Hranice mezi oprávněným lynčem za nevhodné výroky a zbytečným hledání problémů tam, kde nejsou, je opravdu tenká. Zanechte proto na chvíli nekonečných úvah a debat o tom, jestli je pohlaví sociálním konstruktem, a zasmějte se v soukromí svého domova tomu, čemu se už dnes na veřejnosti raději nesmějete.
Česká soda a nekorektní Petr Čtvrtníček
V této době, kdy kvůli krizi způsobené koronavirem problémy typu „jsem současně deseti pohlavími; jsem hermafrodit; v mládí jsem byl znásilněn třemi producenty, na což jsem si vzpomněl až po 30 letech; tento známý herec použil ve slovním spojení ‘černý humor‘ slovo černý, měli by ho zavřít“ ustoupily do pozadí, je potřeba si připomenout typ humoru, který by v dnešním světě pravděpodobně neobstál. Jeho průkopníkem je herec Petr Čtvrtníček, který dnes slaví své 56. narozeniny a jehož nepochybně znáte z pořadu Česká soda, divadelní hry Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? nebo jiných převážně satirických výstupů.
O tom, jestli je dnešní přehnaně politicky a sociálně korektní doba dokonale vyvážená, se vedou nekonečné diskuze. To, čemu se dřív mohl kdokoli beztrestně zasmát, je v současném světě tabu a všechny posměváčky čeká veřejný lynč. Ano, můžete neprozíravě namítat – to, že něco bylo dříve normální neznamená, že to bylo správné. Dříve bylo normální mít doma otroka, což je z dnešního pohledu absolutně ohavná představa. Dříve bylo také normální, když žena neměla právo projevit názor, což také rozhodně správné nebylo. Je ale potřeba rozlišit dimenzi humoru a dimenzi morálních zásad a sociálních základů naší společnosti, kterou se přece může řídit i člověk, co si z nich dělá legraci. Navíc to, že si někdo z něčeho dělá srandu přece automaticky neznamená, že to schvaluje. V kontextu humoru žádné slovo „správné“ totiž neexistuje – existovalo možná za totality, kdy byl „vševědoucí stranou“ protěžován „správný humor“, dělající si legraci z kapitalismu.
Češi jsou navíc proslulí svým smyslem pro humor, který ve světovém srovnání jen zřídka narazí na konkurenci. Dokážeme se smát opravdu všemu, od tragédií, přes úmrtí a politické šarvátky, až po přírodní katastrofy. Důležité je však umět humor šířit, ale i přijímat. Jak řekl Jan Werich: „Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Být korektní ve smyslu společného soužití a budování stejné společnosti? Ano. Lynčovat někoho za to, že se směje něčemu, co mně vtipné nepřipadá? Rozhodně ne. Najít kompromis je však nesnadný úkol, hranice mezi ostrým humorem a prvoplánovými rádoby vtipnými urážkami je tenká.
Jedním z odborníků v rozeznávání této hranice je právě herec a scénárista Petr Čtvrtníček. Připomeňte si některé z nejkontroverznějších kousků České sody a s ledovým klidem se jim zasmějte. Komunismus už dávno pominul a špehující soused vás za nevhodný smích naštěstí nemá komu udat. Snad.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
