Na letošní rok připadá mimořádné výročí, uplynulo rovných 100 let od vyvrcholení touhy Čechů a Slováků žít ve společném svrchovaném státě. Za to století přednesli naši nejvyšší politici mnoho slavných projevů. My jsme pro vás dnes vybrali deset těch, které považujeme za nejzásadnější.
1. Tomáš Garrigue Masaryk (1919)
28. října 1919 se konala slavnostní schůze Národního shromáždění k příležitosti prvního výročí od slavného dokončení národní revoluce, která nadobro osvobodila český národ z rakouského žaláře. Předseda Národního shromáždění vyzval k projevu prezidenta Tomáše G. Masaryka. Ten se za nadšených ovací a dlouhotrvajícího potlesku postavil k řečnickému pultíku. Masaryk ve svém projevu krátce shrnul, jak revoluce probíhala. Jeho projev doprovázel bouřlivý potlesk: „Dosáhli jsme samostatné republiky, protože jsme horoucně věřili ve své národní ideály, že jsme ve svém nitru uznávali a ctili něco svatého a že jsme měli důvěru v lidi a lid; a stejně udržíme si svoji republiku a demokracii, když budeme věřit ve své ideály, když uznáme to svaté a když budeme důvěřovat jeden v druhého.“
2. Klement Gottwald (1929)
Klement Gottwald, budoucí prezident Československa, prohlásil ve svém prvním projevu na půdě Sněmovny v roce 1929 následující: „Budeme štvát hladové dělníky proti fabrikantům, domkáře proti velkostatkářům, vojáky proti generálům. My budeme štvát a rušit váš klid... A my se chodíme do Moskvy učit. Víte co? My se od ruských bolševiků chodíme učit, jak vám zakroutit krkem, a vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry. Přejde vás smích....“ Z jeho slov přechází mráz po zádech.
3. Tomáš Garrigue Masaryk (1933)
Tradici prezidentských proslovů na konci roku založil hned náš první prezident, tatíček Masaryk. Lidé si jeho poselství mohli přečíst především v novinách, ale například v roce 1933 natočil vyjádření pro filmový týdeník. „Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými – problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní,“ prohlásil moudře Masaryk.
4. Edvard Beneš (1938)
Dne 5. října 1938 pronesl prezident Edvard Beneš poslední rozhlasový projev před odjezdem do exilu poté co abdikoval na funkci prezidenta. Zahájil jej slovy: „Vážení spoluobčané! Poslal jsem právě panu předsedovi vlády list, kterým se vzdávám svého presidentského úřadu a obracím se k vám, abych se s vámi jako president rozloučil, abych se rozloučil se svými politickými spolupracovníky, s našimi skvělými vojáky a legionáři a se všemi, s kterými jsem se jako president potkával a spolupracoval.“ Dále se ve svém rozlučkovém projevu nechal slyšet, že tak chtěl učinit ihned po mnichovském diktátu, ale odložil toto rozhodnutí, aby naší zemi zajistil pevnější a trvanlivější vládu.
5. Emil Hácha (1939)
V březnu 1939 sdělil zlomený státník zlomeným hlasem zlomenému národu krutou zprávu: „Lide český, odhodlal jsem se, za souhlasu vlády, v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat se všemi poctami, prokazovanými hlavám státu. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem, po zjištění situace, rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa.“
6. Edvard Beneš (1945)
„Vracíme se do vlasti – vláda a já – po jedné z nejstrašnějších válek historie,“ zahájil svůj projev prezident republiky dr. Edvard Beneš na Staroměstském náměstí dne 16. května 1945 poté, co se vrátil do osvobozené vlasti. Ve své řeči se zamýšlí nad budoucností a hovoří o důsledcích světového válečného konfliktu. V projevu hodnotí také domácí i zahraniční válečný odboj. „V Praze válka začala a v Praze skončila,“ prohlásil.
7. Klement Gottwald (1948)
„Právě se vracím z Hradu od presidenta republiky.“ Tuto památnou větu pronesl 25. února 1948 Klement Gottwald z improvizované tribuny. Zahájil tím projev, ve kterém oznámil, že tehdejší prezident Edvard Beneš přistoupil na jeho návrhy řešení vládní krize. Dle jeho slov podepsal všechny dekrety, které mu předložil. A to jak propouštěcí, tak jmenovací. Projev zakončil slovy: „Je potřeba, soudruzi a soudružky…. abychom vybudovali z naší republiky, oproštěné od reakcionářů, šťastný domov všeho pracujícího lidu.“ Československo se poté dostalo na více než 40 let do područí Sovětského svazu.
8. Antonín Zápotocký (1952)
„Ježíšek vyrostl, zestárl, narostly mu vousy a stal se z něj Děda Mráz.“ Takto začíná snad nejslavnější veřejné vystoupení Antonína Zápotockého, předsedy vlády a pozdějšího prezidenta. Ve svém vánočním projevu vypráví dětem o přeměně Ježíška v Dědu Mráze. „Přijíždí k nám z východu a na cestu mu nesvítí jen betlémská hvězda, ale celá řada rudých hvězd v našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.“
9. Milouš Jakeš (1989)
Náš výčet by nebyl úplný, kdybychom nezmínili legendární projev Milouše Jakeše. „Vždyť ty umělci, kteří to podepsali, žádnej z nás nebere takový platy... No tak řekněmě paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok,“ prohlásil mimo jiné na Červeném Hrádku. Z proslovu se lid mimo jiné dozvěděl, že komunisté se cítí jako kůl v plotě.
10. Václav Havel (1990)
Václav Havel nechtěl lidi už od začátku balamutit: „Naše země nevzkvétá,“ pronesl ve svém prvním novoročním projevu v roce 1990, který zahájil touto okřídlenou větou: „Milí spoluobčané, 40 let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž.“
A zde si můžete přečíst o pohřbu jednoho z největších Čechů v historii: s Tomášem Garriguem Masarykem se přišlo naposledy rozloučit přes půl milionu lidí.
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
