Miloš Zeman navzdory svému slibu včera oznámil, že by v případě obnovení trestního stíhání Andreje Babiše využil svého práva abolice. Jelikož všichni známe prezidentův okřídlený citát o (ne)měnění názorů, není to zas až tak překvapivé – nicméně, nabízí se otázka, zda se nejedná jen o další pokračování vzájemného plnění protislužeb.
Něco za něco
„Ne, proboha, v žádném případě ne.“ Tak zněla v lednu 2018 odpověď prezidenta Miloše Zemana na otázku, zda by využil svého práva zastavit trestní stíhání premiéra Andreje Babiše. O více než rok a půl později to ale vypadá, že hlava státu opět změnila svůj názor na pravomoc, kterou mu dávají články 62 a 63 naší ústavy – nejprve měli amnestie dostávat jen těžce nemocní, ale jak se ukázalo v roce 2017, občas stačí být celostátně známou celebritou a rázem jste na svobodě, byť jste byli odsouzeni za vraždu.
Těžko říct, co by bylo ve výsledku méně důstojné – zastavit trestní stíhání premiéra navzdory slibu či udělit amnestii vrahovi, který si ze svého odporného zločinu udělá (navlečen v zeleném trikotu) byznys, se kterým objíždí kraje. Tak či onak, zdá se, že prezident je připraven své právo v premiérův prospěch případně využít.
Vzhledem k tomu, že již v minulosti jsme byli svědky jakéhosi vzájemného plnění služeb a protislužeb mezi oběma nejvyššími ústavními činiteli – byť ani jeden z politiků to nikdy nechce přiznat – nabízí se otázka, co by v případě udělení abolice mohl pan premiér pro Miloše Zemana udělat výměnou za zastavení svého stíhání. Možností je několik.
Je libo ambasádu v Jeruzalémě?
Současná Babišova vláda je totiž, navzdory prezidentovu tlaku, nadále proevropsky orientovaná a v případě vztahu k Ruské federaci prozatím předseda vlády udržuje stejný postoj jako většina Evropské unie. Právě to by teoreticky mohlo posloužit Zemanovým zájmům – jako odměnu za zastavení případně obnoveného trestního stíhání, by pak mohla současná vláda například zrušit část protiruských sankcí, které trvají od anexe Krymu či by mohla pomoci získat ruským firmám některé lukrativní zakázky v Čechách, mezi které patří například dostavba jaderných elektráren.
Teoreticky by mohl dokonce prezident zajít tak daleko, že by mohl (pochopitelně neveřejně) požadovat odvolání nenáviděného ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který překvapivě nadále vzdoruje Zemanovu zcela odlišnému vedení zahraniční politiky. Samozřejmě by zmíněná protislužba mohla být i přeci jen subtilnějšího charakteru – takový přesun české ambasády do Jeruzaléma, i přes opakované rezoluce OSN, by panu prezidentovi zcela určitě udělal radost.
Závěrem je nutno říct, že i když by prezident nakonec abolici neudělil, je naznačení toho, že je ochoten tak učinit, dalším krokem k oslabení důvěry národa ve spravedlnost v České republice.
A tady si přečtěte, jak Zeman od roku 1998 změnil názor na jmenování ministrů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
