Sedlák jde do světa

Chruščov se narodil na jaře 1894 ve vesnici jménem Kalinovka, o které jeho učitelka později slavně prohlásila, že „to byla nejchudší vesnice, kterou kdy viděla“. Je to o to depresivnější, že to řekl někdo, kdo prožil velký ukrajinský hladomor, při němž se celkem běžně jedli lidi. Chruščovovi se život v Kalinovce taky extra nezamlouval, takže jakmile jenom trochu mohl, vzal z políčka svých rodičů roha a odstěhoval se do ukrajinského Donbasu, kde pracoval jako železničář, dělník i horník. Pokoušel se studovat, ale jeho předáci ho nechtěli jako schopného pracovníka pouštět. Mladý Nikita ale pouze se čtyřmi třídami základky vzdělání chtěl.

A do toho přišla první světová. Chruščov nejdřív sloužil v carské pěchotě, ale jakmile vypukla v Rusku občanská válka, přidal se k Rudé armádě a sloužil tam jako politruk. Celá ta situace byla navíc trochu složitější než jen roaylističtí bělogvardějci proti rudým komunistům. V Rusku operovali třeba českoslovenští legionáři, probíhalo povstání nacionalistů a navíc se Rudá armáda ještě pár let řezala s Polskem. Právě s Poláky válčil i mladý Chruščov, a když se vrátil zpátky domů, dodělal si pod novým socialistickým zřízením školu. I když se proslýchalo, že byl mizerný student.

A právě na škole se stal předsedou socialistické studentské organizace, což udalo hlavní směr jeho života a dost možná celého světa.

mohlo by vás zajímat

Při Krvavé neděli umřelo dvě stě lidí. Nebo pět tisíc. Vojáci civilisty moc nepočítali

Veřejné tajemství

Po Stalinově smrti v roce 1953 se v Kremlu rozjela doslovná hra o trůny, kterou nakonec vyhrál právě Sergej Nikita Chruščov. Nově zvolený vůdce sovětského lidu přednesl pětadvacátého února 1956 na XX. sjezdu komunistické strany projev, který se nikdy neměl dostat na veřejnost. Jmenoval se „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“ a v něm Chruščov všem svým soudruhům odvykládal, jak se chce vrátit k původním ideálům revoluce, k Leninově odkazu a zbavit se stínu Josifa Stalina nad Sovětským svazem. Chruščov desítky minut mluvil o tom, jaké škody napáchala Stalinova hrůzovláda, jak přivedla svět na pokraj třetí světové války a jak se generalisimovo zbožštění, rasismus a krutost na vlastním lidu vůbec neslučují s komunistickými ideály. SSSR potřebovalo podle Nikity Chruščova změnu a tou změnou měl být on.

Projev údajně paralyzoval celý sjezd na další čtyři hodiny. Účastníci neustále čekali, odkud se vynoří agenti KGB a začnou ja zatýkat jenom proto, že něco takového poslouchali. Někteří nakonec váhavě souhlasili, někteří označili Chruščova za zrádce. Málokdo ale poukázal na drobné pokrytectví nového vůdce Sovětského svazu. Víte, studentík z Ukrajiny se nestane vůdcem totalitní velmoci jen tak. Při své cestě nahoru se Chruščov na mnoha čistkách osobně podílel, s nebývalou tvrdostí velel politrukům u Stalingradu a fungoval jako spojka mezi frontou a Moskvou. Několik příšerných zločinů osobně navrhl a nechal provést. Těžko dnes soudit jestli z vlastního přesvědčení nebo proto, aby sám neskončil v gulagu.

Tak jako tak, Chruščovovy reformy se staly a nikdo jim nemohl zabránit.

Důležité je přežít

Masové propouštění z gulagů, ekonomické reformy a hlavně princip koexistence, tedy vize světa, kde vedle sebe funguje komunismus i kapitalismus, to byly jenom některé věci, které Chruščov vnesl do Kremlu. Na mezinárodním politickém poli proslul svou neurvalostí a diplomatickou agresivitou. V OSN mlátil botou do stolku, dokud si nevyžádal slovo, a když cítil, že je jeho vyjednávací protějšek v nevýhodě, nikdy toho neopomněl využít.

A to taky trochu mohlo za to, že svět spadl do dvoutýdenní Kubánské krize. Víte, Chruščov držel v prezidentských volbách na amerického prezidenta palce mladému Kennedymu. Několikrát se nechal slyšet svými blízkými spolupracovníky, že Kennedy je ten člověk, se kterým mohou společně zažehnat hrozbu jaderné války. Všechny špionážní buňky, které Sovětský svaz tenkrát měl, musely na Chruščovův rozkaz lobbovat za Kennedyho. Při jejich prvním setkání na oficiální návštěvě ve Spojených státech údajně řekl Nikita mladému prezidentovi: „Já vás dostal do Bílého domu.“ V Kremlu Chruščov mluvil o Kennedym jenom jako o „svém prezidentovi“.

Co ale Nikita o svém prezidentovi nevěděl, bylo to, že Kennedy trpí šílenými bolestmi zad, které mu způsobují úmorné migrény. Dnes víme, že JFK v takové dny nemohl ani vyjít z místnosti, natož aby se dokázal o osud světa diplomaticky přetahovat s ukrajinským sedlákem, který má po kapsách tisíce jaderných zbraní. Tahle silná migréna prý přepadla Kennedyho na kongresu ve Vídni v roce 1961. Chruščov špatně vyhodnotil nevalné výkony svého protějšku jako politickou neschopnost a přesto, že měl osobně Kennedyho rád, ze své podstaty nemohl „slabosti“ amerického prezidenta nevyužít. A nechal na Kubě instalovat odpalovací sila pro nukleární rakety.

O těch dvou týdnech Kubánské krize by se daly napsat stohy knih, a stejně by nikdy nebyly popsány celé. Jak mezi Bílým domem a Kremlem chyběl přímý komunikační spoj, jak Kennedy i Chruščov v podstatě spali dva týdny ve své kanceláři. Jak se museli na oko přetlačovat, ale zároveň se oba horečnatě snažili najít nějakou cestu, která nekončí tím, že přemění svět na radioaktivní pustinu. Jak v tu chvíli osud světa visel na tom, že si bude mladý a vyfešákovaný absolvent Harvardu věřit s ukrajinským zemědělcem, který de facto nedochodil základku, a který se nahoru prodral přes dvě světové války a stalinistické čistky. A jak jim oběma v podstatě dýchal na krk násilný převrat.

Nějakým zázrakem se ale tenkrát stalo, že to klaplo. Že se jim společnými silami doslova podařilo odvrátit konec světa. A podle většiny historických pramenů to byl právě Nikita Chruščov, který se rozhodl obětovat svou světovou prestiž neústupného vyjednávače a stáhl rakety i lodě z Kuby jako první. Jen proto, že věřil „svému prezidentovi“, že toho nezneužije.

Chruščova tahle známka slabosti politicky stála místo a v roce 1964 ho zbytek strany poslal do důchodu a dosadili za něj Brežněva. To znamenalo konec Chruščovových reforem na dalších dvacet let. Ale svět tenhle vesnický balík zachránil.