Jan Patočka patřil k nejvýznamnějším českým filozofům 20. století a byl jedním z hlavních představitelů Charty 77, tudíž byl stíhán představiteli minulého režimu. Na rozdíl od svých souputníků ale Patočka podstupoval tvrdé estébácké výslechy v pokročilém věku, což ho nakonec stálo život. A komunisté mu nedali pokoj ani po smrti...
Patočka hrozbou režimu
Jan Patočka, Václav Havel, Jiří Hájek. Tyto tři pány můžeme označit za jedny z prvních mluvčích Charty 77, a tedy vlastně iniciátory velké části toho, co československý lid dovedlo ke štastné sametové revoluci. Ale zatímco dramatik Havel i diplomat Hájek se toho dožili, filozof Patočka nikoliv. Právě angažmá mezi chartisty mu ukrátilo život, neboť za něj byl stejně jako jeho souputníci stíhán StB. Jenže na rozdíl od kolegů bylo Patočkovi v roce 77 už sedmdesát.
Patočka patřil k našim nejuznávanějším filozofům. Jeho přednášky na bytových seminářích patřily ke stěžejnímu pilíři československé mimorežimní kultury 70. let. Měl za sebou přednáškové pobyty ve Francii, Belgii i Německu, ve Švýcarsku mu udělili čestný doktorát. Na Univerzitě Karlově ale učit nemohl, vyjma krátkého období mezi lety 68 a 72, po němž byl penzionován. V roce 1976 pak zorganizoval petici za propuštění členů Plastic People of the Universe a následně přišla již zmiňovaná Charta 77.
Té Patočka v duchu vlastní fiozofie vtiskl výrazný mravní a občanský charakter. Už 5. ledna se ale musel podrobit výslechu StB, další následovaly mezi 10. a 15. lednem, kdy ho příslušníci trápili celkem šestkrát. 1. března 1977 se Patočka v InterContinentalu sešel s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. Jejich schůzku zaznamenávali zahraniční novináři, takže je jasné, že to státní orgány vytočilo. Hned 3. si filozofa pozvali znovu. „Patočku vytáhli na hodně dlouhý výslech. Oni měli takovou strategii, že točili otázky pořád dokola, znova a znova, takže přišel opravdu extrémně vyčerpaný,“ vzpomínal pro projekt Paměť národa na osudové mučení Patočkův zeť, někdejší ministr a rovněž filozof Jan Sokol.
To už Patočkovo zdraví ani psychika nevydržely. V noci z 10. na 11. března musel být hospitalizován s podezřením na infarkt, dostala ho ale mrtvice. Komunisté se tak mohli tetelit, že se zbavili jednoho z představitelů kulturního odboje. Zároveň jim ale bylo jasné, že tohle chartisté nenechají jen tak a že Patočkův pohřeb se změní v akci, kterou by si měli „pohlídat“. A skutečně; pietní událost se sice stala vyjádřením odvahy chartistů, ale především ukázkou moci a síly režimu.
Právě Sokol s manželkou Františkou, Patočkovou dcerou, domlouvali datum, čas a místo konání pohřbu. Okamžitě jim bylo oznámeno, že bude jiný termín – a ten se v průběhu změnil ještě několikrát, aby zmátl všechny, kdo chtěli přijít. Květináři v okolí měli ve finální den obřadu zákaz prodávat květiny a jako „náhodou“ byla všechna parkovací místa poblíž zabraná.
Přímo na obřadu četl Patočkův nekrolog Ladislav Menzel, ale aby komunisté zajistili, že ho skoro nebude slyšet, nad Břevnovským hřbitovem po celou dobu lítala helikoptéra. Byl to jeden ze dvou sovětských vrtulníků, který nedlouho předtím koupilo ministerstvo vnitra, hlavně pro sledování dopravního provozu. A aby toho nebylo málo, na Markétě, hned za hřbitovní zdí, tůrovali příslušníci Rudé hvězdy plochodrážní motocykly. Na akci se s Patočkou přišlo rozloučit několik stovek lidí, ale zhruba třetinu z nich tvořili příslušníci StB.
Ani po smrti se tak rodák z Turnova nedočkal klidu. Patočka se narodil jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, dva z jeho bratrů se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec choval velkou úctu k Masarykovi a Hostinskému, za jejichž žáka se považoval. Jan Patočka se po maturitě zapsal ke studiu slovanské filologie, romanistiky a filosofie na Filozofické fakultě UK. V roce 1928 se při studijním pobytu v Paříži poprvé setkal s Edmundem Husserlem, což bylo klíčové, neboť u něj a u jeho kolegy Martina Heideggera později studoval fenomenologii jako stipendista. Tehdy také navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem Eugenem Finkem, který jej v práci velmi ovlivnil.
Více o Patočkově roli v československém disentu vám ukáže snímek Slávka Horáka Havel. Ten se zaměřuje především na disidentská léta prvního českého prezidenta. Havla hraje filmovým divákům zatím méně známý Viktor Dvořák, jeho první ženu Olgu Aňa Geislerová. Patočku dostal na starost nepřekonatelný elegán české kinematografie, karlovarský šéf Jiří Bartoška. Další výraznou postavu, dramatika Pavla Landovského, hraje Martin Hofmann.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
