To, že je MMA v kurzu, je bez debat. To, že je z MMA aktuálně jistý fenomén, to je také pravda. Co je ale zrovna na tomto sportu tak přitažlivé? Je to sport pro zamindrákované jedince, kteří si potřebují vybít agresivitu? Nebo je tomu přesně naopak a jedná se o aktivitu, která je fascinující především svojí náročností? Profesor Radek Ptáček se nám pokusí osvětlit myšlenkové pochody těch, kteří toto bojové umění aktivně provozují.

Proč si lidi nechají dobrovolně nařezat?

Dá se z pohledu psychologa, pane profesore, říct, co vede lidi dobrovolně k tomu, že se nechají, lidově řečeno, seřezat?

Mluvíme o zatím relativně malé skupině lidí. Přesto motivů může být mnoho. Od adrenalinu, touze po vyniknutí, kompenzaci pocitů méněcennosti až po v zásadě společenský způsob vybití nadbytečné agresivity. Jsou ale i muži a ženy, kterým tento sport imponuje pro svoji mimořádnou náročnost. To jsou naprosto normální lidé, kteří tomuto sportu propadnou, stejně jako někteří jiní jiným sportům. Otázku, "proč se lidé mu lidé věnují" se můžeme položit u jakéhokoliv sportu a všude najdeme pomatence, srdcaře i totální profíky.

mohlo by vás zajímat

Pro další vzestup je třeba náš sport dostat na olympiádu, říká jeden ze zakladatelů asociace MMA Zdeněk Ledvina

Proč se do těchto, na první pohled ryze chlapských, bojových sportů pouští i ženy? Dokážu pochopit například klasická asijská bojová umění – mají na první pohled řád, pravidla, nepostrádají eleganci. V případě MMA to tak ale, s prominutím, není.

Proč bychom měli nutně dělit sporty na mužské a ženské? Třeba to není o nějaké biologické danosti, že se bojovým sportům věnují více muži, ale je to sociální stereotyp. Jistě existuje řada žen, které by se takto chtěli realizovat, jen jim to přijde "neženské", a proto se od těchto sportů drží dál, ale je jim to líto. Dejme jim prostor. Já rozhodně zápasící ženy v ringu nebo oktagonu vidět nemusím, ale to je čistě mé vidění světa. Je to stejné jako s fotbalem. Doslova ještě před pár lety vládlo pohoršení, jak fotbal mohou hrát ženy. Dnes ale vidíme, že ženský fotbal má vysokou úroveň a je to stejný fotbal jako ten mužský.

Myslíte si, že si bojovníci MMA tímto něco kompenzují, že tak řeší nějakou svojí frustraci?

Jak jsem řekl, jistě i na MMA docházejí lidé, kteří si chtějí kompenzovat svůj jinak bídný život a nízké sebevědomí. Pro MMA ale potřebujete také mimořádně silnou vůli: trénovat, dřít, učit se, ustát tvrdou prohru a jít dál. Borci - muži i ženy, kteří se tomuto sportu věnují dlouhodobě, nebudou mentálně labilní jedinci, ale lidé s velmi nadprůměrně silnou vůlí.

Lidé si svoje frustrace řeší prakticky vším. Jistě i v oblasti MMA budou jedinci, kteří si chtějí pouze vybít svoji frustraci. Ale jakmile se tomuto sportu, který je mimořádně náročný na fyzickou i technickou přípravu, chcete věnovat pouze z důvodu svých mindráků, nevydržíte. Bojovníci, kteří to někam dopracují, nebo se této disciplíně věnují systematicky, jsou naopak jedinci s mimořádně velkou vůlí a schopností sebekázně. MMA je o tvrdé práci a schopnosti dostat tvrdou porážku, zvednout se a bojovat dál. Tohle nějaký labilní frustrát nezvládne.

Lze říct nebo přiblížit z psychologického úhlu, co se děje v hlavě bojovníků, když vstupují do oktagonu, když probíhá samotný boj?

Ještě před tím než vstoupí do oktagonu, odehrává se v hlavě fightera doslova velká chemická bouře. Představte si, co se musí stát, abyste vstoupili do místa, kde víte, že můžete obdržet spoustu těžkých ran a potenciálně i s vážnými následky a přitom vydat maximální sílu a chtít druhému působit bolest. Hladiny adrenalinu překračují jakékoliv obvyklé meze. Pocit vítězství vás zase odmění obrovskou dávkou serotoninu a dopaminu, tedy hormony spojené s pocity uznání a štěstí, které vám dají sílu...A možná trochu závislosti na to opět si je přivodit.

Myslíte si, že tyto lidi vůbec vnímají bolest?

Percepce bolesti je během boje díky vysokému andrenalinu a dalším hormonům a tím vlastně v určitém smyslu "změněném stavu mysli" posunuta zcela mimo běžné vnímání. Řada sportovců řekne, že v tu chvíli bolest doslova nevnímají, tělo se probouzí, často i s velkým zpožděním, kdy reviduje svoje ztráty a zranění.

Může MMA a podobné sporty agresi v jedinci uvolnit, zvýšit nebo ji naopak pomáhá utlumit a slouží de facto jako ventil?

Na tohle nelze jednoznačně odpovědět. Výsledky studií nejsou jednoznačné. Jsou disponovaní jedinci, kterým úspěch v MMA vlévá nezdravé sebevědomí, a jestli nemají dobré volní vlastnosti, může to vést k vysokému sebevědomí a nízké kontrole v běžném životě. Řada sportovců si naopak se zlepšováním výkonu řadu věcí v této oblasti uvědomují lépe a chovají se mnohem odpovědněji než běžná populace - konfliktům se například úplně vyhýbají.

Kdo by se měl MMA a podobných aktivit úplně vyvarovat?

V případě, že pominu zdravotní kontraindikace, tak je to kdokoliv, kdo chce MMA vnímat jako prostředek vybití si přebytečné agresivity. Jestli cítíte puzení k tomu "někomu pořádně nabančit", rozhodně nechoďte na MMA. Zajděte nejdříve za psychologem.

Bojové sporty - ať již klasické jako karate, judo nebo kung fu, jsou primárně o absolutním ovládání sebe sama. Jestli se podíváme na opravdu úspěšné sportovce v této disciplíně, rozhodně to nejsou nějací pomatenci, ale většinou velmi rozumní lidé s láskou k určitému sportu.

Bojové umění doprovází celou lidskou historii v nejrůznějších podobách. Kdybychom se podívali na charakter různých "bojových aktivit" ještě v nedávné historii nebo i v současné době v podobě různých nelegálních zápasů, MMA je vlastně velmi kultivovaným a organizovaným sportem.

mohlo by vás zajímat

"Někdy může dojít k úplné identifikaci s agresorem," říká o Stockholmském syndromu profesor Radek Ptáček

Tak co, získalo si vás MMA nebo pro vás i nadále zůstává spíš než sportem krvavou podívanou, která je zdánlivě bez pravidel? To už za vás nerozhodneme. Každopádně souhlasíme s tím, že bojovníci MMA jsou v současnosti novodobí gladiátoři. A o popularitě gladiátorských zápasů ve starověkém Římě jsme se učili již na základní škole. Takže se nedivme, že zápasy MMA lidi fascinují i dnes a obliba tohoto sportu a také popularita těch, kteří ho provozují, stoupá. Akorát ten pozdrav "Ave Caesar, morituri te salutant," se dnes již naštěstí vědomě nenaplňuje.