Dnes je to přesně 423 let, co byla v Praze v Rečkově koleji provedena první pitva lidského těla. Ať jsme konkrétní, co byla zahájena první pitva. Ona totiž tehdy trvala celých 5 dní a k vědeckým účelům posloužilo tělo odsouzeného oběšence. Pitvu vedl lékař Ján Jesenský, který nakonec skončil na popravišti a hlavu mu setnul slavný kat Mydlář. Bohužel, podobný osud za pár stovek let dostihl i jeho potomky, také lékaře. Ti skončili v koncentračním táboře v Mauthausenu s kulkou v týlu… Rodinné prokletí? Ne, to rozhodně ne, ale osobní statečnost a odvaha ano.
Dobrý začátek, ale neslavně slavný konec
Pitva doktora Jana Jessenia, jak se mu také říkalo, byla velkou senzací. Lékař svoji přednášku dokonce vydal následně tiskem. Podle historiků ji tehdy vidělo celkem až 5 tisíc lidí, a to ze všech společenských kruhů, rozhodně se nejednalo jen o vědce a učence. Přijata byla velmi rozporuplně. Akademici byli nadšení, že získají nové vědecké poznatky a zároveň se zvýší prestiž Univerzity Karlovy. Běžní občané ale jejich nadšení nesdíleli. Naopak, brali to jako něco pohoršujícího a pitvu odsuzovali. Pro Jessenia to ale nebyla poslední pitva, kterou v Praze provedl. V letech 1604–1605 prováděl v rámci výuky pro studenty další pitvu a své poznatky následně vydal v celé řadě vědeckých a lékařských spisů.
Konec slavného lékaře ale slavný nebyl, i když do historie se jednoznačně zapsal. Po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání byl právě Jan Jessenius jako jedna z vedoucích osobností rebelie obviněn z urážky majestátu. Na císařův příkaz jej 1. prosince 1620 dal Karel I. z Lichtenštejna zatknout a 21. června 1621 stanul společně s dalšími 26 českými pány na Staroměstském náměstí. Tam mu kat Jan Mydlář nejprve vyříznul jazyk a poté ho sťal. Jeho tělo bylo poté rozčtvrceno a vpleteno do kola. Hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti českých pánů vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže, a to po dobu dlouhých deseti let. Potom byla potají sejmuta, ale kde je pohřbena, se neví. Zbylé ostatky navíc nebyly nikdy nalezeny.
Každopádně je ale fakt, že Jesseniova pitva byla realizovaná o 32 let dříve než ta nizozemského lékaře Nicolaese Tulpa, kterou pak zvěčnil slavný malíř Rembrandt.
Jesenský a Anthropoid? Ano
Ale Ján Jesenský nebyl jediný z rodu, kdo se zapsal do našich dějin. O 300 let později se do naší historie zapsali někteří jeho prapraprapravnuci, kteří byli shodou okolností také lékaři – zubaři Jan a Jiří. A rozhodně nebyli neúspěšní. Jan vydal za svůj život celou řadu vědeckých prací, například o porcelánových žaketových korunkách nebo o projevech chorob z povolání na chrupu a v dutině ústní, či tu s názvem „Ošetřování válečných zlomenin kostí čelistních“. Působil na zubní klinice, kde také získal docenturu. Současně s působením na klinice vedl se svojí ženou Alžbětou, odbornou zubní lékařkou, soukromou zubní ordinaci.
Mladší bratr Jiří rovněž vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a po studiích i on začal vykonávat zubní praxi ve svojí ordinaci a zároveň pracoval i na zubní klinice společně se svým bratrem. Vedl u něj protetickou laboratoř. Jeho žena Žofie byla vystudovaná doktorka medicíny a zastávala profesi zubní asistentky.
Až do druhé světové války to vypadalo, že se kariéra obou bratrů ubírá poklidným směrem. Jejich praxe jim poskytovaly všechno, co ke svým životům a k životům svých rodin potřebovali. Vše se změnilo s příchodem parašutistů v rámci operace Anthropoid, kdy se kolem nich v lednu 1942 utvořila síť podporovatelů. Nejprve se k nim přidal mladší z bratrů Jesenských, Jiří. Ten se seznámil s Jozefem Gabčíkem a Josefem Valčíkem prostřednictvím dobrovolné sestry Československého červeného kříže Anežky Zajíčkové v dubnu 1942. Jiří Jesenský vlastnil osobní automobil, a tak parašutisty vozil po Praze a okolí. Zavítal s nimi i do Štěchovic nebo Jílového u Prahy. A podporoval je i potom, co se parašutisté ukryli v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
A posléze zapojil i svého bratra Jana. Proto se bratři začali více navštěvovat. Aby jejich časté návštěvy nebyly nápadné, nosil u sebe Jiří otisky zubních protéz pro případ, že by ho kontrolovali a on musel zdůvodnit účel své návštěvy.
Kulka do týla
V důsledku zrady jednoho z parašutistů Karla Čurdy z výsadku se Němcům podařilo odhalit úkryt parašutistů v Resslově ulici v Praze a postupně rozkrývat celou ilegální organizaci, do které byli zapojeni i oba bratři Jesenští a samozřejmě i jejich manželky. K Jesenským došlo zatýkání v pondělí 22. 6. 1942. Tehdy se Jiří Jesenský viděl naposledy se svým otcem Františkem. Po společné cestě trolejbusem se Jiří otci svěřil s předtuchou, že bude zatčen v souvislosti s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha. O několik hodin později se tato jeho předtucha naplnila. Gestapo si pro něj přišlo přímo do ordinace a ještě téhož večera byla zatčena i jeho manželka Žofie. Na svobodě dlouho nepobyl ani Jan, který byl zatčen hned druhý den, 23. 6. Jeho choť Alžbětu čekal stejný osud o týden později.
Manželé byli nejprve z Prahy převezeni do Terezína a následně je čekala již cesta do koncentračního tábora v Mauthausenu. Byla to jejich cesta poslední. Na základě rozsudku zde byli všichni čtyři 24. 10. 1942 popraveni. Jejich předek byl sťat mečem, oni byli zastřeleni ranou do týla. O tom, že jdou na popravu neměli pravděpodobně ani tušení. Nacisté se totiž obávali, že by tato skupina českých odbojářů nešla na smrt snadno, a tak je odváděli postupně, pod záminkou lékařské prohlídky. V ordinaci byl ale schovaný voják, který je při vyšetření bez varování zbaběle popravil zezadu…
Je smutnou shodou historických okolností, že jak jejich slavný předek, tak i zubaři Jan a Jiří skončili na popravišti kvůli svému přesvědčení a osobní statečnosti.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
