Pokud jde o fyzický vzhled, měli byste si matku své přítelkyně pečlivě prostudovat. S velkou pravděpodobností totiž bude časem mladší z obou žen opravdu vypadat právě tak jako ta starší. Vědecké studie například naznačují, že sklon k nadváze a obezitě se dědí po linii stejného pohlaví. Dcera je tedy tlustá po matce, zatímco muž může být krásně rostlý po otci.

Způsob života, stravování a tělesný pohyb sice zvládnou mnohé, vždy ale vzniknou jen variace na dané téma. Jestliže ovšem máte rádi překvapení a nesnášíte, když vám někdo prozradí konec, tak se její matce pochopitelně vyhýbejte.

Matka však dceři nepředá jenom hardware, ale i software. A ten, jak ví každý uživatel Windows, je nesmírně záludná záležitost. V případě žen se mužů dotýká navíc podstatněji než jenom vzhled, neboť před ním nestačí zavřít oči. Významnou součástí softwaru jsou tzv. role - soubory pravidel a hodnot, které nám všem usnadňují život, napovídají nám, co máme v určitých situacích dělat a říkat, ale také nás zavazují k určitému chování.

Role je vlastně soubor toho, co se od nás očekává. Rolí hrajeme velké množství, například roli řidiče, nesouložícího kamaráda nebo postavy v davu. Role se v průběhu života učíme, a to včetně těch,velkých‘ rolí: osvojujeme si i roli chlapa nebo roli ženy, které na první pohled vypadají, že jsou v našem systému natvrdo vypálené.

Toto tvrzení podporují výzkumy antropoložky Margaret Meadové, prováděné na Nové Guineji. Z její analýzy způsobu života kmenů Arapešů, Mundrugumorů a Čambulijů vyplývá, že mužská nebo ženská role jsou podmíněné nikoli tím, co má člověk mezi nohama, ale kulturně.

Dospělý Arapeš připomíná z pohledu naší kultury spíš ženu - je zjemnělý a pečuje o děti. Naproti tomu Mundrugumorové obojího pohlaví se blíží našemu mužskému typu - jsou průbojní a asertivní.

Prvním a podstatným tvůrcem světa ženy a ženské role je matka. Výrazně ovlivňuje její charakter i vztahy k mužům, tedy i k vám. Ovlivňování dcery matkou má přes výraznou softwarovou povahu podle nejnovějších výzkumů i hardwarový základ, způsobený kolísající hladinou mužského hormonu testosteronu u matek v závislosti na pohlaví dítěte.

Po porodu matky holčiček nechávají miminka ležet a nereagují na jejich hlasové projevy, zatímco matky chlapců je častěji zvedají a podporují k větší interakci. Matky chlapců a dcer reagují zcela odlišně na videonahrávky dětí, které provádějí potenciálně nebezpečnou činnost. Matky malých synů reagují na videonahrávku povzbuzováním (vyšší hladina testosteronu), zatímco u matek holčiček je pravděpodobnější, že nahrávku rovnou vypnou (nižší hladina).

Důležitým parametrem, který ženy často přejímají od svých matek, je vztah k otci, a přes něj i vztah k partnerovi. Když otce vnímá matka negativně („je to cholerik/blbec/ zbabělec…“), dcera s ní nejspíš bude držet basu. Vám pak běda, jakmile byste se nějakým rysem začal jejímu otci podobat! Okamžitě vás hodí do jednoho pytle.

Ovšem ani když matka vnímá otce pozitivně, nemáte vyhráno. Ženy totiž sice přejímají pojetí ženské role od matky, ale proměňují jej podle dobové nálady. Některé tradiční postoje ale ztrácí na pevnosti. Jestliže matka přijímá stereotyp pasivní ženy v domácnosti, může dcera úplně vyznávat samostatnost a ráznost. Zatímco je tak pro matku otec zodpovědný, ohleduplný a starostlivý, dcera označuje soužití matky s otcem za nepřijatelné, protože jej považuje za projev, který naznačuje závislost, neschopnost a nesamostatnost.

Pro vás to znamená, že šéfem určitě nebudete vy, což na druhou stranu může být pohodlnější. Pozor také na efekt,svíčkové báby‘: dívky z velmi chaotického a promiskuitního rodinného prostředí bývají konzervativní až prudérní.

Jednou z oblastí, kdy ženy velmi silně přejímají (tradiční) představy od matky, je oblast rodiny a mateřství. Mladé ženy si prostě přejí partnera, svatbu a děti jak ze šestákového románu.

Muži - rozhodně se nenechte zmást jejími siláckými řečmi. Stereotyp moderní ženy, která nad partnera a děti klade seberealizaci a kariéru, je spíše póza, jejíž udržování činí ženám značné přemáhání.

Matka může na dceru (= vaši přítelkyni) působit také přímo. Když potenciální tchyni nesednete, bude svou dceru štvát proti vám. Známe dokonce případ, kdy babička přiměla matku, aby nechala malého syna psychiatricky vyšetřit na homosexualitu, protože potomek si (z čisté sympatie) rád lehal do postele spíš k tatínkovi než k matce.

Síla vlivu matky na dceru ovšem závisí na jejich vzájemné komunikaci. Otázka zní: Raději nevědět, neznat její matku, nebo poznat, a připravit se na nejhorší?

Matkám ale nepodléhají jen dcery. TADY máte důkaz, že i muži jsou v područí sil matriarchátu.