V tomto zemědělském inženýrovi z východu Čech, který byl zaměstnaný jako vedoucí živočišné výroby v JZD Zálší, by rozhodně na začátku devadesátých let nikdo nehledal politika, který bude posléze výrazně ovlivňovat dění v celé zemi. Řeč je o Josefu Luxovi, který by se tento týden dožil 68 let.
Z JZD až do Strakovky
Zprvu to byl nenápadný politik z venkova, který ve vládě Václava Klause zastupoval KDU-ČSL, jednu ze dvou menších stran, jež doplňovaly v koalici ODS. Brzy se ale situace změnila. Byť byl předsedou mnohem menší strany, než byla tehdy vládnoucí ODS, která získala ve volbách 1996 přes 35 procent hlasů a hlas jí dalo přes 1,8 milionu voličů, musel být tímto mocným partnerem respektován. Byl to právě Lux, který se v roce 1997 stal tím, kdo řídil politické dění při tehdejší vládní krizi, jež nastala po finančních skandálech ODS.
Jednou lidovec, navždy lidovec
Politika ho zajímala de facto odjakživa. Už od roku 1982 byl členem Československé strany lidové, ale až do listopadu 1989 působil jen jako řadový člen. Aktivní politickou kariéru odstartoval až po roce 1989. Dlouhodobě byl členem nejvyšších zákonodárných sborů. Nejprve zasedl po sametové revoluci do Federálního shromáždění, a to jako poslanec za ČSL. Mandát obhájil ve volbách roku 1990. Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.
Od září 1990 byl předsedou ČSL. Razil pravicovou, křesťansko-demokratickou orientaci strany. Svou pozici v čele strany uhájil i poté, co strana zvolila nový název Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová. Ve volbách v roce 1992 zaznamenala KDU-ČSL pod Luxovým vedením úspěch a vstoupila do vlády. Josef Lux se stal ministrem zemědělství a zároveň místopředsedou vlády v první vládě Václava Klause.
Jazýček na vahách
Po volbách v roce 1996 nastoupil do nejvyššího zákonodárného sboru České republiky, když byl za KDU-ČSL zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Volby ale přinesly překvapení - dosavadní vládní koalice nezískala parlamentní většinu, a tak sestavování druhé vlády Václava Klause bylo složité. Josef Lux v koaličním vyjednávání požadoval čtyři ministerská křesla pro KDU-ČSL a zároveň odmítal vstoupit do menšinové vlády, aniž by bylo dosaženo dohody s ČSSD. Odmítl ale nabídku Miloše Zemana, aby se stal předsedou vlády. V druhé vládě Václava Klause sestavené nakonec z dosavadních koaličních stran s tolerancí ČSSD zaujal opět post ministra zemědělství a místopředsedy kabinetu. Vztahy v koalici se ale v dalším období zhoršovaly a Josef Lux a jím vedená strana se vůči ODS čím dál více vymezovala. Což dokázal i tím, že se před druhým kolem senátních voleb v roce 1996 vyslovil proti potenciální dominanci ODS v Senátu. KDU-ČSL proto tehdy ve 2. kole podpořila čtyři kandidáty ČSSD. Luxova KDU-ČSL se v této době prezentovala jako alternativa k ODS i ČSSD a měla ambici po vzoru Německa a tamní CDU zaujmout pozici velké politické strany.
Všechny tyto kroky předznamenávaly odchod KDU-ČSL z vládní koalice, k čemuž se 28. listopadu 1997 na mimořádné celostátní konferenci strany skutečně rozhodla. Stalo se tak pouhý den poté, co Josef Lux naznačil, že pokud ODS nevysvětlí aféry okolo svého financování, oni z vlády odejdou. Lux přitom v této fázi upřednostňoval pokračování stávající koalice, ovšem bez Václava Klause. Prezident Václav Havel pak v prosinci 1997 požádal Josefa Luxe, aby vedl jednání o sestavení nové vlády, nebo mu spíše udělil mandát k politickým sondážím. A právě to, že Lux jednal s každým, mu političtí soupeři vyčítali. Právě v té době vznikla jeho nelichotivá přezdívka, vlastně hádanka: „Jak se řekne had na tři.“ Každopádně výsledkem těchto jednání bylo vytvoření poloúřednické vlády Josefa Tošovského složené z nestranických odborníků, členů koaličních stran KDU-ČSL a ODA a nově ustavené Unie svobody coby formace založené okolo frakce kritiků Václava Klause v ODS. V této vládě Josef Lux působil opět coby její místopředseda a ministr zemědělství. V nastalých předčasných volbách roku 1998 Lux obhájil své křeslo v Poslanecké sněmovně.
