RECENZE: The Father sleduje rozpad osobnosti. Anthony Hopkins je jako stařec s demencí výtečný
Vyhledávání

OSCAR 2021: Když Alžběta II. pečuje o Hannibala Lectera s pokročilou demencí

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Představte si, že jednoho dne přijdete na návštěvu k rodičům a oni vás nepoznají. A teď si představte, že se jednoho dne probudíte a nepoznáváte ani svůj byt, ani sami sebe. Konverzační drama The Father patří mezi snímky nominované na Oscara pro Nejlepší film. Obraz rozpadu osobnosti starého člověka trpícího demencí je drásavý a tíživý, a to především díky dechberoucímu výkonu Anthonyho Hopkinse.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 9.4.2021, 09:26

Kde mám hodinky?

Zmatenost, strach, panika. Ztráta vzpomínek, paranoia, lpění na rituálech i margináliích v zoufalé snaze udržet si zbytky příčetnosti. Samozřejmost, ale i břemeno. Pečovat o stárnoucí rodiče nebo prarodiče je pro každé dítě náročné. Člověk, který jim byl velkou část života vzorem, autoritou, se najednou zcela vytrácí a zůstává po něm jen zoufalý, nesamostatný uzlíček. Pokud se ke stáří navíc přidává i demence, je to dvojnásob náročné, pochopitelně pro obě strany. Jestli je něco horšího, než sledovat rozpad osobnosti blízkého člověka, pak je to jen svůj vlastní rozpad osobnosti zažívat.

Snímek režiséra Floriana Zellera The Father vychází z úspěšné francouzské divadelní hry. Konverzační drama nominované na šest Oscarů vytváří kromě věrohodných emocí také věrohodný obraz postupující demence. Pracuje s roztříštěným narativem, který za pomoci opakování pozvolna slepuje dohromady a postupně utváří čistý obraz, jenž se plně vyjeví až v tíživém závěru. Zároveň ale poskytuje autentický vhled do světa někoho, kdo přichází o všechno. Stárnoucí Anthony světu okolo nerozumí, protože ho nepoznává; nikoliv metaforicky, ale doslova. Má problémy vybavovat si důležité události, ani jejich přesný sled nevnímá správně. Lpí na drobnostech, třeba na svých hodinkách, které mu pomáhají zachovávat si zbytky příčetnosti. Ačkoliv nechce přiznat svým blízkým ani sám sobě, že je opravdu nemocný, víc a víc vnímá, že je to tak, a víc a víc se propadá do černé díry demence, z níž není cesty zpět. A moment, kdy uvědomělé já naprosto zmizí, může přijít kdykoliv a zcela nečekaně.

Zellerovo konverzační drama využívá nestandardního vyprávěcího postupu komorně, což jen umocňuje celkově těžké vyznění snímku. Je opravdu velká škoda, že The Father český divák momentálně nemá možnost vidět na velkém plátně, protože je to typ filmu, jemuž prostředí kina může výrazně přidat na síle. I tak ale funguje výtečně, snad ještě o něco lépe pro ty, kteří sami mají zkušenost s péčí o starého příbuzného. Zeller vytvořil opravdu osobní a emotivní snímek, který ovšem zároveň nesklouzává k patosu a dojímá jen do té míry, jež je vzhledem k tématu a formě zcela na místě.

Královna a kanibal

Velkou zásluhu na tom mají představitelé titulních rolí. Anthonyho ztvárnil Anthony Hopkins a je neskutečný. Představitel mimo jiné jednoho z nejpopulárnějších filmových záporáků historie, za kterýžto part herec získal svého zatím jediného Oscara, je za výkon v úloze dementního starce opět nominován na Cenu Americké filmové akademie. Jedná se o jeho šestou nominaci celkem. Bylo by velmi vhodné, kdyby sošku znovu, po téměř 30 letech, získal. Bohužel, letošní Ceny AFA mimo jiného zastiňuje i předčasná smrt Chadwicka Bosemana, který v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli posmrtně získal Zlatý glóbus i cenu AACTA a dá se předpokládat, že na Oscarech to bude stejně. Protože takhle to prostě Akademie dělá. Třiaosmdesátiletý Hopkins nicméně ještě jistě bude mít šanci; neskutečně vitální hvězda, jež se v showbyznysu pohybuje už od 60. let, tráví pandemii natáčením tanečních a humorných videí a je divoce aktivní na sociálních sítích. Dokonce i na TikToku.

I když Hopkins v The Father dostává většinu pozornosti a ždímá ji opravdu dosucha, jeho sekundantka, Olivia Colman v roli Anthonyho pečující dcery Anne, je rovněž skvělá. Herečka známá především jako Alžběta II. ze třetí a čtvrté řady seriálového hitu Koruna se skutečnou hvězdou stala teprve v roce 2018 – ačkoliv za svou dlouhou kariéru ztvárnila řadu skvělých vedlejších rolí, až tehdy dostala opravdu velkou příležitost. Představitel řecké nové vlny Yorgos Lanthimos ji totiž obsadil vedle Emmy Stone a Rachel Weisz do role královny Anny v historickém snímku Favoritka. Colman za svůj výkon dostala Oscara, Zlatý glóbus, cenu BAFTA a vůbec tak nějak všechny filmové a herecké ceny všude možně po světě. V pětačtyřiceti letech to britskou herečku vystřelilo mezi hollywoodskou smetánku, což se v továrně na sny ženám v tomto věku nestává moc často. Sledovat další práci Olivie Colman je jedna z nejlepších věcí, co můžete jako filmový fanoušek udělat. Začít The Father se přímo nabízí a je to výtečná volba.

Podobné články

Doporučujeme

Další články