Bounty byla britská obchodní loď, kterou potkal neblahý osud. Poté, co se roku 1789 většina posádky pod vedením poručíka Fletchera Christiana vzbouřila a vysadila svého kapitána ve člunu na širé moře, dopravila loď zrádce na ostrovní útočiště. Námořníci se lodi odměnili tím, že ji navedli na skalnaté pobřeží a zapálili. Asi nejslavnější námořní vzpoura v historii inspirovala mnoho filmů. Jeden z nich, ten s Melem Gibsonem a Anthonym Hopkinsem, se překvapivě jmenuje Bounty.
Bounty je naše!
Představte si, že jste námořník ve službách britské koruny. Před vámi je dlouhá a úmorná cesta domů doprovázená buzerací naštvaného kapitána, za vámi Tahiti a krásná žena, se kterou jste několik uplynulých měsíců žili a dost možná čeká vaše dítě. Co uděláte - snesete to, nebo dáte dohromady další chlapy, co to cítí stejně, a vzbouříte se?
HMS Bounty byla obchodní loď britského námořnictva, která se 23. prosince 1787 vydala na svou první a zároveň poslední plavbu na Tahiti pro zásobu chlebovníků určených pro obživu otroků na jamajských plantážích. Že to bude poslední cesta, to na začátku samozřejmě nikdo nevěděl. Posádce tehdy velel zasloužilý mořský vlk William Bligh. Plavil se mimo jiné s Jamesem Cookem a byl u toho, když slavný mořeplavec zemřel. Bligh si na Bounty jako svého zastupujícího poručíka vybral Fletchera Christiana. Ze začátku si ti dva velmi rozuměli a cesta tam probíhala víceméně klidně.
Problém nastal ve chvíli, kdy námořníci na tropický ostrov dorazili. Strávili tam několik následujících měsíců, během nichž se na tom ráji na Zemi zabydleli. Většina posádky si tam našla i ženy. Jen v dubnu byl náklad naložen a bylo na čase vypravit se zpátky do Anglie. To se samozřejmě nikomu nechtělo a depresivní nálada a stesk po exotických prázdninách se brzy začaly podepisovat na náladě všech, a to včetně kapitána Bligha. Ten byl najednou na své muže extrémně přísný, nakládal jim práci, neustále na ně řval. A zhoršil se i jeho vztah s Christianem, po kterém se obzvláště vozil. A jednoho dne toho Christian měl dost.
Kapitánův zastupující poručík tak spunktoval něco, co později vešlo ve známost jako vzpoura na Bounty a od té doby je pravidelnou inspirací pro romanopisce i filmaře. Christian a vzbouřenci 28. dubna 1789 přemohli kapitána Bligha a spolu s pár loajálními členy posádky jej na malém člunu pustili na širé moře. Sami pak otočili Bounty zpátky k Tahiti.
Daleko od domova
Když Bounty dorazila na Tahiti, Christian se začal obávat, že Bligh by mohl přežít a plán zůstat v ráji napořád brzy naruší vyslanci Koruny, kteří vzbouřence dorazí ztrestat. A tak zavelel nabrat tam zásoby a ženy a nastavil kurz na vzdálenější Pitcairnův ostrov, u nějž předpokládal, že Britové neznají jeho přesnou polohu. U pobřeží pak námořníci vyskákali do člunů i se zásobami a nebohou Bounty navedli na útesy. Posléze ji zapálili. Na ostrově pak vyrostla malá osada, kde každý muž měl svůj domek i se ženou.
Mezitím vším se Blighovi s jeho věrnými podařilo doplout na pevninu, konkrétně na ostrov Timor, který byl tehdy součástí Holandské východní Indie. Odtud už bylo snadné dostat se do Anglie, kde 22. října 1790 začal námořní soud. Ten měl řešit, co a hlavně proč se stalo s Bounty. Bligh a jeho muži byli prohlášeni za nevinné a kapitán sám byl povýšen do hodnosti kapitána válečné lodi o více než 20 dělech.
Zato Christian a spol. byli zavrženi jako zrádci. Zatímco Bligh vyplul na novou chlebovníkovou expedici s jinou lodí, jistý kapitán Edward Edwards se na fregatě jménem Pandora vypravil do Pacifiku vzbouřence zatknout. Podařilo se mu pochytat 14 vzbouřenců, kteří zůstali na Tahiti, to tvrdé jádro o devíti členech včetně Christiana ale Edwards nedopadl. Skutečně totiž neznal přesnou polohu Pitcairnova ostrova. I kdyby to ale věděl, nenašel by tam přesně to, co hledal. Christian a jeho věrní tam totiž tehdy odvezli i pár tahitských můžu, kteří se časem taky vzbouřili a pět z devíti námořníků zabili, a to včetně Christiana. Zbývající ušetřili. Potomci Christianovy party a jejich tahitských manželek tam mimochodem žijí dodnes.
Těch 14 nešťastníků bylo postaveno před námořní soud, který nad nimi vynesl jednoznačný rozsudek smrti. Postupem času ale byla většina odsouzenců omilostněna králem, jednomu pomohlo odvolání. Na šibenici tak výstražně skončili pouze tři muži, námořníci Ellison, Burkett a Millward.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
