Hitler je k smíchu

Nápad na jednu z nejslavnějších politických komedií všech dob dostal Charlie Chaplin již v roce 1935 a to poté, co v New Yorku se svým přítelem René Clairem zhlédl nacistický propagandistický snímek Triumf vůle. Zatímco francouzský filmař byl z poselství filmu zděšen, Chaplin se po celé promítání smál na celý sál, jelikož mu chování nacistů a především ukřičené projevy Adolfa Hitlera přišly k smíchu.

V roce 1937 se tedy Chaplin pustil do příprav filmu, který si sám napsal, zrežíroval, produkoval a dokonce se obsadil do hlavní dvojrole – diktátora Adenoida Hynkela (jasná parodie na Hitlera) a židovského holiče, jenž je k nerozeznání od krutého vládce Německem inspirované Tomainie. Sám Chaplin byl ve 30. letech kvůli svému krátkému knírku s Hitlerem srovnáván, což ho dle jeho syna po celý život traumatizovalo – podle Chaplina prý nebyla náhoda, že se narodil pouhé 4 dny před německým diktátorem, a častokrát říkal: „Jen se nad tím zamyslete. On je šílenec a já komik. Ale klidně by to mohlo být obráceně.“

Británie film nechtěla uvést

Natáčení filmu začalo v září 1939, pouhý týden po začátku druhé světové války, a dotočeno bylo po pádu Francie na jaře 1940. Uveden byl 15. října 1940 v New Yorku a v Americe se dočkal nadšených reakcí, takže se stal druhým nejnavštěvovanějším filmem roku. I reakce z válkou zkoušené Británie byly nadšené a to přesto, že původně byla britská vláda ostře proti uvedení snímku – ještě v roce 1939 bylo Chaplinovi sděleno, že vzhledem k politice appeasementu nebude film v britských kinech uveden. Zákazu se film pochopitelně dočkal v nacisty okupované Evropě a v řadě latinskoamerických zemích, které v té době projevovaly nacismu sympatie.

Francie se tak Chaplinova Diktátora dočkala až po konci války v roce 1945, kdy kina doslova praskala ve švech. I tak byl ale satirický snímek v některých státech zakázán i po ukončení druhé světové války – nejpozdější premiéru si Diktátor odbyl ve Španělsku po pádu Francova fašistického režimu v roce 1975, celých 35 let od svého původního uvedení.

Dodnes není jasné, zda Hitler Diktátora někdy viděl – i když se dlouhou dobu tradovalo, že si promítání vyžádal dokonce dvakrát (a pokaždé se měl rozčilovat, což mělo Chaplina velice těšit). Hitlerův dvorní architekt Albert Speer ve svých pamětech vzpomínal, že německý diktátor svou parodii nikdy neviděl, jelikož Chaplina považoval za Žida, byť jím komik nebyl. Sám Chaplin názor na svůj nejslavnější snímek nakonec přehodnotil. V době natáčení ještě nebyla známa zvěrstva páchaná nacisty. Když se však provalily hrůzy holocaustu, prohlásil komik ve svých pamětech z roku 1964, že kdyby věděl celou pravdu o koncentračních táborech, nikdy by film nenatočil.

GALERIE Diktátor Charlieho Chaplina

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tady si přečtěte příběh Bugsyho Siegela.