Cigaretami zastřený hlas z Teplic
Předseda senátu Jaroslav Kubera dokázal, že je to přece jenom stará páka, která se nenechá rozhodit nějakými těmi ekology nebo internety. Tvrdil sice, že nemá nic proti digitalizaci, ale taky řekl, že „digitalizovaná hloupost zůstane hloupostí“ a volně navázal tím, že Rusko a Čína nejsou ani tak otázka bezpečnosti a zahraniční politiky, jako spíš vnitrostátní problém a měli bychom přestat hledat vnitřního nepřítele. Což znamená, že svodky tajných služeb vážně v politice nikdo nečte.
Nezapomněl zdůraznit, že senát je důležitá pojistka demokracie, což je jednak pravda a jednak se to dalo od šéfa senátu čekat.
Nejzajímavější byl ale Kuberův pohled na globální oteplování, v němž označil snahy o záchranu planety za zelenou tsunami a cynický byznys. No a potom řekl, a to je highlight celého projevu, že bychom se měli přestat snažit zastavit oteplování, ale spíš bychom se na něj měli začít připravovat, protože s sebou přinese spousty nových technologií a pracovních míst. V Kuberově mysli to pravděpodobně znamená olejem namazané ženy, které ho budou ovívat palmovými listy. Ale to by neřekl nahlas, protože v dnešní společnosti už se údajně člověk kvůli politické korektnosti bojí cokoli říct… a brzy se to bude bát i myslet.
Sakum prdum deset z deseti oukejbůmrů.
Ten, co nemlátil studenty
Předseda Poslanecké sněmovny a člen předsednictva ANO Radek Vondráček měl dnes projev taky a nejzábavnějším faktorem na celém jeho projevu byly hlasy na Facebooku, které říkaly, ať drží hubu o demokracii, když na Národce v listopadu ´89 mlátil studenty. Což samozřejmě není pravda, komunistická mlátička se totiž jmenuje Zdeněk Ondráček a je to úplně jiná osoba.
Proslov jako takový už tak veselý nebyl, přestože Vondráček zmiňoval, že smysl pro humor je český poklad a měli bychom si ho střežit „víc než lithium“. Takže vláda se možná chystá prodávat lithium.
Stejně jako Kubera, i Vondráček mluvil o ekologii, ne sice tak vyšinutě, ale nezapomněl zmínit, že by nám starost o planetu neměla bránit v průmyslu. Obecně se Vondráček pokoušel nenápadně bránit svého zaměstnavatele Andreje Babiše, na začátek si to trochu zmírnil tím, že právo na shromažďování patří ke svobodnému státu, ale nezapomněl zopakovat starou mantru o tom, že politika se rozhoduje ve volbách, a ne na ulici.
Jinak to byl vlastně milý projev o hodnotách demokracie, o tom, že bychom se neměli nechat v rodinném kruhu rozhádat politikou, že k funkční demokracii nám ještě pár let chybí a podobně. Sice trochu pokrytecké, ale „na ANO dobrý, hele“, a dáváme bod navíc za podivně pornografický posed.
Čau, lidi
Stoprocentně nejhorší byl dneska Andrej Babiš, se svým večerním projevem. Nejenom, že se nedokázal za léta v byznysu a politice naučit používat čtecí zařízení, takže devadesát procent času doslova brejlil do papírů pod kamerou, ale navíc mluvil tak, že za tu čtvrthodinku musela většině diváků klesnout hlava na prsa.
Premiér většinu projevu strávil tím, že vychvaloval svůj investiční plán a stále ještě poznamenán svým setkáním s Danielem Radclifem řekl: „Představte si, že bych byl Harry Potter a mohl bych všechny plány mávnutím hůlky uskutečnit hned. Byli bychom ihned druhé Švýcarsko.“ Opoziční názory, že plán je nereálný označil za skepsi a pesimismus, protože v politice přece vždycky musíte očekávat jenom to nejlepší, ne? To se ještě nestalo, že by se něco mohlo pokazit. Nakonec vyzval veřejnost, ať mu připomínky k jeho investičnímu plánu posílá na mail.
Obecně Babiš připomínal spíš novoroční projevy z let před rokem ´89. „Máme se dobře, máme se nejlíp, nikdo se nemá tak dobře jako vy, všechno je to naše zásluha, a kdo říká opak, tak vám chce jenom kazit radost.“ Je třeba říct, že patnáct minut sebechvály je vážně hodně, zvlášť, když člověk na obrazovce neumí mluvit a neřekne vám vůbec nic konkrétního. Obzvlášť úsměvná byla věta: „Nebudu vám říkat čísla, kolik přidáváme sestřičkám, učitelům, policistům, vojákům a dalším, prostě plníme, co jsme slíbili.“
Premiér dlouze mluvil o tom, kde všude vláda přidá prachy, jak dostaví dálnice, jak naleje peníze do nemocnic, do škol, do kultury, do sportu, jak si došlápne na exekuční pasti, jak bude naše armáda prosperovat, jak protlačí stavební zákon a podobně. Říkejte si, co chcete o proslovech Miloše Zemana, ale aspoň je v nich názor. Třeba hrůzostrašný, ale názor. Ne jenom nekonečné drmolení o tom, jak všechno je a bude super.
Z proslovu vystoupily jen dvě věci: poznámka o boji se suchem, bez jakékoli zmínky o nekonečných lánech řepky, a ujištění, že vláda myslí i na děti, protože ty jsou naše budoucnost. Jestli v Česku nebo na Krymu, o tom Babiš pomlčel.
Tři z deseti lemurů.