Karl Hermann Frank

Karl Hermann Frank se narodil 24. ledna roku 1898 v Karlových Varech. Je známo, že své názory, které v pozdější fázi života přerostly v extremistické, zastával konzistentně již odmala. Nesnášenlivost si budoval jak k Čechům, tak k Židům. V dětství utrpěl vážné zranění oka, jež mu údajně způsobili čeští spolužáci – je tedy zřejmé, že nenávist k našemu národu byla u Franka podložena i osobní zkušeností. Byl otevřeným zastáncem Sudet a schvaloval jejich začlenění k Německé říši.

Na rozdíl od Emanuela Moravce, u něhož byla kolaborace „nečekaná“, byla zrada u K. H. Franka jen jakýmsi logickým vyústěním jeho celoživotního smýšlení. Ačkoli byl původně knihkupcem, již ve věku 21 let vstoupil do Německé národně-socialistické dělnické strany (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei) a dal se na politickou dráhu. Roku 1935 se stal zástupcem Sudetoněmecké strany SdP a dostal se do Československého parlamentu.

Hned v počátku druhé světové války, roku 1939, byl Frank povýšen na SS-Gruppenführera a stal se velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava. Právě v této funkci se mu začalo přezdívat „krvavý pes Frank“. Mezi českým obyvatelstvem byl Frank symbolem toho nejhoršího kolaboranta a rozhodně nepatřil mezi oblíbence.

mohlo by vás zajímat

Soudný den Emanuela Moravce: Symbol české kolaborace spáchal sebevraždu při cestě za K. H. Frankem

Zločiny K. H. Franka

K. H. Frank si za šestileté období druhé světové války zapsal na svůj seznam hříchů mnoho položek. Byl tím nejpřednějším kolaborantem, který se brzo ochotně naladil na krutou protektorátní nacistickou politiku. Nutno podotknout, že byl poměrně vychytralým zákulisním hráčem. Na jedné straně se kupříkladu snažil o zadržení tehdejšího ministerského předsedy Aloise Eliáše, na druhé straně se snažil o diskreditaci Konstantina von Neuratha ve snaze získat funkci říšského protektora.

Frankova politická kariéra za Protektorátu by se dala obecně popsat jako fanatická honba za nejvyšší funkcí. Pokaždé byl však předskočen jiným adeptem. Nejprve Reinhardem Heydrichem a posléze Kurtem Daluegem. V této honbě za postem říšského protektora se Frank více či méně podílel skoro na každém válečném zločinu na našem území. Angažoval se například i u vypálení Lidic a Ležáků. Roku 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu, povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer a stal se také generálem Waffen-SS. Těžko byste na území protektorátu hledali většího a zarytějšího nacistu, než byl právě K. H. Frank.

Těsně před Pražským povstáním v květnu roku 1945 varoval v rozhlase, že jakékoli protiněmecké povstání „utone v krvi“. Když se pražské obyvatelstvo vydalo do ulic vítat blížící se spojenecké jednotky, vydal zákaz vycházení a nařídil, aby byl zastřelen každý, kdo zákaz poruší. To, na čem všem se K. H. Frank za druhé světové války podílel, by snad vystačilo na celou knihu. O zrůdné osobnosti však svědčí skutečnost, že se během ničení Lidic Frank do obce několikrát dostavil, aby na vše „dohlédl“. Bez přemýšlení nechával střílet své spoluobčany, včetně studentů.

mohlo by vás zajímat

Majstrštyk Mossadu: Adolfa Eichmanna propašovali do Izraele v převleku zdrogovaného stevarda

Odsouzení

O Frankovi je známo, že celou válku proaktivně a horlivě škodil českému i židovskému obyvatelstvu. Ani na chvíli nezačal pochybovat o tom, že by stál na špatné straně. 9. května roku 1945, když se karta definitivně obrátila, se pokusil s rodinou uprchnout z Prahy. V Rokycanech byl ovšem zatčen americkými vojáky. Následně byl předán československé justici, tehdy Mimořádnému lidovému soudu v Praze. Souzen byl od března do května roku 1946 a nakonec i shledán vinným z válečných zločinů a vyhlazení obce Lidice. Žalobu proti Frankovi zastupoval JUDr. Jaroslav Drábek, jenž se podílel na odsouzení i dalších nacistických zločinců. Ve Frankově případu se mu navíc podařilo překazit pokus komunistického zpravodajce Bedřicha Pokorného podstrčit K. H. Frankovi výpověď, která by měla dokázat kolaboraci doc. Krajiny s nacisty.

„Já, který se musel bezmocně dívat na to, jak Hitler systematicky vybíjí můj národ a vraždí mé nejdražší přátele, jsem přes noc získal moc odplácet za to těm, kteří to všechno zavinili. V Praze jsem jako prokurátor přivedl na šibenici ministra K. H. Franka, říšského protektora Daluegeho, sudetoněmecké poslance a řadu jiných ničemů, zrádců a vrahů,“ napsal Jaroslav Drábek ve své knize Z časů dobrých i zlých. K. H. Frank se před soudem dokonce snažil odvolat na poslaneckou imunitu, žádný pokus mu však nevyšel. V úterý 21. května roku 1946 přečetl soudce Vladimír Kozák rozsudek, a K. H. Frank tak byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Toho dne u K. H. Franka Boží mlýny domlely. Oběšen byl po zamítnutí všech žádostí o milost druhého dne na dvoře Pankrácké věznice před zraky pěti tisíc občanů.