Bitva u Stalingradu představuje jedno z nejvýznamnějších střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě druhé světové války. Rudá armáda v bitvě dobyla historické a velice cenné vítězství, ke kterému však vedla trnitá cesta plná nezdarů a smrti. Posledním a nejdůležitějším zvratem v bitvě byla operace Uran, jejíž počátek se datuje k 19. listopadu roku 1942. Díky ní se podařilo sovětským vojskům obklíčit jednotky Wehrmachtu a dosáhnout tak vítězství. Bitva o Stalingrad patří k největším válečným střetnutím všech dob.
Bitva u Stalingradu
Bitva u Stalingradu, někdy také nazývána jako bitva o Stalingrad, byla jedním z největších a nejdůležitějších střetnutí druhé světové války. Její výsledek byl klíčový jak pro Hitlerovu Třetí říši, tak pro Stalinův Sovětský svaz. V závislosti na tom, jak bitva mohla dopadnout, by se následně odvíjelo dění na celé východní frontě, které dost možná mohlo dospět až k porážce Sovětského svazu. To je ovšem velice spekulativní úvaha, minimálním důsledkem by ale bylo jednoznačně prodloužení všech bojů na východní frontě, a tím pádem i celé druhé světové války.
Bitva o Stalingrad trvala od srpna roku 1942 až do února roku 1943. Průběh bitvy je z německé strany poznamenán častými zásahy Adolfa Hitlera do taktiky a strategie. Hitler byl doslova uháněn představou, že triumfálně obsadí město nesoucí v názvu jméno jeho úhlavního soupeře. Na dálku často nešťastně zasahoval do řízení nejrůznějších vojenských operací, což hatilo propracovanější plány všech válečných „odborníků“ ve velení Wehrmachtu.
Celkově se ale jednalo o zdlouhavé a gigantické vojenské střetnutí, které velice dobře charakterizovalo chování armád na obou stranách. Rudá armáda zběsile až fanaticky Stalingrad bránila a snažila se jej udržet za každou cenu – motivací měla hned několik. Jednak šlo o barbarské chování německých jednotek na území Sovětského svazu, jež vojáky Rudé armády motivovalo k jakési celonárodní pomstě, dále šlo o „pečlivou“ práci agentů a jednotek NKVD, kteří dostali rozkaz zastřelit každého, kdo by se pokusil město opustit a ustoupit za Volhu.
Naproti tomu vojáci Osy postupně a „precizně“ čistili od nepřátel každou ulici a dům po domu město obsazovali. Klíčovou úlohu ale sehrála také nechvalně proslulá ruská zima, která měla na nepřipravená a neaklimatizovaná vojska Osy dalekosáhlé a devastační účinky. Jedním z velkých problémů bylo například zásobování.
Zatímco se Wehrmacht potýkal s těmito dílčími problémy, Rudá armáda postupně přemístila ke Stalingradu všechny jednotky, které byly v tu chvíli postradatelné jinde na frontě a také další vojenské síly ze Sibiře. Toto obrovské shromáždění sil vyvrcholilo 19. listopadu roku 1942, kdy Rudá armáda zahájila operaci Uran, v níž smetla jak rumunské, tak maďarské a italské jednotky nacházející se na křídlech 6. armády a obklíčila ji ve městě.
Operace Uran
Právě před 79 lety, 19. listopadu 1942, začala mohutná sovětská protiofenzíva označována kódovým názvem jako „operace Uran“. Mohutná operace byla naplánovaná v září téhož roku Georgijem Konstantinovičem Žukovem, Alexandrem Vasilevským a pochopitelně také Stalinem.
Přestože byla operace zahájena ještě roku 1942, jedná se o závěrečnou fázi bitvy u Stalingradu. Hlavním cílem bylo osvobodit město ze spárů vojsk Osy a obklíčit tamější nepřátelské vojenské uskupení. Celá operace je souhrnem obrovského množství drobných i velkých taktických postupů, přesunů jednotek a bojů. V zásadě však operace Uran stála na několika nejdůležitějších strategických krocích.
Přibližně sto kilometrů západně od Stalingradu, v donské stepi, vyrazilo vstříc městu přibližně půl milionu vojáků, kteří rozdrtili rumunské jednotky. Sověti udeřili také z jihozápadu a následně se připojil i Stalingradský front jižně od města. 23. listopadu se jednotky setkaly a obklíčily německé sbory ve Stalingradu, což později vedlo k jejich likvidaci a kapitulaci.
Historické vítězství Rudé armády
Ve stalingradském obkličovacím kotli zůstalo přibližně 250 tisíc německých vojáků, které kromě Rudé armády trápilo i extrémně nedostatečné letecké zásobování – namísto potřebných 500 tun materiálu denně se dařilo dopravovat pouze 94 tun materiálu. Němečtí vojáci umírali hladem, vyčerpáním i v důsledku různých nemocí.
Sovětská vojska měla v tu chvíli již v podstatě „vyhráno“, mimo jiné také díky Adolfu Hitlerovi, který do taktiky německé velení v kritické chvíli výrazně zasáhl a doslova nahrál Sovětům, a Hermannu Göringovi, který fatálně nezvládl vzdušné zásobování a v podstatě zdecimoval přepravní a zásobovací část Luftwaffe.
Rudá armáda postupně zmenšovala obkličovací kotel a německou armádu zatlačila až ke stalingradským troskám. Kotel byl následně rozdělen na dvě části (severní a jižní), přičemž jižní část kotle kapitulovala 31. ledna 1943 a severní část o dva dny později, 2. února 1943. Do sovětského zajetí padlo přes devadesát tisíc vojáků, z nichž se po druhé světové válce domů do Německa vrátilo pouhých pět tisíc.
Zdroj: Česká televize, Fronta, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
