najdete TADY. A proč PET lahve neublíží ani tomu nejlepšímu českému pivu na světě, si přečtěte ZDE.