1. duben je oblíbeným dnem nejen všech vtipálků, ale i obyčejných prostých lidí, kteří jednou za rok udělají humor. Kdy jindy má tady Vladěna z Jevíčka, které táhne na padesát, je nezaměstnaná a přechod klepe na dveře, kdy jindy má tato žena nasypat manželovi do polévky střepy a když manžel začne krvácet z krku a konečníku, freneticky zakřičet: „Apríl?“
Bohužel letos Vladěna střepy manželovi do polévky nenasypala. A nebyla sama. Lidé se bojí imigrantů. Místo příprav kulišáren a žertovných telefonátů na policii, že právě zabili osm lidí nunčakama, tito lidé a sváteční šprýmaři nakupují zásoby jídla a hloubí podzemní bunkry čekaje na finální útok zuřivých imigrantů. Na legrácky v těchto pohnutých dobách není čas.
„Jasně, že jsem chtěl napálit manželku. Přemýšlel jsem, že se oběsím a utopím děti. To by byla nachytávka. Jenomže na to nemám vůbec pomyšlení. Tomek říkal, že imigranti jsou už za dveřma, tak tady už třetí den pobíhám po domě a zatloukám okenice. Manželku jsem zamknul do truhly na prádlo. Tam ji imigranti nenajdou,“ spokojeně poklepával pan Ouředníček otevřenou dlaní na velkou dřevěnou truhlu na prádlo, odkud se podezřele neozýval žádný zvuk.
Případ pana Ouředníčka není ojedinělý. Spousta jiných občanů vyměnila rozvernost a legrácky za strach z imigrantů a stres z toho, co bude.
„Chtěla jsem. Moc jsem chtěla napálit kolegyni z práce. Ale bohužel. Nemám na to teď ani pomyšlení. Musíme jet hlídat hranice,“ rozesmutnila se paní Kateřina, která ve volném čase vyšívá dečky.
Jak je vidno, v současné České republice není na apríl místo. Imigranti nám sebrali humor.
A tady máte 10 věcí, u kterých bysme si přáli, aby to byl apríl, ale není.