Když 1. srpna roku 1944 vypuklo v Polsku varšavské povstání, vydal Adolf Hitler na Himmlerův popud bezprostřední a rezolutní rozkaz – Varšava musí být zničena a všichni její obyvatelé vyvražděni. Masakr, který se v následujících dnech odehrál zejména ve varšavské čtvrti Wola, se dá považovat za největší jednorázový masakr civilního obyvatelstva spáchaný během druhé světové války v Evropě. Zrůdné praktiky německých vojáků ve Wole vyvrcholily 5. srpna 1944, před 79 lety.
4/5 obtíží
„Máme v této zemi jeden bod, z něhož pochází veškeré zlo: je to Varšava. Kdybychom v Generálním gouvernementu neměli Varšavu, neměli bychom 4/5 obtíží, s nimiž musíme bojovat. Varšava je a zůstane ohniskem nepokojů, místem, z něhož se neklid rozšiřuje do celé země.“ Tato slova si 14. prosince roku 1943 zapsal do deníku Hans Frank, prominentní nacista a v letech 1939 až 1945 generální guvernér okupovaného Polska.
Polsko bylo již od počátku druhé světové války jakýmsi trnem v patě nacistické Třetí říše. Svou vlast Poláci bránili, bojovali a nepřátelům škodili, ač třeba ne úplně úspěšně. Svou roli v tomto ohledu sehrála vyspělost a výcvik německé armády. Nacisté v průběhu druhé světové války považovali za centrum tohoto vytrvalého polského odboje Varšavu. Polské hlavní město mělo být v rámci územně-správní jednotky Generálního gouvernementu degradováno do role provinčního města, což se však nedařilo a Varšava stále projevovala známky polského politického, kulturního a intelektuálního života.
Ve Varšavě navíc fungovaly rozsáhlé a organizované struktury odbojového hnutí, které často nacistickým jednotkám v zemi zatápělo. Vše vyvrcholilo vypuknutím varšavského povstání, ke kterému došlo 1. srpna roku 1944. Nutno podotknout, že ačkoli se nacistické Německo v té době nenacházelo zrovna v nejlepší situaci, na brzký konec války mohl málokdo pomýšlet. Natož pak nacističtí pohlaváři v čele s Adolfem Hitlerem, který si porážku odmítal připustit.
V hlavní roli Himmler
Jak uvádí wikipedie, když Heinrich Himmler obdržel zprávu o propuknutí varšavského povstání, odebral se údajně okamžitě za Adolfem Hitlerem a sdělil mu: „Můj Vůdce, není to pro nás příliš vhodná chvíle. Z historického pohledu je ale požehnáním, že to Poláci udělali. Za pět, šest týdnů se z toho dostaneme a potom bude Varšava – hlavní město, hlava, inteligence toho bývalého 16-17 milionového národa Poláků – zničena. Tento národ nám už 700 let blokuje Východ a od první bitvy u Tannenbergu nám stojí v cestě. Ale tento historický polský problém už brzy nebude představovat velký problém pro naše děti a pro všechny, kteří přijdou po nás – a dokonce už ani pro nás.“
Na základě tohoto Himmlerova proslovu a také na základě porady, která se odehrála 1. až 2. srpna roku 1944, vydal Adolf Hitler bezprostřední rezolutní rozkaz – srovnat Varšavu se zemí a vyvraždit všechny její obyvatele. Rozkaz, který obdržel SS-Obergruppenführer Erich von dem Bach-Zelewski, velitel sil určených k potlačení povstání, zněl údajně takto: „Každého obyvatele je třeba zabít, brát zajatce je zakázáno. Varšava bude srovnána se zemí. Tímto způsobem vznikne odstrašující příklad pro celou Evropu.“ Někteří vysoce postavení nacističtí důstojníci navíc obdrželi písemný rozkaz od Himmlera – vlastně se jednalo spíše o jakési svolení či požehnání – že mohou zabíjet koho chtějí, jak se jim zlíbí. Himmler se na zničení Varšavy a na masakrech tamějších obyvatel podílel více než aktivně. Nenávist vůči Polákům podněcoval v německých vojácích snad ještě výrazněji než sám Adolf Hitler.
Masakry ve Wole
Němečtí vojáci na území města Varšavy rozkazy uposlechli a najednou zvlčili. Zajatce začali střílet, raněné dobíjet k smrti. V ulicích Varšavy se od vypuknutí povstání tvrdě bojovalo, síla však byla především na straně Němců. K nejtvrdším potyčkám docházelo ve varšavské čtvrti Wola, která byla jedním z důležitých bodů hlavní komunikační tepny města. Polské jednotky zde zaujímaly spíše defenzivní postavení, dorážely na ně totiž stále sílící nacistické skupiny, které se dopouštěly četných porušení válečného práva.
Docházelo také k obrovským masakrům civilního obyvatelstva, které začaly vrcholit právě dne 5. srpna 1944. Němečtí vojáci hromadně vyháněli varšavské obyvatele z jejich domů ven na ulici, kde je posléze zabíjeli nebo znásilňovali. Pochopitelně docházelo ze strany nacistů také k rozsáhlým loupežím, jež se však nemohou rovnat se škodami na lidských životech. Německé jednotky bojující ve Wole se často neštítily využít civilní obyvatelstvo jako živé štíty, které kryly útok pěchoty nebo tankových divizí. Jednalo se zejména o ženy a děti.
Vojáci divize „Hermann Göring“ v jednu chvíli například použili 50 Poláků přivázaných k žebříku jako krytí pro tanky, které se blížily k povstalcům poblíž Okopowé ulice. Běžnou praktikou (zejména již zmíněné divize) bylo také hnaní několika set polských obyvatel před postupující německou kolonou. Tito Poláci sloužili v popředí kolony Němcům jako krytí, zároveň museli také rozebírat barikády, které stály v cestě. Mnoho obyvatel Varšavy tímto způsobem zemřelo v křížové palbě.
Masakry ve čvrti Wola byly obrovskou koncentrací nenávisti a zla. Desítky tisíc obyvatel zde v několika dnech zahynuly z pouhého rozmaru skupinky vyšinutých bláznů. Během tohoto zrůdného masakru přišlo o život odhadem přes 50 tisíc polských obyvatel – mužů, žen i dětí. Jednalo se o pravděpodobně největší masakr civilního obyvatelstva spáchaný v Evropě v období druhé světové války, současně také o pravděpodobně největší jednotlivý zločin proti polskému národu v celé historii.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
