V sobotu to bude přesně na den dvě stě šest let, co se pod almarou děkanského kostela ve Dvoře Králové „našel“ první rukopis. Píšeme „našel“ v uvozovkách, protože jsme si jako společnost poměrně jisti, že jde o falzifikát, který vytvořil jeho jakože nálezce Václav Hanka. Ale i po více než dvou stech letech Spor o rukopisy (oh yeah, píše se to s velkým S, abyste věděli, že tohle je vážné) stále trvá.
Kyrie eleison!
Pokud nevíte, o co jde, tohle je rychlý recap kauzy, jo. Byli dva kamarádi, Václav Hanka a Josef Linda. Oba naprosto zamilovaní do obrozeneckého hnutí a slavné historie českého národa. Naše sebevědomí tenkrát uvnitř Rakouska-Uherska rostlo ve velkém z mnoha důvodů a tihle dva pánové surfovali na samém vrcholu vlastenecké vlny.
A mezi lety 1816 až 1819 tihle dva gentlemani našli postupně celkem ČTYŘI středověké rukopisy, které tak či onak poukazovaly na bohatou historii českého národa. Ten „nejstarší“ údajně mohl pocházet až z osmého století našeho letopočtu, což by z něj dělalo nejstarší dochovaný český text vůbec.
Jenomže kolem nálezů je mnoho podivností. Jednak je to frekvence, s jakou se rukopisy objevovaly. Spousta podivných lingvistických podezřelostí, které v rukopisech nacházeli experti typu Josef Dobrovský. Nápadná provázanost mezi údajnými objeviteli, ale i místy, kde se rukopisy našly a podobně.
Rukopisy měly dvojí dopad na tehdejší společnost. Zaprvé, v podstatě vstříkly obrozeneckému hnutí mamutí dávku energie do žil. Velká část českých klasických děl z devatenáctého století si brala inspiraci právě z rukopisů. Smetanova Libuše, například. Alšovy obrazy, Fibichova symfonie, Jiráskovy pověsti, Klicpera, Tyl a Frič zakládali na rukopisech svá dramata… zkrátka česká kultura by bez rukopisů vypadala výrazně jinak.
Na druhou stranu se kvůli víře v jejich nepravost spousta lidí v očích veřejnosti proměnila ve „zrádce národa“. Jen tak namátkou to byl právě Dobrovský, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll nebo univerzitní profesor a filozof Tomáš Garrigue Masaryk.
Jak už bylo řečeno, spor trvá dodnes. Funguje u nás třeba Česká společnost rukopisná, která se snaží dokázat, že rukopisy jsou skutečně pravé a opírá své přesvědčení mimo jiné i o chemický rozbor provedený koncem devatenáctého století, který jasně říká, že pergameny a inkoust se skutečně chovají jako u jiných středověkých spisů.
Placatá Země devatenáctého století
Pointa je, že se vždycky najdou lidé, kteří nebudou věřit množství faktů, když tady existuje miniaturní šance, že by věci mohly být jinak. V principu se rukopisy příliš neliší od sporu kolem placatosti nebo kulatosti Země, i když je samozřejmě pravda, že flat earthers jsou ještě výrazně… dál, řekněme.
Jenomže zatímco dnešní konspirační teorie jsou většinou vyprojektovány jako cílená sociální sabotáž nebo jako zašmodrchané klubko neuróz čekající na výbuch, rukopisy byly vytvořeny z lásky. Byl to takový Ježíšek na národní úrovni. Ježíšek, který nám pomohl naformovat češství. To pravé a milé vlastenectví, ne to, které vás nutí nenávidět muslimy a nenosit roušky.
Rukopisy jsou dnes uloženy v sekci vzácných textů v Národním muzeu. A tam taky právem patří vedle všech kronik a jiných doopravdy středověkých textů. Nanejvýš pravděpodobně jsou to skutečně padělky, ale teď už jsou to přes dvě stě let staré padělky, které splnily svou roli v historii bez ohledu na to, jak jsou ve skutečnosti staré.
A mně osobně přijde jejich příběh mnohem zajímavější takhle než jako dva listy pergamenu, které tisíc let hnily někde pod kostelem. Až budete mít někdy čas a v ulicích zrovna nebude smrtící chřipka, skočte se na ně podívat. Kde jinde najdete dopis Ježíškovi, který splnil přání několika milionům lidem.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
