Voynichův rukopis je mnohými považován za nejzáhadnější knihu světa. Proč? Protože se jej desítkám odborníků, vědců, kryptologů, lingvistů a matematiků dosud nepodařilo rozluštit. Pokusů o jeho rozšifrování proběhlo nespočet, stejně jako bylo předloženo nespočet teorií vysvětlujících jeho obsah či původ. Voynichův rukopis je obestřen mlhou tajemství. Je autorem rukopisu Leonardo da Vinci? Byl snad rukopis sepsán v Praze? Nebo se jedná o pouhý žert s neexistujícím písmem, které nemá žádný význam?
Voynichův rukopis je záhadou
Když Jean-François Champollion rozluštil s pomocí trojjazyčné Rosettské desky egyptské hieroglyfy, jednalo se o převratný úspěch a obrovský posun ve vědecké disciplíně s názvem egyptologie. Nejednalo se o nijak snadný úkol, přeložení egyptských hieroglyfů z Rosettské desky, která mimo to obsahovala ještě nápisy v řecké alfabetě a démotickém písmě, trvalo Champollionovi několik let.
Voynichův rukopis je však ještě mnohem zapeklitější záležitostí, neboť k němu neexistuje žádné podobné vodítko, kterým byla v případě hieroglyfů právě Rosettská deska. Voynichův rukopis je záhadný kodex zapsaný na pergamenovém papíru o velikosti 23,5 × 11,2 centimetru. Skládá se z přibližně 240 stran s čistou obálkou, jež neuvádí ani název, ani jméno autora. Tento fakt sám o sobě přidává knize jakousi záhadnou auru.
S neuvedeným jménem autora souvisí i název „Voynichův rukopis“. Wilfrid Michael Voynich totiž nebyl autorem rukopisu, ale polským obchodníkem a sběratelem starožitných knih, jenž roku 1912 tento záhadný a neobyčejný rukopis zakoupil v Itálii. Voynich již tehdy rozpoznal, jaké tajemství před ním leží. Nerozluštěná kniha s podivným rukopisem a značným množstvím různorodých ilustrací – od obrázků rostlin přes vesmír až po zvěrokruh a nahé ženy v koupacích scénách.
Vědecké pojednání ze středověku
Text rozhodně nebyl neznámou záležitostí a není tedy nerozluštěn z důvodu nedostatečného zájmu – právě naopak. Byl analyzován již mnoho dekád předtím, než jej obchodník Voynich v Itálii odkoupil. Až Wilfrid Voynich ale rozjel masivní kampaň s cílem text dešifrovat a rozluštit. Text je složen ze „slov“ napsaných neznámou abecedou a uspořádán v kratších odstavcích. Svým vzezřením kniha působí jako jakési vědecké pojednání z dob středověku, nicméně jde pouze o odhady.
O tom, z jaké doby rukopis vlastně pochází, se vedly dlouhé debaty. V roce 2009 však byla kniha podrobena důkladné analýze, při které se pomocí radiokarbonové metody zjistilo, že rukopis byl s největší pravděpodobností sepsán někdy mezi lety 1404 až 1438. Do období středověku se tedy vědci se svým odhadem trefili správně. Je tu však mnohem větší problém – obsah knihy je naprosto neznámý a ani jedinému slovu nelze porozumět.
Po zakoupení knihy pořídil Voynich mnoho fotokopií, které rozeslal všem možným vědcům, kryptografům a lingvistům. Ani jednomu se však kód knihy nepodařilo rozluštit. Bylo navrženo obrovské množství řešení, díky nimž by se knihu podařilo přeložit, pokaždé to však skončilo stejným závěrem. Astronomové, chemikové, matematikové i historikové se na tomto bádání společně podíleli, ovšem neúspěšně. Jediný menší úspěch zaznamenala skupina botaniků, kterým se díky ilustracím podařilo v knize rozpoznat několik rostlinných druhů pocházejících z Evropy i Nového světa.
Voynichův rukopis má souvislost i s českým prostředím, neboť prvními známými vlastníky tohoto záhadného textu byli pražští učenci. Někteří vědci tedy připouští, že rukopis mohl být možná v Praze dokonce i sepsán. Zde se však vědci vůbec neschází. Značná část vědecké komunity tvrdí, že spis pochází z Itálie. Někteří tuto teorii rozpracovávají ještě dále a tvrdí, že rukopis napsal mladý Leonardo da Vinci, který byl znám tím, že si vymýšlel svá vlastní zašifrovaná písma, jak se můžete dočíst na Wikipedii.
Matematický algoritmus autistického mnicha, nebo pouhý žert?
Jak uvádí kniha 100 Mysteries of Science Explained, rakouský matematik Andreas Schinner v roce 2007 řekl, že rukopis mohl být napsán autistickým mnichem, jenž během psaní podvědomě následoval zvláštní matematický algoritmus ve své hlavě. Zmínka o algoritmu je důležitá, neboť v textu lze vysledovat zákonitosti a pravidelnost. Nejedná se tedy o hromadu nesmyslně poskládaných znaků, některé z nich po sobě totiž jdou dle určitých zákonitostí, které se napříč rukopisem opakují.
Ať už je pravda kdekoliv, Voynichův rukopis zůstává záhadou a teorií o jeho původu a smyslu je čím dál tím více. Některé teorie například naznačují, že dokument pochází od Aztéků ze Střední Ameriky. Jedna z nejpopulárnějších teorií je pak ta „nejjednodušší“ – že se jedná o pouhý podfuk a záměrně napsaný „blábol“, který žádný obsah ani smysl nemá. Že jde prostě jen o pouhý žert, o vymyšlené znaky a vymyšlená „slova“. Vzhledem k ilustracím a vysledovaným zákonitostem v textu se však většina vědců přiklání k tomu, že Voynichův rukopis obsah a smysl má a že jej lze rozluštit. Každý rok lze slyšet o některém vědci, jemuž se podařilo Voynichův rukopis KONEČNĚ rozluštit. Zpráva oběhne celý svět, vědec schytá vlnu kritiky od jiných vědců, kteří jeho poznatky označí za odhady a pouhé domněnky, načež se po „rozluštěném rukopisu“ slehne zem. Za krátký čas přijde s revolučním objevem zase jiný vědec a koloběh se opakuje. V současnosti je záhadný a dosud nerozluštěný Voynichův rukopis ve vlastnictví americké Yaleovy univerzity pod označením MS 408.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