Po volbách v roce 1998 Josef Lux upřednostňoval variantu koaliční vlády KDU-ČSL, US a ČSSD, zatímco další významný lidovecký politik Jan Kasal se přikláněl k pravicové koalici s ODS. V průběhu povolebních jednání v létě 1998 tehdy navrhl předseda ČSSD Miloš Zeman coby šéf vítězné strany Luxe do funkce předsedy vlády. V šestnáctičlenné vládě měla mít podle Zemana a Luxe osm zástupců ČSSD, po čtyřech pak KDU-ČSL a US, přičemž skupina všech ministrů z každé koaliční strany měla mít právo veta. Vládu s ČSSD ovšem odmítla Unie Svobody a došlo k uzavření „populární“ opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD. V důsledku opoziční smlouvy vliv Josefa Luxe na českou politiku poklesl. Lux s opoziční smlouvou zásadně nesouhlasil a dokonce ji označil za protiústavní a přirovnal ji ke komunistické ústavě z doby před rokem 1989, zajišťující vládu jedné strany. V září 1998 se pak Josef Lux jako předseda KDU-ČSL podílel na vytvoření Čtyřkoalice, tedy svazku čtyř menších politických stran (KDU-ČSL, ODA, US, DEU), které chtěly společným postupem v nadcházejících senátních volbách v roce 1998 zabránit ČSSD a ODS v získání ústavní většiny v horní komoře parlamentu. V té době ale ještě nikdo netušil, že se politická kariéra a hlavně životní cesta Josefa Luxe začíná naplňovat.
24. září 1998 Josef Lux odstoupil ze zdravotních důvodů ze svých funkcí včetně předsednického postu v KDU-ČSL, ponechal si jen poslanecký mandát. Onemocněl těžkou formou leukémie, se kterou se snažil bojovat. O rok později, 24. září 1999, absolvoval v americkém Seattlu transplantaci kostní dřeně. Ta sice proběhla úspěšně, ale objevila se komplikace pneumonie, které nakonec 21. listopadu tamtéž podlehl.
Klidná síla
Josef Lux patřil bezpochyby k jedněm z největších hráčů politické scény v devadesátých letech. S jeho úmrtím také skončila i jedna lidovecká éra. O tom, že byl, ať se nám to líbí nebo ne, schopným a uznávaným politikem svědčí i reakce jeho stranických kolegů, ale také oponentů. „Josef Lux patřil mezi nejvýraznější osobnosti našeho polistopadového společenského vývoje a mezi ty, kteří vytvořili samotné základy nového uspořádání naší země. Zažil jsem s ním mnoho dramatických a historických chvil, zažil jsem s ním chvíle plodné spolupráce i politického soupeření. Ve všech případech jsem si ho vážil jako cílevědomého, důsledného a pracovitého člověka, který neváhal nasadit všechny své síly k prosazení ideálů, kterým pevně věřil.“ Tak reagoval na jeho úmrtí Václav Klaus, který s Luxem zažil nejeden politický souboj. Václav na něj pak vzpomínal s velkou úctou a respektem: „Byl to člověk otevřený, čestný, který neintrikoval, který uměl naslouchat druhému, který uměl komunikovat a který během několika let vyrostl ve významného českého politika. Obnovil v našem veřejném životě dobrou tradici křesťanského myšlení o věcech veřejných.“
Josef Lux se stal nezapomenutelný také tím, že byl obklopený velkou rodinou. S manželkou Věrou měli celkem 6 dětí. Právě Věra Luxová, která, ač se v žádných stranických aparátech nevyskytuje, je stále aktivní členkou strany a o dění kolem se aktivně zajímá a svého času se rozhodla kandidovat i do Sněmovny. Jak uvedla před čtyřmi lety pro Seznam Zprávy, je přesvědčená, že by se její muž, pokud by žil, dál aktivně angažoval v politice, a že by dál razil svoji politiku „klidné síly“. „Myslím, že by od toho neustoupil, že by šel cestou politiky jako služby pro lidi a že by ze svých principů a postojů neslevil. To určitě ne,“ řekla Věra Luxová doslova.
Roku 2000 byl Josefu Luxovi in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
