fb pixel Díl I.: Útok na Mers-el-Kébir: Britské napadení francouzské námořní základny je smutnou ironií druhé světové války – G.cz
Vyhledávání

Díl I.: Útok na Mers-el-Kébir: Britské napadení francouzské námořní základny je smutnou ironií druhé světové války

Zdroj: Jacques Mulard - Phototèque personnelle de l'auteur, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3914615

Kritická situace na přelomu jara a léta roku 1940 po nacistickém napadení pevninské západní Evropy přinesla hned několik zvláštních a nevídaných politických kroků. Nejprve se Spojené království s Francií pokusilo vytvořit Francouzsko-britskou unii, která měla postupující nacistickou sílu odrazit. Plán ovšem ztroskotal na rozhodnutí servilní francouzské (později vichistické) vlády v čele s Philippem Pétainem. Ke kontroverzním okamžikům druhé světové války se řadí také britský útok na francouzskou námořní základnu Mers-el-Kébir. Útok byl součástí operace Catapult, tedy britského plánu sabotovat, neutralizovat nebo úplně zničit francouzské lodě, aby se zabránilo jejich padnutí do německých rukou v důsledku spojenecké porážky v bitvě o Francii. V případě francouzského loďstva se totiž po Královském námořnictvu jednalo o druhou největší sílu válečných lodí v Evropě. Taková síla nesměla padnout do rukou nacistům a Britové byli za tímto účelem připraveni udělat téměř cokoliv.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 12.3.2022, 10:42

Následující dvoudílná série se zaměřuje na aspekty a konsekvence britského útoku na francouzskou námořní základnu Mers-el-Kébir na pobřeží Alžírska, ke kterému došlo v rámci operace Catapult, tedy britské snahy preventivně neutralizovat či zneškodnit francouzské loďstvo, aby nepadlo do rukou armády nacistického Německa. Díl I. – Francouzské námořnictvo, britské ultimátum a operace Catapult.

Francouzské loďstvo nesmí padnout do rukou nacistů

Když se nacistickému Německu podařilo na počátku druhé světové války během jednoho měsíce zlomit Francii, tehdy pravděpodobně nejmocnější a nejsilnější velmoc v pevninské západní Evropě, před „spojeneckými“ vládami vyvstala životně důležitá otázka – jak reagovat a jak postupovat? Jak již bylo řečeno v sérii o pokusu o vytvoření Francouzsko-britské unie, Winston Churchill chtěl společně s několika zástupci francouzského vedení vytvořit jednotný francouzsko-britský stát, který by společně řídil obranu, finance, zahraniční politiku i hospodářství.

Francouzská armáda se tehdy mohla stáhnout na území svých koloniálních držav (např. Alžírsko), případně ustupovat od Paříže do jižní Francie. Francouzská vláda ovšem před potenciálním splynutím s Británií zvolila raději servilitu vůči nacistickému režimu. Současně s těmito okolnostmi však vyvstala ještě jedna klíčová otázka – co se stane s obrovským francouzským námořnictvem, když Francie kapitulovala?

Rovněž již bylo zmíněno, že francouzské námořnictvo patřilo paradoxně k těm nejsilnějším složkám a dimenzím francouzských ozbrojených sil. Bylo nutné zařídit situaci takovým způsobem, aby loďstvo za žádnou cenu nepadlo do rukou nacistického Německa, přičemž hlavním aktérem v této iniciativě byla pochopitelně přímo ohrožená a opuštěná Velká Británie.

Čtyři možnosti

Britové byli okolnostmi donuceni dát svým francouzským spojencům na výběr čtyři možnosti. 1) Francouzi mohli své loďstvo přesunout do přístavů v Karibiku, kde měla jak Francie (Francouzská Guayna), tak Británie (Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy) své kolonie. Lodě by se tak dostaly daleko od vlivu nacistické armády.

2) V druhém případě mohli Francouzi své lodě poslat do přístavů ve Spojených státech, kde mohly v bezpečí přečkávat a být, stejně jako v prvním případě, daleko od vlivu nacistického Německa.

3) Třetí možnost již byla poněkud extrémnějším řešením, jednalo se totiž o jakési krizové řešení v tom nejzazším případě. Pokud by Francie své lodě nepřesunula z nacistického dosahu, měla sáhnout k drastickému kroku, tedy všechny lodě v ohrožených přístavech sabotovat a potopit. Sice se jednalo o „neideální“ řešení, nicméně bylo víceméně snadno proveditelné a stoprocentně účinné.

4) Čtvrtá možnost byla tím vůbec nejdrastičtějším a zcela objektivně „nejhorším“ možným řešením. V případě, že by Francie nepřistoupila na ani jednu z předchozích tří možností v požadovaném časovém termínu, byla by Británie nucena francouzské přístavy napadnout a zmocnit se francouzských lodí na vlastní pěst, případně je během útoku sabotovat nebo potopit.

Operace Catapult

Jak již napovídá titulek článku, čtvrtá možnost byla ta, ke které nakonec došlo. Francie sice garantovala Spojenému království, že se uchýlí ke třetí možnosti a všechny lodě v dosahu nacistických vojsk sama potopí, stanovený čas ovšem již uplynul a Francie neudělala nic. Sám admirál François Darlan, velitel francouzského námořnictva, ujišťoval Brity, že flotila zůstane pod francouzskou kontrolou. Winston Churchill společně s válečným kabinetem ovšem (i vzhledem k nesplněnému časovém ultimátu) usoudili, že riziko je příliš velké. Velká Británie letecky a námořně zaútočila na lodě francouzského námořnictva na námořní základně v Mers-el-Kébiru v Oranu na pobřeží francouzského Alžírska.

Útok byl součástí operace Catapult, tedy britského plánu neutralizovat nebo úplně zničit francouzské lodě, aby se zabránilo jejich případnému padnutí do německých rukou v důsledku porážky spojenců v bitvě o Francii. K útoku došlo krátce poté, Francie podepsala příměří s hitlerovským Německem a Itálií, které vstoupilo v platnost dne 25. června roku 1940. Britové se zaměřili především na pět bitevních lodí třídy Bretagne a Richelieu a dvě rychlé bitevní lodě třídy Dunkerque – nutno podotknout, že po královském námořnictvu se jednalo o druhou největší sílu válečných lodí v Evropě.

Zdroje: TheArchive, Fronta, Wikipedia

Podobné články

Doporučujeme

Další články