Během bitvy o Středozemní moře způsobovala britská posádka na ostrově Malta značné potíže německým a italským konvojům, které zásobovaly vojska v severní Africe. Operace Herkules byla německým krycím označením pro plánovanou německo-italskou invazi na Maltu. K té však nikdy nedošlo, a to zejména kvůli zkušenosti s obrovskými ztrátami elitních jednotek v bitvě o Krétu a obecným obavám z italské nespolehlivosti při společných akcích Osy.
Pyrrhovo vítězství na Krétě
Když v roce 1941 německé jednotky dobyly Krétu, jednalo se zcela jednoznačně o známé Pyrrhovo vítězství. Nacistickému Německu se sice podařilo z ostrova vyhnat spojenecké jednotky a získat tak na první pohled důležitý strategický bod ve Středozemí, ovšem za jakou cenu.
Ztráty byly obrovské, navíc se týkaly výsadkářů, což byly Hitlerovy oblíbené elitní jednotky. Němci během invaze na ostrov Kréta navíc ztratili také téměř čtyři stovky letounů a Kréta se nakonec ukázala jako ne tak důležitá a strategická, jak se původně předpokládalo. Posádka na ostrově zůstala do konce druhé světové války prakticky nečinná, neboť k pobřeží severní Afriky to z ostrova bylo stále ještě daleko.
Bitva o Krétu je však speciální především tím, že se jednalo o v podstatě jedinou významnou bitvu historie, která byla z jedné strany svedena pouze za pomocí vzdušně výsadkových a vzdušných jednotek. Podobně plánovaná byla i takzvaná Operace Herkules, která si kladla za cíl dobytí Malty.
Operace Herkules
A proč zrovna Malta? Spojenecká ostrovní posádka činila potíže německým i italským konvojům, které zásobovaly jednotky Osy v severní Africe, kde probíhala životně důležitá ofenzíva. S útokem na Maltu souhlasil jak Adolf Hitler, tak Benito Mussolini, který dokonce prohlašoval, že „Malta je pistole namířená proti Sicílii“.
Operace Herkules byla plánovaná na červenec 1942, přičemž plány se začaly připravovat již v březnu téhož roku. Útoku se měla účastnit jedna německá parašutistická divize a čtyři italské, z nichž dvě byly výsadkové a dvě měly být přepravené po moři. Kromě námořnictva mělo být do boje nasazeno také na 1300 letounů a kluzáků.
Plán operace postupoval v souladu s činností Erwina Rommela v severní Africe, jenž měl podniknout ofenzívu na Kyrenaice v Libyi a dobýt Tobruk, načež by byly všechny síly nasazeny proti Maltě. Po obsazení Malty by totiž Rommel mohl s klidnějším vědomím obnovit postup do Egypta a obsadit Suezský průplav.
Erwin Rommel a ofenzíva v severní Africe
Přípravy operace byly ovlivněny zejména vývojem situace na středomořském bojišti, a to tak, že operace postupně ztrácela prioritu. Adolf Hitler se navíc velice obával masivních ztrát, což plynulo ze zkušenosti z invaze na Krétu, kde zahynuly tisíce elitních nacistických výsadkových jednotek. Hitler se rovněž obával italské nespolehlivosti, se kterou již měla německá armáda mnohé zkušenosti.
Letecké útoky navíc Maltu dokázaly dostatečně ochromit, což znovu podkopalo důležitost a nutnost jejího případného obsazení. Současně byla německá ofenzíva v severní Africe velice úspěšná, zejména díky zásluhám a zdatnému taktickému vedení Pouštní lišky. Byl to právě Rommel, jenž se obrátil na Adolfa Hitlera po dobytí Tobruku a navrhl odklad invaze na Maltu na září 1942, zároveň požádal o souhlas s pokračováním své ofenzívy. Jednotky pro operaci Herkules byly nakonec převeleny do Afriky.
Operace Herkules nakonec nebyla realizována ani v pozdějším termínu, a nakonec byla definitivně zcela opuštěna, což se v důsledku projevilo jako závažná strategická chyba. Spojenecká posádka na Maltě se totiž postupně z nátlaku německého letectva oklepala a brzy se podařilo obnovit její ofenzivní činnost, což působilo silám Osy v průběhu druhé světové války závažné škody.
Zdroj: Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
