Krajina ve stínu je inspirována skutečnou událostí. Při Tušťském masakru zemřelo čtrnáct nevinných – G.cz
Vyhledávání

Krajina ve stínu je inspirována skutečnou událostí. Při Tušťském masakru zemřelo čtrnáct nevinných

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

Krajina ve stínu je nový český historický film, v němž se režisér Bohdan Sláma pustil do nesnadné látky - rozhodl se zachytit válečný a poválečný život na venkově v československém pohraničí. Za inspiraci mu posloužilo několik skutečných příběhů z tzv. divokého odsunu, nejvíce pak událost, která vešla ve známost jako Tušťský masakr.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 9.9.2020, 10:26

Krajina ve stínu pomsty

Nový film Bohdana Slámy Krajina ve stínu byl dlouho vyhlížen, neboť český tvůrce hned na začátku oznámil, že chce točit o jednom z nejrozporuplněji vnímaných a dodnes diskutovaných období naší historie - o poválečném odsunu německého obyvatelstva z československého pohraničí. Zejména tzv. divoký odsun, kdy se Češi v zápalu pomsty toužili vybít mnohdy i na lidech, kteří s nacismem neměli vůbec nic společného, je vnímán jako velká černá bradavice na tváři dějin naší země. A my pořád nějak ne a ne nechat si ji vypálit. Sláma nás k tomu novým počinem zkusí donutit.

A aby byl opravdu autentický, rozhodl se režisér nechat se inspirovat skutečnou historickou událostí, která vešla ve známost jako Tušťský masakr. Mluvil přímo s rodáky z vesnice Tušť, kde se během války i po ní odehrála řada brutálních příkoří. "Moje matka mi vyprávěla, že když jsme šli, já v kočárku a moje dvě sestry, byli jsme vzadu, kde s námi byla i matka jedné z popravených. Šla s námi vzadu a pořád se otáčela a čekala, jestli její dcera půjde s námi. Nesla kufřík a kabelku. Protože šla pomalu, jeden z partyzánů, kteří s námi šli, si myslel, že je kufr těžký, tak jí kufr vzal a hodil ho do příkopu. Ona už pak šla jen s tou kabelkou, a když jsme přicházeli na hranice, přijel člověk, který už obsadil její chalupu a asi tam něco hledal, přijel zadýchaný a kabelku jí vyrval z ruky. Těsně před hranicemi. Nevíme, o co mu šlo, a co hledal," vypráví Ferdinand Korbel, jehož rodiče jsou v podstatě ústředním párem Slámova filmu. Tam se ale jmenují Veberovi a hrají je Magdalena Borová a Stanislav Majer.

14 mrtvých v jámě

Tušť byla na rozdíl od jiných vesnic československého pohraničí jednou věcí specifická. Původně se totiž jmenovala Schwarzbach a patřila dlouhá staletí pod Dolní Rakousy. Československu připadla s částí území nazývanou Vitorazsko až v roce 1920. Zatímco ale Rakousko zdejší neúrodnou půdu kompenzovalo dotacemi, Československo nikoliv. Zdejší obyvatelé navíc nevěděli, čí jsou - národnostně Rakušané, doma mluvící česky, ale knihy čtoucí v němčině. Okolní obce a především úředníci se navíc na zdejší dívali jako na vyvrhele. To všechno vyústilo v obrovské zklamání starousedlíků z celého toho přesunu pod ČSR, a proto se část z nich ve 30. letech, těch před válkou, přihlásila k německému občanství.

To bylo ale vše. Během války nehrálo roli, kdo je Čech, a kdo Němec. Všichni tam byli prostě sousedé. Drželi spolu. Za války nepřišlo z Tušťě na gestapo jediné udání, dokonce ani anonymní. Jenže pak přišel rok 1945 a všechno se změnilo. Davová psychóza posedla Čechoslováky i navrátilce z koncentračních táborů a lágrů, kteří toužili po pomstě. A když už ji nemohli provést přímo na vojákovi wehrmachtu nebo důstojníkovi SS, stačilo cokoliv německé.

V Tušti byli strůjci tragického vyvrcholení nešťastné situace tři muži. Václav Maxa, Vladimír Hobza a František Říha. Ten první se 10. května 1945 vrátil z Terezína, kde strávil 3 roky kvůli židovskému původu manželky (ta i se zbytkem své rodiny zemřela v jiném koncentračním táboře během války) a kvůli členství v předválečné KSČ. Nyní dostal do rukou obrovskou moc a revolučním gardám v okolí přikázal pozatýkat Němce, jejich příbuzné i Čechy, kteří se hlásili k německému občanství. Ten druhý velel partyzánům a se svými kumpány divoce řádil všude možně po Vitorazsku. Likvidoval vše německé. Ten třetí za války skončil v Mauthausenu za výtržnost, sám se ale stylizoval do role politického vězně a dostal na starost partu RG.

Maxa nejprve nechal 16 Němců odvléct do sklepa místní školy, kde byli několik dní drženi s minimem vody, bez jídla. Posléze na povel Hobzy zřídil lidový soud, nicméně sousedům se příliš nechtělo vynášet rozsduky nad lidmi, se kterými ještě nedávno seděli u piva. Navíc se ničím neprovinili. Neexistují důkazy o tom, že by mezi souzenými byli aktivní nacisté. Hysterický Maxa to vyřešil tím, že začal řvát, že kdo bude Němce bránit, půdje s nimi. Kam?

K předem vykopané jámě nedaleko za obcí, kterou vyhloubili mladí poskoci z řad RG v domnění, že tam budou střílet koně. To ale nebyla pravda. Čtrnáct k smrti odsouzených Němců dávkami olova odpravil sám František Říha a jen poslední oběť, slečnu Vlčkovou, nechal popravit členy Hobzovy hordy, aby vina za vraždu nepadla na jedince. Příbuzní popravených byli spolu s ostatními, kdo měli "něco" s Němci jen s vozíky a kufry vyhnáni z vesnice přes hranice do Rakouska. Rakouské vesnice v pohraničí ale byly plné, a tak tam vyhnanci několik měsíců přežívali ve stanech a pod plachtami, uprostřed lesa, v zimě, jak se jen dalo. Poté československé úřady otočili a vydaly výzvu, aby se uprchlíci vrátili do Tušťě. Tam našli své domy vyrabované, zničené, nebo naopak obydlené někým cizím. Místní je nikdy znovu nepřijal a ani oni se tam necítili dobře. S cejchem "zrádců národa" žili do smrti, anebo dokud se neodstěhovali.

A Maxa, Hobza a Říha? Říha byl po roce 1948 zaměstnancem ministerstva vnitra a asi nepřekvapí, že pracoval pro STB. Hobza byl na podzim 1945 povýšen do hodnosti brigádního generála, kvůli alkoholismu, dluhům a nezodpovědnosti byl ale z armády propuštěn. S důchodem ve výši 80 tisíc korun ročně. Jediný Maxa svého pomstychtivého konání litoval a prý ho stíhaly výčitky tak dlouho, až ho roku 1948 dohnaly k sebevraždě. Možná to ale souvisí také s tím, že jeho "poválečné zásluhy" byly nastupujícímu režimu trnem v oku - s Němci to bylo vyřízené a bylo třeba to celé někam uklidit. Proto už se jim, ač zapálený komunista, Maxa nehodil a vlastně nic jiného v životě neměl. Jen tu vinu za životy 14 nevinných lidí.

Podobné články

Doporučujeme

Další články