Koncem dubna 1943 nedaleko španělského pobřeží narazil mladý rybář kolem deváté ranní na něco podivného ve vodě. Se svým člunem doplul blíž a s hrůzou si uvědomil, že to, na co narazil, je tělo. Tělo britského důstojníka, kapitána Williama Martina. Na tom by nebylo nic až tak divného, v roce 1943 umíralo spoustu britských důstojníků. Jenomže nikdo takový jako kapitán William Martin nikdy neexistoval.
Oči na stopkách
V roce 1943 měli za sebou Spojenci úspěšné tažení po severní Africe a přemýšleli, jak zatopí náckům dál. Churchill si prosadil útok na Evropu z jihu, chtěl zabrat co nejvíc území, aby po nevyhnutelně se blížícím konci války připadlo co nejméně Sovětskému svazu. Otázka samozřejmě byla, kam udeřit? Invaze z Británie do Francie byla naplánována na rok 1944 a vylodění v Normandii se stalo jedním z největších okamžiků dvacátého století. Ale útok na jih měl přijít dřív, o necelý rok dřív.
Na konferenci v Casablance bylo rozhodnuto, že v červnu ‘43 spojenecká vojska zahájí invazi na Sicílii. Problém byl, že Sicílie byla příliš zjevný cíl. Naprosto logický krok, ovládnutí ostrova by znamenalo základnu pro spojenecké loďstvo a volnou cestu do Itálie a tedy na kontinent. Osa tohle pochopitelně věděla, takže začala s opevňováním ostrova a všichni, kteří útok na Sicílii plánovali, věděli, že tohle budou strašná jatka.
Britská rozvědka tedy dostala za úkol přijít s plánem, který by Němcům jejich obranu ostrova snížil nebo úplně rozložil. Úkol spadl do rukou dvěma mužům z britské tajné služby. Jmenovali se Ewen Montagu a Charles Cholmondeley.
Hrdina impéria
Čas neúprosně běžel. Pánové měli asi půl roku na to, aby vymysleli a provedli plán, který zachrání tisíce životů. Při své rešerši narazili na dokument napsaný v roce 1939, v originále se jmenoval Trout Memo, trout je anglický výraz pro pstruha. Trout Memo obsahoval několik absurdně komplikovaných plánů, kterými se dá zmást nepřítel. Všechny měly jasnou inspiraci v mýtu o Trojském koni. Přes absolutní ztřeštěnost plánů si jeden z nich agenti vybrali, upravili pro své potřeby a nechali si ho schválit shora. Sám Churchill nakonec akci posvětil a operace Mincemeat se dala do běhu.
V základu byl plán jednoduchý. Agenti potřebovali dostat k nacistům falešný dokument, který říkal, že invaze na Sicílii je pouze diverze, krok pro odvedení pozornosti. Podle dokumentu měl být reálný útok veden na Řecko a Sardinii. Jenomže jak to zařídit, aby nacisté tuhle šaškárnu sežrali? No, celá situace musela působit věrohodně. A nejvěrohodnější by bylo, kdyby nacisté našli tenhle dokument u mrtvého britského důstojníka.
Byl čas najít nejdůležitější mrtvolu druhé světové války. Hrdinu impéria.
Návnada nahozena
Tajná služba najala věhlasného britského patologa sira Bernarda Spilsburyho, který dostal za úkol sehnat a připravit tělo. Spilsbury vycházel z několika bodů. Zaprvé, tělo musí vypadat, že vypadlo z letadla, musí být správného věku a postavy pro britského důstojníka. Sám pak přišel s tím, že pokud se podaří přesvědčit pravděpodobně katolického patologa ve Španělsku, že tělo patřilo také římskému katolíkovi, nebude se tlačit na pitvu a riziko odhalení se sníží.
Koncem ledna měl své tělo. Glyndwr Michael, bezdomovec, opilec, výtržník, žádní přátelé, žádná rodina… jak stálo v zápise z porady: „Po smrti udělá víc užitku než kdykoli za života.“
Michael byl hozen do gala a tajná služba začala budovat background nikdy neexistujícího důstojníka. Nejběžnějším příjmením mezi královskými mariňáky bylo Martin, odtud vzešlo jméno William Martin. Předpokládalo se, že nepřítel si bude jeho identitu ověřovat a v množství Martinů se ztratí. Dál se příprava nesla v neskutečně rozsáhlém duchu. Martinovi byl fyzicky vytvořen byt, vymyšlena falešná rodina, falešná snoubenka a během několika dní měla rozvědka nahozený celý život hrdinného kapitána Martina.
Do kapes mrtvoly pak rozmístili hromady předmětů, které z neexistujícího života vycházely. Rozepsaný dopis otci, účtenka za diamantový zásnubní prsten, dva dopisy od snoubenky a její fotka. Tou byla mimochodem recepční Montaguovy kanceláře. Přihodily se klíče, křížek, který měl podporovat narativ římského katolíka… a hlavně zapečetěný kufřík připoutaný k důstojníkovi řetězem. Ten obsahoval to nejdůležitější. Tedy ten dokument o tom, že invaze Spojenců povede na Řecko a Sardinii.
Do obálky dokumentu byla vložena jedna jediná lidská řasa.
Spolknuto i s navijákem
Britská ponorka HMS Seraph v polovině dubna nabrala tělo a koncem dubna ho v čase přílivu tajně vyplivla nedaleko španělského pobřeží, kde ho objevil náhodný rybář. Předal tělo policii a ti ho posunuli dál armádě. Španělsko sice bylo ve válce neutrální, ale obecně se vědělo, že kooperuje s nacisty.
Španělé skutečně odmítli provést na mladém katolíkovi pitvu a po několika dnech kufřík zapečetěný vrátili britskému námořnictvu. Když se Montagovi po té ohromné cestě vrátil kufřík zpátky do rukou, otevřel ho a zkontroloval dokumenty. Řasa byla pryč. To znamenalo jediné - Španělé tajně nahlédli do obsahu kufříku a předali zprávu o chystané invazi Třetí říši.
Sám Hitler byl s nálezem konfrontován a okamžitě nechal převelet velkou část obrany Sicílie na řecké pobřeží a na Sardinii, čímž nechal Sicílii naprosto otevřenou spojeneckému úderu. Náckové spolkli návnadu i s navijákem, jako ten pstruh z Trout Memo.
Kdyby vás mimochodem zajímalo, kdo napsal Trout Memo, kdo si vymyslel tyhle absurdní špionážní hovadiny, které nakonec zachránily tisíce životů, byl to poručík Ian Fleming. Ten se po válce proslavil jako autor knih o Jamesi Bondovi. Ano, první James Bond byl mrtvý londýnský bezdomovec.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
