Mussolini vyvěšený na benzínce, Kaddáfí v rozběsněném davu aneb Neslavné konce slavných diktátorů – G.cz
Vyhledávání

Mussolini vyvěšený na benzínce, Kaddáfí v rozběsněném davu aneb Neslavné konce slavných diktátorů

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Říká se, že kdo s čím zachází, tím také schází. A pro totalitní režimy a masové popravy to platí dvojnásob. V místech, kde jsou přísné rozsudky a tresty smrtí běžnou věcí, která prostě patří k dění státu, nevíte dne ani hodiny, kdy se to může přihodit vám. I když sedíte úplně na vrcholu.

Jan Studnička
Jan Studnička 16.8.2020, 12:27

Když vám to přeroste přes bunkr

S mixem znepokojení a očekávání sledujeme tady v redakci situaci v Bělorusku. Samozřejmě, že je naprosto otřesné, co se tam děje, ale zároveň… ten režim se tam neobjevil před týdnem, byl tam celá léta. Akorát, že teď je zatlačený do kouta a hrozí jeho pád. Místní policisté jsou extrémně brutální, v pátek se museli propouštět zadržení z přeplněných věznic a na povrch vyplynuly příšerné historky o strašlivém bití, ponižování, sexuálním násilí a podobně. Lukašenko nyní sváží své příznivce ze všech koutů země do hlavního města, aby ho podpořili proti těm, kteří už prezidenta v zemi nechtějí. A to ani není řeč o tom, že se do toho všeho má nějakým způsobem vvložit Putinovo Rusko.

Máme trochu pocit, že pokud půjde Lukašenkův režim do kytek, nepůjde do kytek bez boje. A pak nikdo nebude mít zájem na tom, aby vše proběhlo hladce a sametově. Existuje reálná obava, že než celá tahle věc skončí, někdo se zhoupne na lampách veřejného osvětlení. A klidně to může být sám Lukašenko.

Diktátor totiž nikdy nedopadne dobře. Doopravdy. I když se mu náhodou podaří umřít přirozenou smrtí, většinou poslední roky svého života tráví v krytu, protože je paranoidní až za hrob. První Kim třeba chodil posledních několik let svého života s výrůstkem na hlavě, protože se bál na operace. Myslel si, že jakmile půjde pod narkózu, někdo ho oddělá. A to byl muž, který žil uprostřed svého vlastního státu. Jak se asi musí cítit diktátoři, kteří emigrují za hranice, a pak dožívají v exilu až do konce svých dní?

Ale stoprocentně nejveselejší jsou diktátorské konce, kdy toho konkrétního vladaře dostihne hněv jeho vlastních lidí. Ne, neobhajujeme tady násilí ani popravy. I když víme, že to byly stvůry, stejně se nám z některých záběrů navalovalo. Ale když se začtete do toho, co ti lidé udělali, tak minimálně rozumíte tomu, proč si je dav tak strašně podal.

Můžete to udělat v naší galerii. Čtenáři. Pane Lukašenko.

Podobné články

Doporučujeme

Další články