Novotná na scénu!
S historií české opery má většina z nás spojenou především Emu Destinnovou. Její žákyně Jarmila Novotná ale rovněž dokázala uspět v zahraničí, a to dokonce nejen na poli opery. Zpěvačka narozená 23. září 1907 v Praze patřila k největším jménům ve svém oboru a ke slávě jí mimo jiné pomohla i podpora rodiny Masaryků. Sám Jan Masaryk ji doprovázel na klavír, když nazpívala české národní písně jako součást svého portfolia ve snaze prosadit se v USA.
Novotná se narodila do rodiny majitele módního salónu, ale už jako dítě hrozně ráda zpívala. Měla krásný hlas a ráda jej trénovala. Kromě toho hrála na klavír a také hrála v dětském ochotnickém divadle - právě herecký talent jí posléze hodně pomohl v kariéře, neboť mnoho operních pěvkyň jej prostě nemělo. Rodiče ji velice podporovali a zároveň v ní pěstovali patriotismus, který jí zůstal celý život, ačkoliv jej nakonec prakticky celý strávila za hranicemi. Tam se poprvé dostala krátce poté, co se po dovršení osmnácti let stala sólistkou Národního divadla. Její první zájezd ještě pod ND ji zavedl do Polska, kde okamžitě dostala několik nabídek na zahraniční angažmá. Na konci 20. let zářila v Itálii, kde si rozšířila hudební vzdělání, a na začátku těch 30. se jí „ujali“ v Berlíně, a to dokonce v tamní Státní opeře.
Jenže pak se k moci dostal Hitler a nacismus vstoupil do života a kariéry Novotné poprvé. Nepřipadalo totiž v úvahu, aby Beethovena v hlavním městě Německa zpívala cizinka a ještě navíc v češtině. Novotná se tedy raději vrátila do Československa. Zkusila pak krátce působit ještě v Rakousku, ale temná moc Třetí říše sílila. Ještě jednou se představila jako Rusalka na scéně Národního divadla, a pak se rozhodla odejít za oceán, do USA. Asi netušila, že tam bude mít největší úspěch, a to i proto, že to ze začátku vůbec neměla jednoduché.
Jarmila Novotná byla půvabná, měla lahodný a trénovaný hlas a, jak již padlo, i herecký talent. Ale takových žen bylo ve Spojených státech mnoho. Zpěvačka tam přijela a musela začínat v podstatě úplně od začátku. Pomohly jí dvě věci. Už v roce 1931 se totiž vdala za velkostatkáře a podnikatele Jiřího Daubka, který patřil k šlechtické rodině. Nejednalo se sice o vysokou aristokracii, podle rakouské šlechtické hierarchie mu náležel jen titul rytíře, ale i tak mohla Novotná s touhle kartou pracovat. Její druhou pákou byla podpora rodiny Masaryků, zejména pak Jana Masaryka, který ji rád doprovázel na klavír nejen na večírcích lepší společnosti.
Obě skutečnosti v kombinaci s jejím talentem byly zjevně dostatečné. Z Novotné se stala takové hvězda, že v roce 1943 jela turné po Jižní Americe a v době, kdy taková věc byla spíše ojedinělá, pořádala stadiónové koncerty pro desetitisíce lidí. Opravdová superstar své doby. I přes obrovskou popularitu se nicméně Novotná po válce toužila vrátit do vlasti. I tady stihla odjet tour, ale po únoru 1948 se rozhodla vrátit a trvale se usadit ve Spojených státech. Tam získala angažmá v renomované Metropolitní opeře v New Yorku, kde zůstala až do roku 1956 a hrála v klasikách jako Kouzelná flétna, Don Giovanni, Manon či Orfeus a Eurydika. Její poslední rolí na slavných prknech se stal princ Orlofsky ve Straussově operetě Netopýr. Do Československa se pak už vracela pouze jako návštěvnice a bylo s podivem, že jí to jako emigrantce komunisté povolili. Jinak ale žila v Rakousku, kam se přestěhovala na konci 50. let, a do USA jezdila za synem Jiřím.
Zajímavé na Novotné je jistě i to, že se dokázala slušně renomovat také jako filmová herečka. Na stříbrném plátně se objevila celkem patnáctkrát, i když, pravda, někdy to bylo v divadelních záznamech. Její asi nejzásadnější rolí je ta ve snímku Freda Zinnemanna Poznamenaní. Novotná si v něm zahrála zoufalou matku, která během druhé světové války hledá svého ztraceného syna. Toho syna pak ztvárnil dětský herec rovněž československého původu Ivan Jandl, který za svůj výkon získal Oscara a je dodnes jediným „naším“ hercem, kterému se této pocty dostalo.
Novotná zemřela relativně krátce po sametové revoluci, a sice v roce 1994. Tři roky před smrtí si ještě stihla převzít Řád T. G. Masaryka IV. třídy a získala i čestné občanství Prahy. Na druhý břeh tato ikona českého operního světa odešla v New Yorku a je pochovaná v rodové hrobce Daubků v Litni u Berouna.