Operace Barbarossa 1941: Nacistické Německo plánovalo napadení SSSR již v polovině roku 1940 – G.cz
Vyhledávání

Operace Barbarossa 1941: Nacistické Německo plánovalo napadení SSSR již v polovině roku 1940

Zdroj: Neznámý autor - now in Marek Tuszyński's collection of WWII prints. Scan by Jarekt from 5 × 8 cm print., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4011172

Operace Barbarossa byla jedním z nejambicióznějších nacistických plánů z období druhé světové války. Často se však také považuje za „rozsudek smrti“, který Adolf Hitler podepsal sám sobě i celému nacistickému Německu ve chvíli, kdy napadl Sovětský svaz. Operace Barbarossa započala přesně před 80 lety a mělo se jednat o rychlou a agresivní vyhlazovací válku namířenou proti slovanskému obyvatelstvu a bolševickému režimu. Zpočátku se nacistické Třetí říši dařilo, ovšem podobně jako Napoleonův pochod do Ruska i Hitlerův plán v mrazivém Sovětském svazu nakonec ztroskotal.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 22.6.2021, 16:12

Evropa na nožích

Dříve než se dostaneme k událostem druhé světové války, je potřeba se vrátit o několik desítek let zpět. Prakticky celé 19. i 20. století bylo v Evropě obdobím nabroušených nožů a nabitých pušek. Ačkoli se především díky knížeti Metternichovi po Vídeňském kongresu roku 1815 situace v Evropě uklidnila a ustálila, vzájemná zášť mezi evropskými mocnostmi dál klíčila v jejich útrobách. Tehdy hrálo v Evropě prim Rakousko, pomalu se však začalo prosazovat tehdejší Prusko.

Zásadním zlomem byl 18. leden 1871, když se pod vedením Železného kancléře Bismarcka z Pruska stalo sjednocené Německo. A ne náhodou se tomu tak stalo v zrcadlovém sále v paláci Versailles. Němci totiž zvítězili v prusko-francouzské válce a Francouze tímto krokem definitivně ponížili.

Jakéhosi zadostiučinění se Francouzům dostalo až roku 1919 po první světové válce, kdy došlo k vyrovnání s poraženým Německem – příhodně opět ve Versailles. Německo bylo tehdy jako poražená mocnost také řádně poníženo – muselo platit obrovské reparace, ztratilo Alsasko-Lotrinsko a bylo přinuceno k demilitarizaci Porýní. A právě zde se dostáváme k zásadnímu kontextuálnímu propojení. Poté, co si celá Evropa prošla Velkou hospodářskou krizí, se k moci pomalu začínala dostávat nacistická ideologie v čele s Adolfem Hitlerem.

Německo a Sovětský svaz

Adolf Hitler si byl onoho „ponížení“ z Versaillské smlouvy vědom, přičemž roku 1936 na nic nedbal a demilitarizované Porýní vojensky obsadil. Francie, která si ponižující smlouvu prosadila, se tehdy nezmohla ani na výrazný diplomatický odpor. Hitlerova cesta k vypořádání se s evropskými mocnostmi byla v tuto chvíli již zřetelná, byl tu však jeden háček – východní gigant, jenž se často zapojoval do evropských záležitostí. Sovětský svaz.

Adolf Hitler si byl roku 1939 vědom toho, že Německo ještě není plně připraveno svádět bitvy na západní i východní frontě. Stalin si na druhé straně Adolfa Hitlera proti sobě postavit také nechtěl. 23. srpna roku 1939 tedy přišel nechvalně proslulý pakt Ribbentrop-Molotov, tedy smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, jejímž obsahem bylo i rozdělení sfér vlivu v Evropě. Smlouva byla od té chvíle oběma stranami dodržována po dobu dvou let, ale jelikož byla Evropa územím neustálého mocenského napětí, podobně jako v 19. století, došlo k jejímu porušení operací Barbarossa.

Operace Barbarossa

Nutno konstatovat, že k přípravám na napadení Sovětského svazu došlo ze strany nacistického Německa již v polovině roku 1940. Je tedy zřejmé, že Adolf Hitler si chtěl Sovětský svaz jen po určitou dobu držet od těla, s napadením však počítal. Konečnou podobu dostaly tyto plány až 18. prosince roku 1940, kdy byla podepsána Hitlerova směrnice č. 21. Hitlerovy úmysly byly opravdu ambiciózní, dá-li se tomu tak vůbec říci. Celkovým plánem byl totiž tzv. Hungerplan – nacistické Německo chtělo záměrně nechat vyhladovět značnou část obyvatel východní Evropy, která by mohla být následně znovuosídlena etnickými Němci.

Nacističtí generálové a vojenští teoretici tedy v průběhu let 1940 až 1941 zpracovávali na pokyn nacistického vedení několikero studií o proveditelnosti útoku na Sovětský svaz. Hlavními iniciátory celé operace byl Adolf Hitler, Franz Halder a Walther von Brauchitsche, kteří vedli vzájemné debaty o tom, kolika směry lze Sovětský svaz napadnout a co by mělo být primárním cílem útoku. Například dle Haldera se jednalo o Moskvu, Hitler nesouhlasil a považoval za nejdůležitější strategické cíle pobaltské přístavy a především Leningrad.

Je známo, že vysocí nacističtí důstojníci z různých důvodů Adolfu Hitlerovi zatajovali mnoho klíčových informací – nejčastěji snad ze strachu. Hitlerovi byly například zatajeny odhady na počet sovětských tanků, kterých bylo tou dobou kolem deseti tisíc. Ačkoli se technicky nerovnaly německým strojům, Hitler údajně v srpnu roku 1941 prohlásil: „Kdybych věděl, že mají Sověti 10 000 tanků, snad bych na ně nikdy nezaútočil.“ Hitler nebyl informován ani o odhadech týkajících se nedostatku leteckého a automobilového paliva.

Německé armády byly následně rozděleny na tři skupiny – skupinu Sever, skupinu Střed a skupinu Jih. Spolu s evropskými „spojenci“ napadlo Německo ráno 22. června roku 1941 bez vyhlášení války Sovětský svaz, čímž byla definitivně započata operace Barbarossa, z ruské strany známá spíše jako Velká vlastenecká válka. Jedná se o jedno z největších a nejbrutálnějších vojenských tažení v dějinách lidstva. Zpočátku se ze strany Německa opravdu jednalo o „Blitzkrieg“, tedy bleskovou válku. Sovětská vojska se jen těžko zmáhala na odpor. Již na konci roku 1941 se však síly vyrovnávaly a SSSR začal pomalu získávat převahu. Výsledek nacistického tažení na východ je obecně dobře znám – skončil totální porážkou Německa, když se v Berlíně setkala vítězná spojenecká i sovětská vojska.

Podobné články

Doporučujeme

Další články