Veškerá negativní tvrzení jsou nepodložená a postavena na mylných základech. Tomek je v první řadě správný kluk, který má vizi. On to nedělá pro sebe. On to dělá pro národ. Posměšků a zmanipulovaných médií si nevšímá. On maká vší té zlobě, která se snáší na jeho hlavu, navzdory.

Tomek je v první řadě tvrdě pracující vlastenec. Pojďme se podívat na úryvek z jeho osobního deníčku a seznamme se s tím pravým Okamurou, a ne s tím, kterého lživě zmanipulovaná média prezentují.

7:00 – Za melodie státní hymny jsem se vzbudil. Začíná další den.

7:15 – Koukám se z okna a nikde žádnej imigrant. Takhle premiérem nikdy nebudu. Kde jsou? Už tady jima lidi straším čtyři roky a oni furt nikde. To je sem mám fakt vozit v dodávce? Já jsem politický podnikatel, já nemám čas sem vozit ty islámský čmoudy. Jsem smutnej Tomio.

7:20 – Zavolal jsem si Mílu Roznera. Ten mě vždycky dokáže pobavit. Je to můj maskot. Mám ho zavřenýho v komůrce, aby ho nevyhmátli novináři a nechtěli po něm vyjádření.

7:35 – Ježiši to je prdel. Nechal jsem Mílu nastoupit na stupínek a vyprávět mi příběh Pána prstenů. Míla je celej zpocenej a hned po druhý větě nezapomněl zmínit, že je v kultuře přes dvacet let. To je démon, ten Rozner.

7:50 – Nechal jsem Mílu žonglovat s pomerančema. Ještě mi předvede kotrmelec a pak už musí zase do komůrky. Ještě ho nakrmím a zavřu. Taky bych si něco dal.

8:00 – Ty vole, zase jsem se u krájení másla pořezal. To mám z toho multikulti. Kdybych to nekrájel samurajským mečem, tak jsem v pohodě. Rychle ošetřit a potom na zasedání našeho poslaneckého klubu.

10:00 – Ach jo. To je zase dostaveníčko tady. Zasedání poslaneckého klubu SPD je za trest. Ještě že jsem najal ty sociální pracovníky, aby se mi o poslance starali. To je tak, když nikdo normální se do strany nehlásí. Pak tady mám akorát samý lumeny. Teď se zrovna jeden můj poslanec pochcal. A nic? To v tom jako bude sedět? No nic, přednesu zahajovací proslov.

facebook.com_.png

Míla je vlastně to lepší, co může poslanecký klub SPD nabídnout (Foto: facebook.com)

10:15 – Hřměl jsem u proslovu, že naše snaha přetrvává. Musíme zastavit diktát EU, islám a vlastně všechno, co nemají lidé rádi. Jo a taky přímou demokracii chceme. To je jasný.

10:17 – Eliška, moje překladatelka, můj proslov právě překládá do obrázků zvířátek z farmy, aby mu mí poslanci rozuměli. Škoda, že docela dost z nich neumí číst. Takhle to dopadá, když člověk nemá žádný politický program a jeho jediná šance na to být politik je strašit debily islámem a evropskou unií. Potom se mi ty debilové hlásí i do strany. Teď se úplně bojím dát prostor na dotazy. Ale nedá se nic dělat.

10:20 – Dal jsem prostor na dotazy a jeden můj poslanec se zeptal, kde je a proč je oblečenej do kvádra. Ach jo. Dal jsem povel sociálním pracovníkům, aby ho uklidnili a dali mu nějaký prášek. Odpoledne máme v poslanecké sněmovně nějaké hlasování, tak potřebuju, aby ti mí poslanci vypadali aspoň, že umí sami dýchat a utřít si zadek.

10:30 – Opět jsem musel uklidnit tři své poslance, kteří začali hajlovat a vykřikovat, že židi patří do plynu. Úplně zbytečně. Nikdo se jich na nic neptal. Prostě jen tak. Asi z nudy. Tady to panoptikum je plný debilů nebo nácků.

