Je to už takový folklor. Stojíte v nekonečné frontě v supermarketu u pokladny, která se téměř nehýbe. Když se pomalu blížíte na řadu, zaslechnete od pokladní k zákazníkovi před vámi: „A bodíky sbíráte?“ Ono takhle. To by snad ani ničemu nevadilo, ale to je jenom začátek.
Zákazník se totiž zeptá: „Nesbírám. K čemu je to dobré?“
Pokladní: „No, to za každý nákup nad dvě stě dostanete jednu samolepku, tu si nalepíte tady do kartičky, a když těch samolepek v kartičce máte deset, můžete si koupit ve slevě pancéřový hrnec.“
Zákazník: „Ale to je parádní. Pancéřový hrnec sice nepotřebuju, ale když to bude ve slevě, tak to nebudu váhat. A co ještě můžu získat?....“
httpakce.najdislevu.cz_.jpg
Na tu vaši slevu na kosmický hrnec vám kašleme. (Foto: akce.najdislevu.cz)
No, rozhovor se posléze může táhnout ještě dlouho, a to přitom pokladní zatím nevytáhla svůj největší trumf: „A naší kartičku máte?“
A tady je více možností. Buď zákazník kartičku nemá, ale zajímá ho ta možnost, tak mu to pokladní vysvětlí. Vy mezitím přemýšlíte ve frontě, jestli máte zákazníka pobodat šroubovákem, nebo jenom pokladní švihnout lahváčem, co máte v košíku, po palici.
Jakmile si zákazník vyslechne nepřeberné možnosti kartičky, jakože když nasbíráte dostatek bodů, budete si moc koupit lečo o korunu levněji, a to je fakt pecka, takže si kartičku začne zakládat. U pokadny. U té pokladny, kde čeká už deset nasraných lidí.
Pokladní dá zákazníkovi vyplnit formulář. No a jelikož je zákazníkovi tak dvěstě let, zasekne se hned u třetího políčka s nápisem „váš e-mail“
Zákazník: „Prosím vás, co je to ten hemajl?“
Následuje opět nekonečné vysvětlování. V ten moment to už je ale jedno, protože berete toho lahváče, vystupujete z fronty a jdete na to. Nasraní netrpěliví zákazníci, kteří stojí ve frontě s vámi, vypadají, že vám rádi dosvědčí, že pán si ten šroubovák do oka zabodnul sám a paní pokladní se tím lahváčem přetáhla přes zátylek rovněž sama vinou svého neobratného markování.
A pak je tu další možnost. Tedy, že zákazník kartičku má a nemůže ji najít. Zuřivě si prohledává všechny kapsy, protože do prdele vole, přeci si nenechá ujít ty bodíky a slevičku na nerezovou štětku na hajzl. Po pěti minutách, kdy tu kartičku prostě nenajde se buď rozbrečí, nebo začne s pokladní smlouvat, že kartičku zapomněl, ale určitě jeho osobu najde někde v registru.
No, máme tohle zapotřebí? Ty vole, jděte s vašema bodíkama a kartičkama do prdele. Nás to vůbec nezajímá. My nepotřebujeme dvacetiprocentní slevu na kráječ citronu. Na to vám sereme. My chceme ve frontě strávit co nejméně času, chceme urychleně zaplatit náš nákup, aniž by nás někdo obtěžoval bodíky a kartičkama a posléze jít okamžitě do prdele.
A proto vyzývám všechny obchodní řetězce. Prosím zřiďte ve svých provozovnách alespoň jednu pokladnu, kde nebudete nikomu cpát bodíky ani kartičky. Nazvěte ji „bezbodíková a bezkartičková pokladna“, a všichni budeme šťastní.
Prosím, vyslyšte nás, normální lidi, co nemají celý den na to stát ve frontě, aby si mohli koupit pět rohlíků, a co jim jsou vaše bodíky na dvacetiprocentní slevu na plastové krabičky na mrkev úplně u prdele.
A TADY se můžete podívat na pokladní v Kauflandu s vytetovaným hákovým křížem.
Podobné články
Bianca JohnssonDoporučujeme
Martin Miko
