Podobně jako se ve zlých časech a temných dobách rodí hrdinové, se i v těch dobrých chvílích rodí právě ti nejhorší s nejpokřivenější myslí. Nemusí se však takoví nutně narodit, počátkem zla může být sled naprosto náhodných událostí. K tomu abyste se například stali jedním z nejhorších diktátorů všech dob stačí, když vás nepřijmou na malířskou školu.
Nezáleží na pohlaví ani rase
Zlý a krutý můžete být nehledě na pohlaví, národnosti, intelektu či vzhledu, prostě to ve vás je. Ať už jste neúspěšným malířem či ošklivým obtloustlým Asiatem, k vyvraždění milionů lidí máte stejně blízko. Franklin D. Roosevelt konzultoval svá rozhodnutí s astrologem, měl dvě milenky, byl kuřákem a pil 8 až 10 martini denně. Winston Churchill spával do oběda, na univerzitě bral opium, dvakrát byl vyhozen z práce a každý večer vypil půl láhve whisky. Naproti tomu Adolf Hitler byl vyznamenán jako vojenský hrdina, nekouřil, nepil tvrdý alkohol, byl vegetariánem a své manželce byl věrný. Míru zla tedy opravdu neurčují návyky, zlozvyky a „hříšné“ povahové rysy.
Je dobře známo, že s jídlem roste chuť. Již v dobách starověku a středověku musel každý vládce s rostoucí mocí svou pozici chránit či posilovat - a nebylo výjimkou, že si k tomu zvolil cestu násilí. Nejsmutnější skutečností je však fakt, že ti, co mají na svědomí nejvíce lidských životů, nebyli intelektuálně nevyvinutými panovníky v dobách kamenných hradů a katapultů, ale lidmi z 20. století - tedy ze současnosti, z "moderní" doby.
Co to je vlastně zlo a kde se vzalo, či bere, je jednou z nezodpověditelných filosofických otázek a všem myslitelům dává zabrat podobně jako hledání definice smyslu života. Bylo zde zlo od pradávna nebo přišlo až s prvními inteligentně uvažujícími živočichy a lidmi, kteří se neřídí pouhými pudy a instinkty? S existencí zla je neodlučitelně spojená existence dobra, jelikož dobro by bez zla bylo bezrozměrné, bezvýznamné a nicneříkající. Jsou to tedy dvě strany mince, dva póly, a právě díky těmto dvěma „rozměrům“ je můžeme vidět a vnímat. Jeden bez druhého by ztratily na významu.
Jak se měří zlo?
V těch nejbanálnějších morálních otázkách a situacích lze dobro a zlo poměrně objektivně rozpoznat, alespoň tedy v civilizovaných společnostech našeho světa. Druhou dimenzí je pak rozpoznávání dobra a zla v těch otázkách, kde se střetává nespočet subjektivních pohledů a názorů a objektivní perspektiva neexistuje. Například určování zla a dobra v politice je neřešitelnou situací samo o sobě. Žádné odpovídající měřítko množství „zla“ tedy neexistuje, ovšem tím nejhorším hříchem je vražda – a ta se (bohužel) spočítat a číselně vyjádřit dá. Alespoň tedy přibližně, protože dnes nepůjde o počty na prstech na rukou.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
