RECENZE: Nadějná mladá žena je svěží vánek mezi MeToo filmy
Vyhledávání

OSCAR 2021: Nadějná mladá žena na cestě za pomstou. Režisérka MeToo filmu si může gratulovat

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Nadějná mladá žena se skvělou Carey Mulligan v hlavní roli si letos vysloužila pět oscarových nominací. Celovečerní režijní debut herečky Emerald Fennell působí jako svěží vánek mezi MeToo filmy poweinsteinovské éry. Skvělý soundtrack, několik drobných, leč brilantních tvůrčích nápadů, a dotažená estetika dokážou sebrat vítr z plachet i nejotravnějším odpůrcům debaty o sexuálním násilí. Well done, Fennell! Takhle přesně se to má dělat.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 2.4.2021, 09:32

Osamělá holka vejde do baru a...

V baru vidíte opilou holku. Není v kómatu, ale úplně fresh také ne. Je docela hezká a především povolná. Jsou dvě ráno, noc se chýlí ke konci… Co uděláte? Feministický thriller Nadějná mladá žena herečky a začínající režisérky Emerald Fennell zpracovává téma aktuální a blízké prakticky pro každou dívku, jež někdy byla na večírku. Ale nejen to. Kritika každodenního sexismu a objektifikace, kterou ženy všude po světě prožívají, je něco, co část společnosti považuje za otravný módní výstřelek. Ten zbytek naštěstí není úplně debilní a chápe, že stěžovat si na fakt, že na vás cizí lidé na ulici nevhodně pokřikují, mlaskají na vás nebo vás dokonce rovnou osahávají, není záležitost trendu a ani to není nic příjemného.

Kampaň MeToo před lety otevřela diskuzi o sexuálním obtěžování a násilí ve světě zábavního průmyslu, médií a posléze i všude jinde. Rychle se z ní stala dvousečná zbraň. Je ale na čase, abychom se přes MeToo v jeho původní formě přenesli, odnesli si z něj to nejlepší – tedy vytvoření prostoru pro otevřenou diskuzi a jednou snad i řešení problému – a pokračovali dál. Téma je určené, odhalené. Jak se k němu postavíme teď? Tuto otázku pomyslně klade Nadějná mladá žena, především ale sama Fennell, která v na šest Oscarů nominovaném filmu dokazuje, že se o tématech spojených s MeToo dá točit i jinak, než jak jsme byli zvyklí doposud.

Ženy redukované na traumatizované oběti a muži zobrazení výhradně jako monstrózní silní predátoři; tak byl v rámci snímku s tematikou sexuálního násilí nastaven úzus dlouhé roky. MeToo to ale změnilo. V bezprostřední reakci na kampaň vznikly snímky jako Šokující odhalení (Bombshell, 2019), filmy do značné míry biografické, seriózní, divácky ne zrovna zábavné, ale důležité pro význam toho, co zachycovaly. V poweinsteinovské éře je to už ale jinak. Tvůrci se víc a víc snaží objevovat a ukazovat různé roviny problematiky a nejednoznačnost, s níž je zákonitě provázaná. Pořád je to něco, co se ve většině případů řeší na rovině „he said – she said“. Příčiny sexuálního násilí jsou různé, stejně tak se liší reakce těch, kteří jej prožívají nebo jej páchají. Je to citlivé téma s nekonečným počtem úhlů, z nichž na něj lze nahlížet.

Nadějné mladé filmy

Zpracovat jej není jednoduché, ale je zásadní, aby o něm filmaři dál točili filmy a seriály; dál zkoumali ony úhly, vykreslovali onu nejednoznačnost, přesto zachycovali neměnnou podstatu, a sice že jakékoliv sexuální násilí není v pořádku. Ještě zásadnější pak je, aby se dál snažili hledat způsob, jak vyrobit svébytný a kvalitní kus, jenž nebude za silný leitmotiv schovávat formální nedostatky, ani ho nebude účelně ždímat. Jedině dobrý film o sexuálním násilí totiž může zavřít pusu alespoň části těch, kteří by tuto tematiku ve všech sférách života kompletně celou nejraději zatípli jako cigáro. Podařilo se to třeba seriálu Můžu tě zničit (I May Desytroy You, 2020) a daří se to i Nadějné mladé ženě.

Ta totiž – dalo by se říct prostě hrozné – téma bere vážně. Nedramatizuje ho, jen ho syrově nastavuje a nechává samostatně působit. A přestože film dokáže často najet na notu černého humoru, neponižuje jej a ani neznevažuje. V kombinaci s pop artovou estetikou a vynikajícím, nápaditým soundtrackem tak Nadějná mladá žena působí úžasně svěže a dokáže zásadní sdělení předávat nenásilně a zábavně, což může znít nepatřičně, ale přesně tohle je potřeba. Samozřejmě si snímek i přesto našel – a ještě najde – zaryté odpůrce, kteří se v reakcích a komentářích předhání v tom, jestli je Nadějná mladá žena víc výmysl přitažený za vlasy, nebo víc útok šílených feministek na mužské pokolení. U toho je ovšem dobré si pamatovat, že pokud máte pocit, že to, že ženy více mluví o zkušenostech se sexismem, sexuálním obtěžováním a sexuálním násilím, dokonce natolik, že o tom točí filmy, nějak útočí na vaše mužství, problém je samozřejmě ve vás, nikoliv ve filmu.

Na Nadějné mladé ženě, kterýžto název mimochodem odkazuje k případu Brocka Turnera, na nějž jsem s láskou a slzou dojetí vzpomínala v textu o filmu Ranařky, je znát, že se jedná o režijní i scenáristický debut. Emerald Fennell měla skvělý námět a několik konkrétních dobrých nápadů; například expoziční scéna snímku je naprosto vynikající, a zároveň byla údajně vůbec prvním obrazem, který režisérka měla v hlavě, když práci na filmu začínala. Skvělým tahem bylo obsadit do mužských rolí herce s typicky „nice guy“ image; navíc takové, kteří jsou známí spíše z kladných partů.

Přesto je film místy nedotažený. Je to cítit hlavně ve druhé polovině a je to způsobeno tím, že postavy neprocházejí žádným psychologickým vývojem. Závěr pak působí jak vytržený z úplně jiného snímku a zbytečnou doslovností podtrhává jiné nedostatky Nadějné mladé ženy. Zároveň jde ale spíš o drobnosti, které lze snadno prominout, protože film jako celek drží dobře pohromadě. Dobrá práce, opravdu. Zřejmě ne oscarová, ale dobrá.

Podobné články

Doporučujeme

Další články