10:35 – Kašlu na to. Rozpouštím zasedání. Tohle se nedá. Zatímco polovina poslanců mezi sebou souloží, druhá polovina jim za konstantního hajlování fandí. Jeden z nich dokonce přednesl návrh, že bychom měli do našeho sídla zakoupit hrací automaty a sudy s pivem. Seru na ně. S tímhle se nedá pracovat.

12:05 – V poslanecké sněmovně. Procházím mezi sedadly a nabízím poslancům svou novou sadu na sushi. Už jsem prodal tři. Ta politika se začíná rentovat.

13:00 – Právě se projednával zákon o povinném očkování psů. Ihned jsem si vzal slovo a začal mluvit o přímé demokracii a že je potřeba zastavit islám. Natáčela to televize, takže to bude mít sledovanost. Dopad na voliče bude enormní. To je dobře.

13:20 – Zasedání poslanecké sněmovny muselo být odročeno, jelikož jeden můj poslanec vdechnul hlasovací tlačítko. Já jim říkal, ať si nestrkají do pusy cizí předměty.

14:20 – Už jsem zase v našem sídle. Evžen, náš marketingový odborník, mi přinesl zase čtyři metráky nových odznáčků SPD. Evžen je stará škola. Jeho marketing znamená odznáčky. A čím víc odznáčků, tím lepší marketing. Nemám ponětí, co s tolika odznáčky budeme dělat, ale oni si je naši voliči už rozeberou.

15:00 – Přišli za mnou voliči mě podpořit. Hned každý z nich dostal hrst odznáčků. Jsou rádi. Jeden z nich se pořád točí do kolečka. Rotuje. Nevím proč, ale vypadá, že je šťastný. Usmívá se. Je to takový spíš prosťáček. Další mi potvrdil, že mi drží palečky a pak se mě zcela vážně zeptal, proč je nebe modré.

To ale není nic proti dalšímu, který přišel v holinkách, mává nad hlavou nunčakama a vykřikuje, že nám s těma imigrantama pomůže. Ty vole tyhle lidi musíme dostat pryč. Za chvíli tady budou novináři, a to by nevypadalo dobře na kamerách. Jak já závidím ostatním stranám, že mají normální voliče. Aspoň si ty jejich umí dojít sami na záchod. Už se mi tu zase dva naši voliči pochcali.

17:00 – Takhle navečer bych si mohl střihnout nějaké to hezké video na svůj Facebook. Musím se spokojit s málem, jelikož žádný kameraman s námi nechce spolupracovat. Míla se mě pokoušel natáčet na jeho Nokii třicet tři desítku, ale ta nemá kameru. Poslal jsem ho na doučování rétoriky a natočil se sám svým iphonem. Před závěsem. Tak to mají mí voliči rádi.

18:00 – Volal jsem své nejlepší kamarádce Le Penové. Jsme jeden tým. Jsme sehrané duo. Le Penová mi oznámila, ať už ji neotravuju, že mě nezná. Budu informovat na facebooku své fanoušky, že spolupráce s Le Penovou se prohlubuje a že naše vzájemné přátelství nezná hranic.

19:00 – Můj milý deníčku. Ty jsi můj jediný opravdový přítel. Velcí muži nikdy neměli přátele. My nemáme na přátele čas. Já tomu rozumím. Akorát bych si někdy s někým zašel rád na pivko nebo saké.

19:00 – Tak jsem si právě odbyl svou emociální půlhodinku a je mi dobře. Vypustil jsem z komůrky Mílu Roznera, aby mi řekl na večer pohádku.

22:00 – Poslal jsem Mílu zpět do jeho kutlochu. Po třech hodinách se v jeho podání Červená Karkulka teprve dostala od maminky do lesa a potkala tam vlka. To by bylo do rána.

22:30 – Jdu spát. Ráno si zítra přivstanu a podívám se, co všechno je potřeba zastavit a nebo tomu říci NE. Já si vlastně žiju docela dobře. Sice jsem obklopen jenom samými idioty, ale tak hlavně že mi to vynáší. Akorát těch imigrantů je tu furt málo. To je škoda. Kde jsem mohl dneska být, kdyby tu ti imigranti fakt byli?

GALERIE Okamurův svět

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

A tady se můžete podívat na výňatky z deníčku Andreje Babiše.