Jsou tady první květnové dny, kdy si kromě toho, že se líbáme pod rozkvetlým stromem a slavíme práci, připomínáme každý rok konec druhé světové války. Letos je to 79 let. Přijměte tedy naše pozvání do Německa, na pobřeží Baltu, konkrétně na kraj lázeňského městečka Binz. Právě zde se nachází rekreační komplex Prora, kde se původně měli rekreovat nacisté. Po letech chátrání toto místo znovu ožívá.
Jedeme na prázdniny
Hned na začátku bych ráda uvedla na pravou míru, že nejsem žádný cestovatel, který z každé své cesty píše reportáže. To rozhodně ne, to přenechám profesionálům. Jsem jen cestovatel nadšený. A strašně ráda poznávám místa, kde jsem nikdy předtím nebyla. Měla jsem a věřím, že i nadále budu mít, to štěstí a možnost svobodně cestovat opravdu hodně – po vlastech českých, moravských, slezských, ale i těch zahraničních. Jeden z mých přátel tvrdí, že jsem navíc evakuační typ, který je na cestu připravený během chvilky. Upřímně – má pravdu. Navíc ještě strašně ráda cestu plánuji. Už to samotné je pro mne adrenalin.
Na jaře loňského roku jsem začala přemýšlet, jak s prázdninami. A měla jsem celkem jasno, že se mi ani nechce nikam letět. Posledních pár let objevuji kouzlo cestování autem. Navíc mám, co se týká našich zahraničních sousedů, pořád slušné rezervy. Další kritérium bylo, že bych ráda vyrazila někam, kde není moc lidí. Po chvíli přemýšlení jsem začala uvažovat o Německu, ze kterého znám spíš jeho západní část. Asi jako jeden z mála Čechů jsem nikdy nebyla u Baltu, na Rujáně! Konečně tedy nastala ta správná doba. Nalila jsem si německý ryzlink a začala surfovat po netu…
Volba padla na lázeňské městečko Binz, nebo spíš na jeho předměstí. Právě tam najdete něco, co si buď zamilujete, nebo budete proklínat – Proru.
Trocha historie nikoho nezabije
Prora je monstrózní, více než 4 kilometry dlouhý komplex postavený v letech 1936 až 1939, a to díky nacistickému pracovnímu hnutí Kraft durch Freude (KdF, Radostí k síle). Táhne se podél pláže a tvoří ho osm identických šestipodlažních bloků ukrývajících tisíce pokojů. Celkem se tam mělo rekreovat až 20 000 lidí naráz. Samozřejmě těch v té době „správných“ lidí viděno očima jednoho z největších masových vrahů historie, Adolfa Hitlera. Právě on stál za ideou tohoto projektu. Albert Speer, hlavní Hitlerův architekt, nakonec vybral plán architekta Clemense Klotze. Ten počítal s dvoulůžkovými pokoji s výhledem na moře. Ano, všem měl být dopřán komfort, za který si dnes klienti cestovních kanceláří připlácí. Ubytovací zařízení mělo být vybaveno také biografem, koncertním sálem a sportovišti. Prora neunikla pozornosti, a tak byl projekt dokonce oceněn na Světové výstavě 1937 v Paříži.
Nakonec ale vše dopadlo trochu dost jinak. Po vypuknutí druhé světové války byly práce na výstavbě zastaveny. Prora se tak svých nacistických rekreantů nedočkala. Ale zato se dočkala uprchlíků z východní Evropy, kteří zde byli po válce ubytovaní. V průběhu let v areálu cvičila Sovětská armáda a tři z osmi bloků byly zničeny. Zbytek využívala od roku 1956 Nationale Volksarmee jako kasárna.
Nová doba
Po znovusjednocení Německa v roce 1990 se část budov adaptovala na hostel. Balt je zde totiž rájem pro ty, co milují kiting. Takže mladí vyznavači tohoto sportu se zde rychle zabydleli. Zbytek byl ponechán svému osudu a ničil ho zub času i vandalové. V roce 2000 bylo v areálu založeno dokumentační středisko s expozicí připomínající souvislost Prory s nacistickou propagandou. A určitě stojí za vidění. Historie je opravdu velmi poučná a nemělo by se zapomínat.
Nakonec i zde začíná vítězit byznys. Sice se ozývají hlasy, že Rujána je kapacitně zaplněná, ale k rozmachu a revitalizaci Prory zcela jistě dochází. V roce 2004 německý stát odprodal komplex soukromým investorům a v roce 2017 byl zahájen prodej luxusních apartmánů. A od té doby se staví a staví.
Výlet časem
Úplně na rovinu, ve finále jsem se před cestou trochu zděsila. Dva dny před odjezdem jsem zjistila, že vlastně pořádně nevím, v jaké fázi se celá rekonstrukce nachází a zda nebudu bydlet na stavbě. Vybrala jsem totiž část, ve které se apartmány teprve dodělávaly. Až na místě samotném jsem zjistila, že jsme opravdu úplně prvními hosty. Překvapení se sice konala, ale velmi pozitivní. Ano, musíte přijmout, že na staveništi vlastně opravdu jste a navíc na staveništi několikakilometrovém. Ale jedná se o staveniště velmi civilizované a nijak nerušící. Němci opět ukazují svoji pečlivost a pracovitost. A vy máte navíc jedinečnou možnost zažít něco, co se po dokončení nebude již nikdy opakovat. Na jednom místě se doslova střídá moderní, kvalitní ubytování, které vám poskytuje veškeré pohodlí, s historií. Máte doslova pocit, že časem cestujete. Ano, jedná se o komplex, který určitě nemá ušlechtilost gotiky, eleganci renesance nebo zdobnost baroka, ale vy si najednou můžete uvědomit, jak byli nacisté ve všem neskutečně důkladní, organizovaní, až přeorganizovaní. A z toho prostě mrazí. Prora je symbolem nacistického gigantismu se vším všudy. A zároveň i jasným důkazem toho, že žádný strom neroste do nebes. Na to bychom zvlášť v dnešních dnech neměli zapomínat, že?
Teď možná přichází čas, abyste si i vy nalili skleničku nějakého dobrého ryzlinku nebo pořádný tuplák piva a prošli si galerii fotek a Proru alespoň takto navštívili. A ti z vás, kteří tam byli, tak si ji možná rádi připomenou.
Vidíte sami, že své určité osobité kouzlo to má. A když k tomu připočítáte pláž „hned za barákem“, kde vaše děti ocení to, že se můžou hrabat v písku a případně lovit medúzy, které navíc ani nežahají a vy se netísníte mezi dalšími stovkami upocených turistů, opravdu to je fajn místo pro dovolenou. Já si navíc, jako člověk, který má rád řád a pořádek, pochvalovala, jak všechno funguje, což se někdy o jižních státech prostě říct nedá (a to je mám ráda). Ano, kdo má rád vodu v moři 30 stupňů, tak bude nadávat, ale jsem asi trochu otužilec a pláž bez lidí mi vážně vyhovuje. Navíc v okolí je plno dalších míst, která stojí za to vidět. Ale o nich zase někdy příště.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
