Gottwald pod boďákem

Lékaři ho varovali, ať nelétá, ale on neposlechl. Klement Gottwald, první československý dělnický prezident, vyrazil v březnu 1953 do Moskvy na pohřeb svého idola, J. V. Stalina. Změny tlaku během cesty nicméně způsobily, že mu praskla výduť srdeční aorty, kterou mu již dříve způsobila neléčená syfilida. Gottwald zemřel tři dny po návratu domů – a tehdy začaly soudruhům potíže. Podle „ruského vzoru“ rozhodl politický sekretariát ÚV KSČ už hodinu po skonu státníka o tom, že tělo bude mumifikováno a poté vystaveno na pražském Vítkově v mauzoleu, které bylo původně určeno T. G. M.

Bylo ale potřeba jednat rychle. Podle tradičního návodu na mumifikaci je potřeba z těla balzamovaného odstranit krev a orgány během několika hodin po úmrtí, jinak není zaručeno, že celý proces zafunguje tak, jak má. Již během pitvy proběhly první fixační nástřiky, tělo bylo poté převezeno do speciální laboratoře v Bubenči, kam rovněž dorazil tým sovětských balzamovačů. Rusové totiž českým lékařům nechtěli své tajné postupy prozradit a v následujících letech do Prahy pravidelně dojížděli, aby jednou ročně provedli kompletní údržbu Gottwaldovy mumie.

„Pro účely vystavení bylo tělo dočasně fixováno přes vyčištěné cévní řečiště, srdečnici a kanyly vodným roztokem 20% formolu, 5% etanolu, 10% glycerinu a 15% octanu draselného s následnými dočasnými podvazy větví kvůli lepší fixaci končetin. Obličej a ruce byly současně ovlhčovány obdobným roztokem pomocí namočených obkladů ze sterilní vaty. V roztoku smočená vata se vkládala i do dutiny hrudní a břišní. Oční bulvy mohly být odstraněny a nahrazeny protézami. Oční víčka byla nejspíše uzavřena několika vnitřními stehy. Následně byly provedeny kosmetické úpravy jako sešití švů po řezech otevřených při pitvě,“ popsal proces nakládání s Gottwaldovou mrtvolou ještě před státním pohřbem pitevní laborant Jan Frišhons.

mohlo by vás zajímat

Příběh Fanny Kaplanové: 100 let od neúspěšného atentátu na Lenina

Po pohřbu, na kterém byl exprezident oděn v modré generálské uniformě, následovala hlavní fáze balzamování. Do mauzolea na Vítkově bylo tělo k vystavení „na věčné časy“ vystaveno až koncem roku 1953. Tam bylo potřeba neustále udržovat rozsvíceno, protože „kdo by chtěl skončit po tmě s mrtvolou“, zároveň byla ale bledá tvář Gottwaldova nasvěcována bodovými reflektory s barevnými filtry, aby politik vypadal aspoň trochu „lidsky“. Tělo bylo k vidění několik dní v týdnu, na zbytek času zajíždělo po speciální plošině do mrazicího boxu pod sarkofágem.

Černý konec

Balzamování proběhlo pod vedením biochemika Sergeje Mardaševa. Jeho tým pracoval na balzamování Stalina, udržoval tělo Lenina a dohlížel na péči o tělo bulharského předáka Dimitrova. Mumifikace podléhala přísnému utajení a probíhala skoro osm měsíců. Postupem let začala návštěvnost mauzolea upadat a navíc se začalo šuškat, že s tělem není něco v pořádku. První zvěsti se objevily už pár měsíců po vystavení těla – to mělo údajně měnit barvu, lidově řečeno „černat“. Pak se objevily pomluvy, že se špatně nabalzamované tělo regulérně rozkládá. Gottwaldovi měly nejprve upadnout nohy, jež nahradily dřevěné protézy. Pak podlehly zkáze ruce a nakonec i hrudní koš, který znovu vyrobili z chirurgické oceli, takže ze skutečného prezidenta v sarkofágu zbývá už jen hlava.

GALERIE Klement Gottwald jako mumie

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

To vše vedlo až k odstranění těla a jeho zpopelnění, ale důvodem nebyl špatný stav mumie. Ta byla podle všeho v roce 1962, kdy ji z mauzolea odstraňovali, v bezvadném stavu. Zničení ostatků Klementa Gottwalda mělo primárně politické pozadí. Už 15. listopadu 1961, ne náhodou zhruba dva týdny po odstranění nabalzamovaného Stalinova těla z mauzolea na Rudém náměstí, pronesl prezident Novotný proslov o tom, že údržba Gottwalda a jeho mauzolea je extrémně náročná a především nákladná. Hlavní roli ale zřejmě v celé věci hrála kritika za udržování kultu osobnosti.

Mauzoleum na Vítkově bylo z „technických důvodů“ definitivně uzavřeno 1. dubna 1962 a 12. června toho roku byl Gottwald spálen ve strašnickém krematoriu. Urnu s popelem strana posléze umístila zpět na Vítkov, kde odpočívala až do roku 1990. Poté skončila, spolu s ostatky dalších totalitních politiků z KSČ, ve společném hrobě č. 137 na Olšanských hřbitovech.