Zkušený úředník proti mladému hezounovi
Po osmiletém panování populárního prezidenta Dwighta Eisenhowera si v roce 1960 Američané opět měli vybrat, kdo jim bude další čtyři roky vládnout. Republikánská strana se rozhodla nasadit tehdejšího viceprezidenta Richarda Nixona, který patřil k nejznámějším politikům v zemi a velké sympatie si získal svou pracovitostí a pověstí schopného úředníka. Kromě toho je v Americe jakousi tradicí, že populární prezidenti jako své nástupce vybírají právě své viceprezidenty. Demokratickou stranu oproti tomu zastupoval mladý a charismatický John F. Kennedy, jenž sliboval nový přístup a především se rozhodl vsadit na jiné metody kampaně.
Zatímco Nixon pracně objížděl všech 50 států, Kennedy vsadil na velké meetingy v tzv. klíčových státech, které tradičně rozhodují, kdo bude dalším obyvatelem Bílého domu. Jelikož ale byla většina Američanů spokojená s dosavadní politikou a především prosperitou, které provázely Eisenhowerovo vládnutí, neměla řada z nich důvod volit nikoho jiného než tehdejšího viceprezidenta Nixona. Ten sliboval pokračování směřování země. I přesto se ale dařilo mladému Kennedymu svému sokovi zdatně šlapat na paty. Tím momentem, kdy se pomyslný jazýček vah vychýlil na Kennedyho stranu, byla slavná první prezidentská televizní debata z 26. září 1960.
Neoholený Nixon vypadal nemocně
Všichni se shodují, že debata na novém médiu tehdy zcela určitě změnila výsledek voleb. Nixon nejprve nechtěl o televizním přenosu vůbec slyšet, ale nakonec těsně před natáčením změnil názor – bohužel svou přípravu fatálně podcenil. Na debatu tak Nixon, který se tehdy zotavoval ze zánětu kolene a byl jen několik dní předtím propuštěn z nemocnice, dorazil neoholený a značně vyhublý. Kvůli tomu na něm jeho již tak nepadnoucí oblek doslova visel a když se začalo vysílat, splývala v černobílé televizi barva jeho saka se zdí za ním, a tak vypadal nemocný viceprezident ještě zoufaleji.
Kromě toho odmítl, aby na něj byl nanesen make-up, takže vypadal jeho neoholený obličej doslova nezdravě – dokonce mu po vysílání volala jeho matka a ptala se ho, jestli je v pořádku. Namísto zkušeného politika tak Nixon před celým národem vypadal jako chudý úředník.
Kennedy oproti tomu strávil několik hodin poctivou přípravou, před diváky stál v perfektně padnoucím obleku a byl od letního sluníčka příjemně opálený. Když se oba kandidáti objevili na televizních obrazovkách po celé zemi, nemohl být kontrast mezi nimi větší – na jedné straně značně nervózní a nepřipravený bledý Nixon a na té druhé vysoký a veselý Kennedy.
Zatímco demokratický kandidát mluvil klidně a celou dobu udržoval s diváky oční kontakt, Nixon opakovaně těkal očima po celém sálu a vlivem horka mu ke konci debaty začal stékat pot po nenamalovaném obličeji. Debatu, kterou sledovalo na 66 a půl milionu Američanů, podle naprosté většiny z nich přesvědčivě vyhrál právě Kennedy, a to hlavně díky svému vzhledu a vystupování – důkazem toho je skutečnost, že podle rádiových posluchačů naopak vyhrál Nixon, který jako zkušený politik zněl přeci jen přesvědčivěji. Moc televize a vzhledu ale byla tehdy důležitější.
Další debata proběhla až v roce 1976
Do té doby vedoucí Nixon tak začal po první debatě ztrácet svůj náskok a v průzkumech ho pomalu, ale jistě začal Kennedy porážet. Povolební analýzy ukázaly, že u více než poloviny voličů měly televizní debaty výrazný vliv na to, koho nakonec zvolili. Nixon vyšel ze svého prvního televizního vystoupení poučen, ale i když se v dalších třech debatách snažil sebevíc (a druhou z nich dokonce podle některých i vyhrál), bylo již rozhodnuto. 8. listopadu 1960 tak byl Kennedy zvolen 35. prezidentem Spojených států – Nixon byl nakonec prezidentem zvolen v roce 1968 a 1972, ale vymínil si, že se již žádných debat účastnit nebude. Prezidentské debaty se nakonec na televizní obrazovky vrátily až v roce 1976.
A tady si přečtěte o přelomových izraelských volbách z roku 1977.