Klaus Barbie si během druhé světové války vysloužil přezdívku „Lyonský řezník“. Jednalo se totiž o velitele gestapa ve francouzském Lyonu, kde proslul svým krutým mučením a brutálními praktikami během výslechů. Jeho krutosti se nevyhnuly dokonce ani děti. Pozoruhodný příběh se však v životě Klause Barbie začal odehrávat až po skončení druhé světové války, když se mu podařilo prchnout do Latinské Ameriky a navázat spolupráci s americkými a německými tajnými službami, pod jejichž záštitou zde několik desítek let fungoval jako agent. I přes tyto okolnosti jej ale nakonec spravedlnost alespoň částečně dohnala.
Gestapák, nebo teolog?
Nikolaus „Klaus“ Barbie se narodil 25. října roku 1913 v německém Bad Godesbergu. Matka i otec byli oba učiteli, rodina byla navíc silně katolická. Mladý Klaus začal navštěvovat právě tu školu, kde učil jeho otec, a navštěvoval ji až do roku 1923. O dva roky později se celá rodina přestěhovala do historického Trevíru poblíž hranic s Lucemburskem.
Otec byl v té době silným alkoholikem, s Klausem měl ale poměrně jasné plány. Chtěl, aby jeho syn studoval teologii. Klaus Barbie však nebyl pečlivým a vzorným studentem, škola nebyla jeho prioritou a on raději fungoval jako nezaměstnaný. Když roku 1933 zemřel jeho bratr i otec, nechal se naverbovat do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst).
Netrvalo dlouho a po životě „teologa“ se jen zaprášilo. Roku 1935 se Klaus Barbie přidal k Sicherheitsdienstu (SD), tedy k nacistické německé tajné službě. V tu dobu se přidal také k SS – v tu chvíli už byla Klausova budoucnost jasná. Když začala druhá světová válka, byl poslán do nacisty okupovaného Nizozemska a následně i do Belgie – nutno podotknout, že byl v tu dobu ještě stále mlád, bylo mu tehdy přibližně 26 let.
Řezník z Lyonu
Roku 1942 byl převelen do historického města Dijon na východě Francie, odkud byl ještě v listopadu téhož roku přesunut do Lyonu, kde se stal velitelem tamějšího gestapa. Právě v Lyonu se projevila Klausova neobyčejná krutost. Získal zde také svou válečnou přezdívku – „Lyonský řezník“. Přezdívka odkazovala na Klausovu oblibu v mučení vězňů, jejichž značnou část tvořily děti.
Centrála lyonského gestapa se nacházela v hotelu Terminus. Právě zde zajaté vězně Lyonský řezník krutě vyslýchal a mučil. O jeho krutých praktikách a velkém potěšení je vedeno mnoho záznamů, které tyto skutečnosti dokládají. Klaus Barbie alias Řezník z Lyonu je přímo odpovědný za smrt mnoha tisíců lidí. Jedním z nejznámějších případů je zajetí a mučení vysoce postaveného francouzského odbojáře Jeana Moulina, na kterém se podílel primárně Klaus Barbie.
Klaus Barbie si hodně zakládal na svém (a dle svého vlastního mínění) úsměvném a mile vypadajícím obličeji, čehož rád zneužíval hlavně u dětí. Fungoval jako takový dobrý a zlý polda v jedné osobě. Nejprve nasadil úsměv od ucha k uchu, předvedl, jak se umí mazlit se svou kočkou, což zvláště u dětí fungovalo. Tomu všemu však následovala nesmírná brutalita. Výslechy, včetně těch s dětskými zajatci, leckdy trvaly i týdny a oběti během nich byly bity a mučeny. V dubnu roku 1944 nařídil deportaci 44 židovských dětí ze sirotčince v Izieu do koncentračního tábora Osvětim.
Agent ve službě
Co je však nejpozoruhodnější na životě Klause Barbie, je jeho poválečný život a útěk do Jižní Ameriky. Roku 1947 byl ve Francii za své válečné zločiny odsouzen k trestu smrti, on se však velice obratně spolčil s Američany a na počátku rozvíjející se studené války začal pracovat jako agent pro americkou tajnou službu CIC a CIA. Právě Američané pomohli Klausovi v roce 1951 emigrovat do Bolívie, kde následně žil pod falešným jménem Klaus Altmann.
Spřáhnutí se s americkými tajnými službami však nebylo jediným cynickým spojenectvím, kterého Altmann po válce dosáhl. Roku 1966 jej naverbovala BND (německá zpravodajská služba), jejíž záznamy jej popisují jako člověka s „hlubokým německým přesvědčením“ a jako „rozhodného odpůrce komunistů“. Motivace západního světa byla v Latinské Americe jasná – zneškodnit a svrhnout komunistické diktátorské režimy. Klaus Barbie pracoval například jako překupník zbraní ve službách latinskoamerických diktátorů, o jejichž činnosti informoval americké a posléze také německé tajné služby. Podílel se i na pronásledování Che Guevary.
Jak uvádí Česká televize, roku 1971 jej v Bolívii objevili proslulí lovci nacistů, manželé Beate a Serge Klarsfeldovi. Dokud ovšem v zemi panovaly vojenské vlády, nemusel se bývalý nacista a gestapák ničeho obávat. Vše se změnilo až v závěru roku 1982, když se vlády v Bolívii ujal civilní kabinet. Ten se rozhodl Lyonského řezníka hned následující rok vydat spravedlnosti a poslal jej zpět do Francie. V roce 1984 byl jeho případ předán francouzskému soudu, samotný proces však začal až 11. května 1987.
Klaus Barbie neprojevil žádnou lítost ani sebereflexi, k četným obviněním se vyjádřil slovy „nemám co říct.“ Naopak ještě dokázal přiložit pod kotel. Během procesu totiž Klaus Barbie odhalil značné množství nacistických konfidentů z řad francouzských společenských elit. Za své spolupracovníky označil mnoho uznávaných francouzských osobností. Případ byl pochopitelně označen za skandální a rychle dospěl ke svému konci. Klaus Barbie byl 4. července roku 1987 za své zločiny odsouzen k doživotnímu vězení. Toho si ale moc „neužil“, neboť v něm 25. září roku 1991 ve věku 77 let zemřel na leukémii.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
