fb pixel Kdo byli moroví doktoři a hodili by se nám teď? Nepanikařte, budete překvapeni – G.cz
Vyhledávání

Kdo byli moroví doktoři a hodili by se nám teď? Nepanikařte, budete překvapeni

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Moroví doktoři! Teď se objevují v každém druhém memu, ale kromě toho, že vypadají strašidelně a mají něco společného s morem toho o nich vlastně moc nevíme. Řekli jsme si tedy, že se podíváme, co jsou tyhle kreatury vlastně zač a kdo se skrýval za tou strašidelnou maskou.

Jan Studnička
Jan Studnička 19.3.2020, 13:18

Démoni a statistiky

Hrozně rádi bychom vám řekli, že se nám podařilo získat prastarou knihu se zakázaným věděním a původem morových doktorů. Že když bylo město zasaženo morem nejhůře, z dýmu se vynořila vysoká postava se studenýma černýma očima a dlouhým zobákem a nákazu zastavila…

Nic z toho by ale nebyla pravda. Moroví doktoři totiž většinou ani žádní doktoři nebyli. A když, byli to lékaři, kteří si nezvládli zařídit vlastní praxi a proto pak ve velkém pomáhali při morových epidemiích, případně to byli začínající felčaři. Je zdokumentovaný případ muže, který před vypuknutím morové epidemie pracoval jako prodavač ovoce.

Většinou byli moroví doktoři ve městech hlavně od toho, aby se postarali o těla, počítali mrtvé a jen občas se pokoušeli někoho léčit. Většinou pak tyhle postavičky předepisovali léčebné metody podle doby, ve které se zrovna pohybovali. Velice často to bylo pouštění žilou, pijavice, prostě středověké klasiky. Ty se navíc předepisovali pouze lidem, kteří neměli ještě nemoc úplně rozvinutou.

Lidi, kteří evidentně umírali, se pak moroví doktoři snažili nějak izolovat od zbytku města. Většinou někde v místech, kde se samotný doktor usídlil, protože vzhledem ke své práci byli moroví doktoři taky většinou v karanténě. Nezřídka byly součástí jejich práce i pitvy, ktreré měly určit, zda nějaký člověk zemřel na mor.

Říkáte si asi: “Proč by někdo dělal takhle strašnej job?” Protože to byl dobře placený job. Města najímala doktory sama, aby se pokusila zastavit šíření moru mezi běžnou populací (bohatí měšťané měli většinou své osobní a mnohem lepší lékaře), radní platili dobře a platili pravidelně podle předem stanovené smlouvy. Víte, když vám mezi lidmi řádí smrtící epidemie, nejste v nejlepší vyjednávací pozici. Navíc bylo dobrým zvykem na morové doktory myslet ve své závěti, takže když jste takhle jako doktor prošli dvě tři epidemie, mohli jste být zajištěni.

Takže, abychom si odpověděli na otázku z titulku - ne, morové doktory nepotřebujeme. Od toho, aby s epidemií bojoval neschopný nedouk, kterému jde jenom o prachy, máme aktuálně jiné vykuky, že?

Nadčasový outfit

Moroví doktoři jsou koncept starý jako mor sám, ale vy jste sem přišli pro toho typického doktora, že? Toho strašidelného maskovaného doktora. Vedle hůlky, kterou měl morový doktor na to, aby se nemusel dotýkat okolí nakažených rukama, je jeho nejrozpoznatelnějším znakem právě jeho maska. Skoro plynová, se zasklenýma očima a ptačím zobákem hrozivě vyhlížející maska. Kde se vzalo tohle, ptáte se? Jako spoustu divných věcí, i tuhle vymysleli Francouzi.

Konkrétně jeden Francouz, jmenoval se Charles de Lorme a sám o sobě je fascinující postava. Narodil se na konci šestnáctého století jako syn univerzitního profesora a osobního lékaře francouzské královské rodiny. Sám Charles byl chvíli lékařem na dvoře a různě sloužil rodi Medici po celé Evropě. V podstatě praktikoval medicínu po celém “civilizovaném světě” a byl to právě on, komu je připisován vynález obleku pro morového doktora.

Většina těchto outfitů byla koncepčně dost podobná. Plášť, upnuté rukavice a boty, klobouk, utáhla kapuca a maska ze zasklenými průzory na oči a tím zobákem, do kterého se ukládaly vonné látky a bylinky, které měly přerazit mor ve vzduchu. De Lorme totiž vycházel z dnes už pochopitelně překonané a vyvrácené myšlenky, že infekční choroby se berou ze špatného vzduchu. Přesto ale i lidé ve středověku věděli, že když řádí nějaká choroba, mají si zakrýt huby, aniž by jim to musel někdo nařizovat.

Taková zajímavost na konec, o osobním životě Charla de Lorme toho moc nevíme, jenom to, že v osma sedmdesáti letech se potřetí oženil a dožil se devadesáti tří let. V sedmnáctém století. Takže něco dělat dobře musel.

Podobné články

Doporučujeme

Další články