Karel Kramář a klukoviny
Přesně sto pět let uběhlo od atentátu na našeho prvního ministerského předsedu. Událost je již dnes trochu zahalena mlhou historie. A nepomáhá moc ani dobový tisk, protože i jeho výklad je často trochu rozdílný. Zdroje se například odmítají shodnout na tom, kolik atentátníkovi bylo. Víme, že Aloise Šťastného v „nácti“ vyrazili z obchodní akademie, pak dělal písaře u drah. Podal tam však výpověď. Byl to zapálený komunista a na předsedu demokratické vlády měl spadeno proto, aby nedusil proletářskou revoluci v Československu. Atentát měl zabránit tomu, aby se Kramář účastnil mírové konference, kterou měl v plánu. V době atentátu tak bylo Šťastnému pravděpodobně osmnáct let, některé zdroje uvádějí sedmnáct, jiné devatenáct.
Ani samotný průběh není úplně jistý. První verze říká, že zatímco stál Kramář k atentátníkovi zády, chlapec vytáhl revolver a vystřelil poprvé. Minul. Kramář se stihl otočit a druhá kulka už ho zasáhla. Ale protože byl střelec levák, zasáhl Kramáře do hrudi v místech, kde měl premiér v saku pouzdro na cvikr, bloček a jiné hovadiny, které kulku zastavily. Jinde je uváděna spona od šlí. Druhá verze říká, že Šťastný pálil na Kramáře zepředu rovnou. První kulka zasáhla pouzdro či sponu a druhá kulka se vzpříčila v mechanismu revolveru, jelikož šlo o lacinou munici válečné výroby.
Obě verze se ale shodují na tom, že útočník měl jenom dvě kulky a po druhém výstřelu ho bývalý voják Schröder zpacifikoval. Kramář vyvázl pouze s modřinou. Celou aféru prý bral s humorem. „Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet,“ řekl. Ještě téhož večera se vrátil k práci.
Alois Šťastný, nejhorší střelec v polesí
Ten nekvalitní revolver Bulldog dal Šťastnému jeho konspirátor Vladimír Gregor, další mladík, jenž vypadl ze školy pro své politické aktivity. Byl odsouzen společně s atentátníkem. Šťastný dostal osm let a Gregor čtyři. Postupně byli ale oba propuštění milostí prezidenta republiky. Masaryk se totiž rozhodl, že vyslyší prosby rodičů a odepíše celou záležitost jako mladickou nerozvážnost. Víte co - kdo jako kluk taky nevystřelil po premiérovi.
Oba byli venku během roku 1920. Šťastný chvíli pobýval v Americe. Když se vrátil, opakovaně žádal o výmaz z rejstříku, a nakonec mu bylo v roce 1927 vyhověno. Tedy poté, co se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Taky zastřelením a taky mizerně. Kulka mu akorát udělala ránu na čele a způsobila otřes mozku.
Z těchto událostí bychom si měli vzít dvě věci. Zaprvé, Alois Šťastný by měl vejít do historie jako nejhorší střelec dějin Československa. A zadruhé, co se týče premiérů, kteří nekecají a makají, za sto let jsme si výrazně pohoršili.