Oko za oko, zub za zub? Odsun sudetských Němců dodnes jitří emoce a názory na něj nejsou jednotné. – G.cz
Vyhledávání

Oko za oko, zub za zub? Odsun sudetských Němců dodnes jitří emoce a názory na něj nejsou jednotné.

Zdroj: bojovnici.cz

Odsun sudetských Němců jednozančně představuje temnější období české historie. Názory na něj rozhodně dodnes nejsou jednotné a emoce jitří dodnes. Po skončení II. světové války byli ze Sudet vystěhované celé rodiny, dost často i ty, které s Čechy vedle sebe žili v jedné rovině dlouhá léta a bez sebemenších konfliktů. Následky odsunu poznalo české pohraničí poměrně rychle. Důsledky odsunu byly pro obce, kde převažovala německá populace, doslova devastující, a to jak pro lokální hospodářství, tak i kulturu a mezilidské vztahy spjaté s danou lokalitou.

Martin Miko
Martin Miko Aktualizováno 24.10.2019, 11:52

Oblast tehdy československého pohraničí zažila v dobovém kontextu v souvislosti s 2. světovou válkou v podstatě dva odsuny obyvytel během několika let. První z nich se odehrál v roce 1938 po podepsání Mnichovské dohody a odevzdání pohraničí Československa (Sudet) Německu. Jednalo se o odevzdání území o rozloze kolem 4000-6000 kilometrů čtverečních a znamenalo přesun až čtvrt milionu Čechů do vnitrozemí. Do vnitrozemí Československa zároveň odcházeli i Židé a němečtí odpůrci fašismu. Někteří Češi však v pohraničí zůstali, i přes zrušení českých škol, politických stran, kulturních spolků a konfiskaci majetku. Kromě toho byla v Sudetech zrušena i čeština jakožto úřední jazyk a česky se nesmělo ani hovořit a zpívat na veřejnosti.

Předem plánovaná odplata

O tom, že odsun sudetských Němců bylaplánovaná záležitost, se moc diskutovat nedá. Již na přelomu let 1941 a 1942 prezentovala česká exilová vláda svůj plán o odsunu sudetských Němců během 2. světové války. Rok 1943 znamenal souhlas ze strany všech exilových politických stran k rozhodnutí o plánovaném povalečném vyhnání Němců z českého území, k čemuž přikývl Edvardovi Benešovi i samotný Stalin. Po pádu Třetí říše začalo okamžité vyhánění německého obyvatelstva podobným nehumánním způsobem, jako tomu bylo po podepsání Mnichovské dohody ze strany Němců. Praktiky Čechů vůči Němcům jsou popisovány jako „divoký odsun“. Zahrnoval znásilňování německých žen, které často nebyly ani zletilé, hromadné popravy civilistů, upalování německých vojáků zaživa a další zvěrstva. Za vším byla chuť po odplatě za dlouhodobé utrpení a utlačování Čechů za vlády Třetí říše. Přesto je ale mnohými historiky na poválečný odsun Němců pohlíženo jako na historickou nutnost, byť bolestnou a poukazující na lidská selhání.

Benešovy dekrety

Právní sféra odsunu Němců byla tvořena dekrety prezidenta republiky, které řešily majetkové, majetkově-právní a další spory v poválečné situaci.

Benešovy dekrety například označovaly za neplatné veškeré převody majetku, které byly pod vlivem okupace uzavřeny po 29. září 1938. Součástí dekretů bylo i znárodnění veškerého majetku na území Československa, který vlastnily nespolehlivé osoby kolaborující svou činností proti Československému státu, což se vztahovalo na osoby německé či maďarské národnosti. Dalším zásadním dekretem byla urychlená konfiskace zemědělského majetku ve vlastnictví německého a maďarského obyvatelstva a to bez jakékoliv náhrady a zároveň všech akciových společností a korporací, které sloužily fašismu a nacismu. Výjimku získali Němci a Madaři, kteří aktivně bojovali o zachování a osvobození Československého státu. Dekrety řešily kromě majetkového vlastnictví i trestání nacistických zločinců a vlastizrádců, kteří se dopustili válečných zločinů.

Součástí dekretů bylo i znovuosídlení Sudet, což zahrnovalo i přidělení zemědělské půdy oprávněným zájemcům z částí republiky s nepříznivými podmínkami nebo nedostatkem zemědělské půdy. V rámci znovuosidlování Sudet například došlo i na přesidlování slovenských Romů na území severních Čech.

Usmíření

Odsun Němců je jako ožehavé téma součástí mnoha diskuzí dodnes. Česká republika vyjádřila lítost v rámci Česko-německé deklarace. Ta zahrnovala vyjádření smutku nad nevinnými Němci, kteří trpěli lynčováním pomstychtivými Čechy po 2. světové válce.

Zvraty v režimech a válečné konflikty dle historických důkazů způsobují zrůdné chování lidí, kteří spolu za běžných okolností běžně žijí v míru a přátelství. Během násilného vysídlení německého obyvatelstva z území Československa v letech 1945 až 1946 přišlo o život téměř 25 tisíc Němců. Ač by čas měl veškeré rány zhojit, otázky odsunu jsou stále živé a bolestné. Stejně tak žije často až iracionální strach z prolomení Benešových dekretů.

Ač mnozí lidé nejsou obeznámeni s pozadím a přesným obsahem dekretů, vzbudila tato otázka emoce například během prezidentských voleb v roce 2013. Právě Benešovy dekrety se staly jedním z důvodů, proč voliči v první přímé volbě prezidenta v roce 2012 raději než Karla Schwarzenberga podpořili Miloše Zemana, který manipulativním způsobem varoval před tím, že Schwarzenberg by mohl dekretovou otázku opětovně otevřít a usilovat o nové vypořádání s odsunutými Němci. To je nicméně nejen historický, ale i právní nesmysl a smíření s minulostí můžeme s našimi německými sousedy hledat jen v lidské rovině.

A tady si přečtěte o "Noci dlouhých nožů", kdy se nacisté obrátili proti nacistům.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu