Labyrint Andreje Babiše

Všichni napjatě čekali, s jakým návrhem řešení uprchlické krize náš premiér do Itálie vlastně jede. Navrhl, že nejlepší by bylo navýšit finanční pomoc Itálii, Maltě, Řecku a Španělsku na boj proti pašerákům. Také by podle něj nebyly od věci dohody se zeměmi severní Afriky, odkud lidé k jižním hranicím Evropské unie putují.

Aby nebyl nikdo na pochybách, neopomněl Andrej Babiš při setkání se svým italským protějškem Giuseppem Contem připomenout, že si stojí pevně za svým, a že ČR nepřijme ani jednoho migranta.

Zároveň však ale přislíbil, že Česko věnuje římskému parku Villa Borghese sochu Učitele národů, kterého také vzápětí citoval. Za dva roky si připomeneme 350. výročí úmrtí jednoho z našich nejznámějších pobělohorských emigrantů a podle Babiše „to bude takové gesto od našeho státu“.

Premiér dále rozvedl Komenského myšlenku. „Pokud budou lidé vzdělaní, tak zůstanou doma a nebudou chtít jít jinam do Evropy,“ uvedl. Celé toto tvrzení je ale v rozporu s tím, že Komenský byl vzdělaný, doma však rozhodně neseděl. Už na základní škole by se měli žáci dozvědět, že jinam do Evropy odešel a prožil mnoho let v emigraci. Naskýtá se otázka, proč utekl do světa, když mohl štěstí prostřednictvím svého vzdělání objevit sám v sobě.

Komenský také říkal, že cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost. Nebudou tedy spíše lidé z válečných oblastí, až budou více vzdělaní, utíkat ještě více? Když budou moci na základě minulosti lépe předvídat budoucnost, je reálnější, že budou sedět a koukat, jak jim nad hlavami létají rakety, nebo emigrují?

Jeden z našich dalších známých emigrantů Jan Baťa o Češích poznamenal: „Toužíme po izolaci, aby vše bylo malé, ale naše.“ Je dost možné, že se na nás zbytek světa, kvůli našemu postoji k migrační krizi, bude brzo koukat stejně.

A zde si přečtěte, že se Škromach vrací na ministerstvo práce a sociálních věcí.