Čistota podle Semmelweise

Doktor Ignác Semmelweis za svého života v 19. století docenění nedošel, dnes si ale zaslouží veškeré naše uznání a v roce 2020, za časů koronaviru, to platí dvojnásob. Maďarský lékař a vědec, původem uherský Němec, pracoval v porodnictví a později si vysloužil přezdívku "zachránce matek". Studoval totiž příčinu epidemií horečky omladnic, což byla smrtelná nemoc postihující matky po porodu. Na co přišel? Na to, že nákazu na novorodičky přenášejí sami doktoři přecházející mezi pitevnou a jinými odděleními nemocnic.

V 19. století se totiž špitály rozhodně neleskly sterilní čistotou a nepáchly po dezinfekci, víme? Byly to ale právě výsledky Semmelweisovy práce, které dali základ zásadám antisepse. Jejich dodržování pomohlo zabránit šíření zákeřné nemoci a postupně se tak staly obecným nemocničním standardem.

mohlo by vás zajímat

Kdo byli moroví doktoři a hodili by se nám teď? Nepanikařte, budete překvapeni

Semmelweis se svým výzkumem začínal ve všeobecné nemocnici ve Vídni. Tam si všiml, že nemocnost je vyšší u těch čerstvých maminek, které přišly do kontaktu se studenty medicíny. Ti se pohybují po různých odděleních, a to včetně pitevny. Z toho lékař vyvodil, že horečka omladnic pochází z mrtvol a doktoři ji sami roznášejí skrze svoje ruce a nástroje. Tezi mu potvrdila smrt kolegy Jakuba Kolečka, který zemřel na infekci poté, co se řízl infikovaným skalpelem používaným právě při pitvě. A tak zavedl povinné mytí rukou chlorovým vápnem.

Ačkoliv výsledky se dostavily brzy a nemocnost rodiček výrazně klesla, lékař se nesetkal zrovna s chválou, ba dokonce ani s pochopením. Jeho starší kolegové totiž z ješitnosti odmítali připustit, že by na pacientky nemoc přenášeli sami. Semmelweis měl navíc vznětlivou a vztahovačnou povahu a nedokázal své experimenty zpracovat do přijatelné vědecké podoby.

mohlo by vás zajímat

Když muži konečně pochopili, jak potěšit ženu: První vibrátor historie běžel díky obrovskému generátoru

Nakonec z Vídně odešel do nemocnice v Pešti, kde svoje desinfekční metody nechal rovněž zavést a i zde měly blahodárný vliv na šíření infekčních nemocí mezi pacienty. Ani tak ale lékařská obec jeho výzkum nebrala, což ho vnitřně deptalo. Deprese, kterými odjakživa trpěl, se prohlubovaly, začínal být i paranoidní. Svým kritikům psal zahořklé a agresivní dopisy. Roku 1865 se jeho chování stalo pro okolí nesnesitelným, a tak byl nakonec proti své vůli hospitalizován v blázinci, kde zemřel dva týdny poté. Všechny jeho metody a teorie byly oceněny až zpětně, a sice s Pasteurovým objevem mikroskopických původců infekce o mnoho let později.