Při Krvavé neděli umřelo dvě stě lidí. Nebo pět tisíc. Vojáci civilisty moc nepočítali – G.cz
Vyhledávání

Při Krvavé neděli umřelo dvě stě lidí. Nebo pět tisíc. Vojáci civilisty moc nepočítali

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

V neděli 20. ledna 1905 se sto čtyřicet tisíc dělníků z celého Petrohradu sešlo, aby protestovalo proti příšerným pracovním podmínkám a nárokům, které na ně carský režim kladl. Car Mikuláš II. už ve městě nebyl, ale bylo tam několik oddílů vojáků a carské policie. Důstojník těžce vyzbrojené jízdy vyzval dav, aby se rozešel. Dělníci odmítli. A den vstoupil do historie jako Krvavá neděle.

Jan Studnička
Jan Studnička 22.1.2020, 09:32

Takový "hodný" Rasputin

Jmenoval se Gapon. Georgij Apollonovič Gapon a byl to… světec. Alespoň ze začátku. Narodil se jako syn chudých ukrajinských rolníků, studoval teologii a v roce 1896 se šťastně oženil. Jeho krásná a milující žena mu ale do dvou let od sňatku zemřela a zlomený muž se plně oddal pravoslavné církvi. Přestěhoval se do Petrohradu a pracoval jako kazatel v sirotčinci, vězeňský kaplan, byl to přítel chudých a nezaměstnaných, ale byl znám i u Mikulášova dvora.

Byl osloven tenkrát nelegální Ruskou sociálně demokratickou dělnickou stranu, jestli by jim nemohl vytvořit organizaci, která by bojovala za lepší práci dělnictva v Petrohradě. Gapon ve velice krátkém čase získal do svého Shromáždění ruských továrních dělníků osm tisíc lidí a předčil očekávání svých zadavatelů. Petrohradská chudina viděla Gapona jako někoho, kdo má u dvora Mikuláše II. styky, někoho, kdo jim může pomoci.

Začátkem ledna 1905 zahájili dělníci stávku v Putilovských železárnách. Dělníci požadovali osmihodinovou pracovní dobu, lepší podmínky, vyšší platy pro ženy a sociální jistoty. Během několika dnů se Petrohrad ocitl v generální stávce. A levicově smýšlející Georgij Apollonovič přišel s myšlenkou, že osloví 9samotného cara a předloží mu svou petici s požadavky. Ve známost vešel citát, který tenkrát pronesl na stávkové schůzi: “Půjdeme rovnou za carem. A pokud nás car nepřijme, tak pro nás žádný car neexistuje.” Dělníci si odhlasovali schválení petice a její předání bylo určeno na neděli 20. ledna. Na Krvavou neděli.

S sebou si vemte pláštěnky a dobrou náladu!

Dav sto čtyřiceti tisíc dělníků i s manželkami a ženami se celé dopoledne scházel v centru města. Desítky tisíc lidí proudily ulicemi a v čele demonstrace šel Gapon s připravenou peticí. V davu pravděpodobně neměl nikdo nejmenší tušení, že car z obavy o svou rodinu odjel z Petrohradu a jeho poslední rozkazy byly “hlídat Zimní palác”.

Gapon vedl lidi až k Navorské bráně, kde jim cestu zastoupila plně ozbrojená pěchota a hlavní dav obklíčily jízdní jednotky. Když měli dělníci odřízlé cesty pryč a byli1 těsně namačkáni na sebe, začali vojáci bez varování pálit do davu. Lidé v první chvíli neměli kam utíkat, takže čelo davu schytalo tři salvy za sebou, než se vůbec někam pohnulo. Jezdci tlačili všechny před sebou a útočili šavlemi, dělníkům se nakonec podařilo prorazit na několika místech kordony a deseti tisíce lidí v šílené hrůze prchaly z centra Petrohradu, zatímco je pronásledovala profesionální carská armáda.

Oficiální čísla carského režimu tvrdila, že zemřelo sto třicet lidí a nějakých tisíc bylo raněno, podle historiků mohlo být obětí na životech až tisíc a sovětská propaganda o pár let později ustanovila oficiální číslo na necelých pěti tisících.

Skoro!

Po vůdcích demonstrace šla Ochranka, tak se říkalo tajné carské policii. Gapona u sebe několik dní ukrýval spisovatel Maxim Gorkij, než se rozhodl emigrovat ze země do Finska. Vrátil se ale už za několik měsíců, protože Krvavá neděle spustila něco nečekaného. Stávky vybuchovaly po celém Rusku a proticarské nálady sílily v podstatě po celý zbytek roku.

Nejvýznamnější asi byla stávka železnic a vzpoury v carském námořnictvu. Jedno ze vzbouřených plavidel byl křižník Potěmkin, který se velice slavně pokoušel podpořit stávku v Oděse. Potlačování odporu v Oděse nakonec přivedlo carské jednotky do krvavé spirály vraždění civilistů a nakonec hezky rusky k židovskému pogromu.

Komunisté viděli situaci v Rusku tak nadějně, že se dokonce stavil na pár měsíců Lenin zpátky do vlasti, ale tuhý absolutismus a tvrdý útlak carské rodiny nakonec zvítězil. Alespoň ještě na pár let. Mikuláš II. udělal několik naoko reforem a revoluční nálady opadly.

A Gapon se po pár měsících s Leninem v exilu rozhodl, že se zkusí rehabilitovat u dvora. Nepodařilo se mu to a Ochranka ho oběsila v zimním srubu u finských hranic.

Ale nebojte se, bolševici si to s Romanovci vyříkali hned o pár let později. Pomocí popravčí čety ve sklepě jednoho jekatěrinburského domu. Ale o tom až příště, děti.

Podobné články

Doporučujeme

Další články