Před 122 lety se narodil vzpěrač Jaroslav Skobla, první československý olympijský medailista ve vzpírání. Mimo profesionální sport se živil jako účetní, vyhazovač a policejní strážník. Jeho snem bylo zvítězit na olympijských hrách a přivézt domů zlato. Vzhledem k dopadům hospodářské krize mu to však finanční situace nedovolovala. Právě díky sbírce svých přátel a kolegů se ale nakonec na olympiádu dostal, a také ji následně vyhrál.
Nejprve zápasník, potom vzpěrač
Jaroslav Skobla se narodil 16. dubna roku 1899 v Praze. Již ve třinácti letech údajně nastoupil na práci do cihelny, kde se brzy začal chlubit tím, že uveze kolečko se stovkou cihel. Původně se věnoval zápasení, ale do dějin československého sportu se zapsal jako mimořádně nadaný vzpěrač. Byl to právě Skobla, který se stal v pořadí čtvrtým československým medailistou, a jako první získal na olympijských hrách medaili ve vzpírání. Na špičku žebříčku se dostal také jako první Čech, který se stal mistrem světa ve vzpírání. Stalo se tak roku 1923 ve Vídni.
Příběh prvního úspěšného olympijského vzpěrače začal krátce po první světové válce. Skoblovi tehdy bylo jen devatenáct let, byl zápasníkem a trénoval v pražských Košířích. Tehdy ho vyhecovali, ať zkusí zvednout devadesátikilovou činku. Poté, co si s ní bez problému poradil, se stal vzpěračem, a to konkrétně v kategorii nad 82,5 kilo.
Netrvalo dlouho a Jaroslav Skobla slavil první úspěchy. Roku 1923 se stal ve Vídni prvním českým mistrem světa ve vzpírání. Jen o pět let později už slavil úspěch i na olympiádě, když na devátých letních olympijských hrách v Amsterdamu skončil třetí a odvezl si bronzovou medaili. V tu dobu Skobla zjistil, že to půjde. Stačí ještě přidat na tréninku a z příštích olympijských her přiveze do Československa zlato. Jenže v tu chvíli nastaly obavy.
Olympijský triumf
Svět tehdy prožíval dopady nelítostné hospodářské krize. Bez peněz byli lidé, sportovní organizace i stát, jenž se rozhodl, že si vzhledem k situaci nemůže dovolit podporovat sportovce na hrách. Pokud se chtěl někdo účastnit, tak jedině na vlastní pěst. Jaroslav Skobla, který tehdy pracoval jako strážník, si pomalu přestával na účast na hrách dělat naděje. Do Los Angeles je to přes půl světa, doprava by stála nepředstavitelné peníze. Tehdy Skoblu podrželi jeho kolegové strážníci, kteří se na něj začali skládat. Na jeho náklady spojené s účastí na hrách přispívali dokonce i řidiči, vyšetřovatelé a detektivové. Celý bezpečnostní sbor. Byl to tehdy úspěch, v lidské rovině možná větší než úspěch olympijský, který následoval.
Skoblu na olympijských hrách doplnil ještě další vzpěrač, Václav Pšenička, jehož příběh byl obdobný. I na něj se složili jeho kolegové a správní rada z Elektrických podniků. Obě sbírky se vyplatily do poslední mince. Jaroslav Skobla v Los Angeles oslavil svůj sportovní triumf, když ve své kategorii nadhodil 152,5 kilogramů, zvítězil a získal zlato. Václav Pšenička pro Československo vybojoval stříbrnou medaili. Byl to tehdy světový úspěch. Po návratu do Prahy oba sportovce čekalo plné Staroměstské náměstí.
Vyhazovač a účetní
„Otec měl pod postelí velký černý kufr, se kterým cestoval po světě. V něm měl schovány medaile. Mohl jsem si s nimi hrát, jen tu zlatou mi vždycky bral z rukou,“ vzpomínal na Jaroslava Skoblu jeho syn Jiří. I on se stal úspěšným československým sportovcem a získal bronzovou medaili na olympijských hrách v roce 1956 v Melbourne, ovšem jako koulař.
Po druhé světové válce se ze světa profesionálního sportu Jaroslav Skobla vytratil. Pracoval jako účetní a přivydělával si v jedné pankrácké hospodě jako vyhazovač. Vzhledem k tomu, že stále posiloval, zvažoval údajně ještě v 50. letech vítězoslavný návrat k závodění, zdraví mu to však již nedovolilo. Jaroslav Skobla 22. listopadu roku 1959 ve věku 60 let zemřel na rakovinu plic.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
