1) Reakce na teroristický útok v Londýně
Češi jsou národem islamofobů a každý další teroristický útok plamen nenávisti k muslimům opět rozdmýchá. Co se ale stalo po útoku, při kterém před mešitou v londýnském Finsbury Parku vjel autem do davu lidí ultrapravicový radikál Darren Osborne, nad tím zůstává rozum stát. Obludný teroristický útok srovnatelný s činy radikálních islamistů se nicméně v jedné věci lišil. V přístupu českých internetových diskutérů, kteří neonacistického psychopata začali oslavovat, psát, že měl mít větší auto, aby zabil více muslimů a že by se jeho činem měli bílí patrioti inspirovat.
2) Propouštění Jiřího Kajínka
Samo udělení milosti Jiřímu Kajínkovi bylo kontroverzní. Přeci jen není úplně běžné, aby prezident omilostnil na doživotí odsouzeného dvojnásobného vraha. Nicméně prezident má právo si udělit milost, komu chce a nelze ho za využití tohoto práva příliš kritizovat. Co je ale nepochopitelné, je přístup veřejnosti. Na Kajínka před branami věznice čekaly desítky lidí jako na celebritu, fotili si s ním selfíčka, ženy ho objímaly a dávaly mu do náruče děti a následně nastal několikadenní hon, kdy kdo neulovil propuštěného vězně na ulici a s úsměvem od ucha k uchu se s ním nevyfotil, ten jako by nebyl. To už nemáme jiné vzory než recidivisty, jejichž největší přínos společnosti spočíval v tom, že většinu života strávili ve vězení?
3) Výhra kapely Ortel v anketě Český slavík
Úroveň hudební ankety Český slavík je dlouhodobě na bodě mrazu. Víceméně se kdysi populární soutěž smrskla na to, že se předá cena Karlu Gottovi, ten řekne, že to nečekal, Lucie Bílá pošle fanouškům srdíčka a pusinky, vystoupí nějaká stafáž a za rok se to celé opakuje. To by ale nebyli Češi, kdyby něco už tak zbytečného nedokázali povýšit ještě dál. Kupříkladu tím, že druhé místo nechají vyhrát ultrapravicového kýčaře Tomáše Ortela, který před pár lety zpíval o čistotě rasy, nacistických pohlavárech a jehož nejvěrnější fanoušci se verbují z řad neonacistů. Jestliže tohle má být druhý nejlepší český zpěvák, pak je s českou kulturou něco velmi špatně.
4) Mistrovství světa v hokeji
Jakákoliv sportovní událost je takovou viagrou na vlasteneckou erekci. Lidé, pro které je po většinu roku život v Česku jen nadáváním na politiky, se najednou stanou těmi nejhrdějšími Čechy, co všude vyvěšují vlaječky jak na Prvního máje a potí se v tramvaji v papundeklové replice národního dresu. To je sice poněkud trapné, ale vlastně úplně nevinné oproti přístupu k samotnému sportu, který je ovlivněn výsledky domácí reprezentace. Pokud se daří, tak jsou to naši zlatí kluci a holky, pokud ne, z pivních gaučových povalečů se rázem stanou sportovní experti světového formátu, co promptně analyzují největší chybu v tom, že sportovci berou moc peněz a za ně se nepředřou. Až skončí ono neslavné "MY jsme vyhráli/ONI prohráli", bude krásně na světě.
5) Předvolební průzkumy
Co je horší, než být blbec? Být nepoučitelný blbec. Při pohledu na výsledky předvolebních průzkumů toto můžeme bezpečně konstatovat o více než desetině obyvatel Česka. Řeč je o voličích Komunistické strany Čech a Moravy. Pohrobek zločinné KSČ by v civilizované zemi měl v prvé řadě být po pádu totality postaven mimo zákon, ne ale v Česku, kde i téměř 30 let po konci komunistické nadvlády je KSČM druhou nejsilnější stranou. Čistě statisticky z party vašich kamarádů jeden touží po návratu vykonstruovaných politických procesů a posílání disidentů na uran, uzavření hranic a střílení po těch, kdo se socialistický blahobyt rozhodli opustit. K tomu vymývání mozků dětem ve školách. Pokud mezi vašimi přáteli někdo takový je nejen statisticky, ale i reálně, dejte mu facku. Třeba se probere.
Tady se podívejte na činnost vrchního burana ČR - prezidenta Miloše Zemana.