Jeho jméno žije dodnes v názvu týmu McLaren, který je jedním z nejúspěšnějších v historii šampionátů Formule 1. Na jeho počátku stojí novozélandský konstruktér, závodník a vynálezce Bruce McLaren, jenž 2. června roku 1970 ve svých dvaatřiceti letech zemřel při havárii, když testoval na okruhu v anglickém Goodwoodu nový experimentální vůz vlastní konstrukce.
Bruce McLaren
McLaren se narodil v Aucklandu na Novém Zélandu 30. srpna roku 1937. V dětství onemocněl s kyčelním kloubem, kvůli kterému byl několik let v nemocnici, ve 14 letech se však plně uzdravil. Jeho otec, mechanik na částečný úvazek se zájmem o závodění, pomohl mladému Brucovi postavit jeho první vůz a v 15 letech se zúčastnit svého prvního soutěžního závodu, takzvaného „závodu do vrchu“ (hillclimbing).
Bruce McLaren souběžně se závoděním studoval inženýrství na univerzitě v Aucklandu. Pod vedením svého mentora, jezdce Grand Prix Jacka Brabhama, se stal vůbec prvním vítězem stipendia „Driver to Europe“ novozélandské Mezinárodní asociace Grand Prix. McLaren ohlásil svůj příchod na evropskou závodní scénu v roce 1958, kdy skončil pátý ve Velké ceně Německa na slavném Nürburgringu a zvítězil v divizi Formule 2 v kombinovaném závodě F1 a F2.
Závodník i konstruktér
V roce 1959 se McLaren připojil ke svému mentorovi v závodním týmu Cooper. V prosinci téhož roku se ve svých 22 letech stal historicky nejmladším vítězem závodu Formule 1, když vyhrál Velkou cenu USA v Sebringu. V následujícím roce, který byl pro Cooper slavný, se McLaren umístil v pořadí mistrovství světa Formule 1 na druhém místě právě za Brabhamem.
McLaren následně vystřídal Brabhama na pozici nejlepšího jezdce Cooperu v roce 1962 a v roce 1964 začal expandovat do oblasti konstrukce a výroby závodních vozů. Opustil Cooper a založil vlastní závodní tým Grand Prix a v roce 1968 vyhrál se svým blízkým přítelem a kolegou Dennym Hulmem tři závody ve vozech McLaren-Fords.
V té době se McLaren začal soustředit na závody Can-Am, tedy Canadian-American Challenge Cup, který společně sponzorovaly Sports Car Club of America (SCCA) a Canadian Automobile Sports Committee (CASC). Jak se závodní série rozrůstala, tým McLaren jí začal dominovat a v roce 1969 vyhrál 11 z 11 závodů. V době své smrti v červnu 1970 byl McLaren na vrcholu mezinárodního závodního světa více než deset let.
Smrt
Bruce McLaren zemřel 2. června roku 1970 ve věku 32 let, když jeho vůz v rámci Can-Am havaroval na rovince Lavant Straight na okruhu Goodwood Circuit v Anglii. Toho dne testoval svůj nový McLaren M8D. Ve vysoké rychlosti se mu však utrhla zadní část karoserie, ztráta aerodynamického přítlaku destabilizovala vůz, ten se posléze roztočil, vyjel z trati a narazil do vlajkové stanice.
Autor motorsportu Eion Young řekl, že Bruce McLaren si ve své knize „From the Cockpit“ z roku 1964 „prakticky napsal vlastní epitaf“, a to když o smrti svého kolegy Timmyho Mayera napsal: „Zpráva o jeho okamžité smrti byla pro nás všechny hrozným šokem, ale kdo může říct, že toho za těch pár let neviděl, neudělal a nenaučil se víc než mnozí lidé za celý život? Dělat něco dobře je tak cenné, že zemřít při pokusu dělat to lépe nemůže být bláznovství. Bylo by plýtvání životem, kdyby člověk se svými schopnostmi nic nedělal, protože mám pocit, že život se měří úspěchy, ne jenom roky.“
Podle článku o jeho smrtelné nehodě v deníku The New York Times patřil McLaren k nejbohatším jezdcům-konstruktérům v tomto sportu a uvažoval o odchodu do důchodu, aby se mohl více věnovat obchodní stránce svých závodních zájmů. Závodní tým, který nese jeho jméno, ho přežil a stal se jedním z nejúspěšnějších v historii Formule 1.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
